Když se zmíníte o upalování čarodějnic, většinu hned napadne spojitost s procesy v Salemu. Co se tehdy opravdu odehrálo?
K salemským procesům s čarodějnicemi došlo v Massechusetts mezi lety 1692 a 1693. Více než 200 lidí bylo obviněno z čarodějnictví a 20 jich bylo popraveno. V konečném důsledku kolonie přiznala, že procesy byly chybou a s rodinami pozůstalých se vyrovnala. Od té doby je tento příběh používán jako synonymum k paranoie a nespravedlnosti a je známý i po více než 300 letech.
Ještě před několika staletími většina praktikujících křesťanů (a i příslušníků jiných náboženství) měla silné přesvědčení, že ďábel dává určitým ženám, známým jako čarodějnice, moc škodit ostatním, výměnou za jejich loajalitu. Vlna šílenství a honu po údajných čarodějnicích se valila Evropou od 14. až do konce 17. století. Desítky tisíc domnělých čarodějnic byly popraveny. Ačkoli procesy v Salemu přišly až v době, kdy evropské hony po čarodějnících začaly pomalu uvadat, zdejší okolnosti vysvětlují docela pochopitelně, proč k nim vlastně došlo. V roce 1689 začali angličtí vládci William a Mary válku s Francií v amerických koloniích. Konflikt známý jako Válka krále Viléma s kolonisty měla za následek zpustošení regionů severní části státu New York, Nova Scotia a Quebecu, což způsobilo uprchlickou vlnu do hrabství Essex a především přímo do Salem Village v kolonii Massechusetts Bay (Salem Village je dnešní Danvers v Massechusetts). Noví obyvatelé vytvořili tlak na zdroje obživy města Salem. Tato skutečnost jen zhoršila vztahy mezi rodinami s vazbami na bohatství salemského přístavu a těmi, kteří svoji obživu získávali zemědělskou činností. Spory pak rozbouřil reverend Samuel Parris, který se v roce 1689 stal hlavním duchovním představitelem Salemu, byl však nenáviděn kvůli přísným způsobům a chamtivé povaze. Puritánští vesničané věřili, že všechny sváry jsou dílem ďábla.
Svědectví Abigail Williams proti George Jacobs Jr.
V lednu (január) v roce 1692, Elizabeth (9), dcera reverenda Parrise a jeho neteř Abigail Williams (11) začaly mít záchvaty. Křičely, házely věcmi, vydávaly nelidské skřeky a křivily se do podivných pozic. Místní doktor okamžitě určil, že za touto podivnou nemocí stojí něco nadpřirozeného. Další dívka, Ann Putnam (11) brzy začala zažívat podobné záchvaty. Dne 29. února (február) pod nátlakem soudců Jonathana Corwina a Johna Hathorna dívky osočily tři ženy z toho, že na ně uvalily kletbu: Titubu (Parrisovu karibskou otrokyni); Sarah Good (žebračku bez domova) a Sarah Osborne (postarší zchudlou ženu). Všechny tři ženy byly předvedeny před místní soud a vyslýchány po dobu několika dní, počínaje 1. březnem (marec) 1692. Osborne tvrdila, že je nevinná, stejně tak jako Good. Ale Tituba se přiznala (poté, co k tomu byla donucena násilím a výhrůžkami) a prohlásila: „The Devil came to me and bid me serve him.“ (Ďábel mě navštívil a nabídl mi, že mu mohu sloužit).
Popsala komplikované obrazy černých psů, červených koček a „černého muže“, který po ní chtěl, ať podepíše jeho knihu. Připustila, že knihu podepsala a prohlásila, že ve vsi žije ještě několik dalších čarodějnic, které chtějí zničit puritány. Všechny tři ženy byly poté uvězněny. V Salemu se okamžitě rozšířila paranoia a v několika dalších měsících se strhla doslova lavina s obviněními z čarodějnictví. Obvinění se dočkala i Martha Corey, loajální a velmi pobožná členka církve v Salem Village, což u lidí způsobilo ještě větší paniku, neboť jestli ona byla čarodějnicí, pak jí mohl být už každý. Soud dokonce vyslýchal Dorothy (4), malou dcerku Sarah Good načež její snadno zmanipulované svědectví bylo uvedeno jako důkaz proti její matce. Výslechy získaly nový rozměr vážnosti v dubnu (apríl), kdy se náměstek guvernéra Thomas Danforth a jeho pomocníci zúčastnili slyšení. Desítky lidí ze Salem a dalších vesnic z Massechusetts byly přivedeny k výslechu. 27. května (máj) 1692 guvernér William Phipps založil speciální instituce Special Court of Oyer (k výslechům) a Terminer (k rozhodnutí) pro kraje Essex, Suffolk a Middlesex.
První případ přivedený před zvláštní soud, byl případ Bridget Bishop, postarší ženy známé pro své šíření pomluv. Na otázku, zda se dopustila čarodějnictví, Bishop odpověděla: „I am as innocent as the child unborn.“ (Jsem nevinná jako nenarozené dítě). Soud ji přesto uznal vinnou a 10. června (jún) 1692 se stala první ženou, která byla oběšena za čarodějnictví na místě, pro něž se později ujal název Gallows Hill (Šibeniční vrch). O pět dní později respektovaný ministr Cotton Mather napsal dopis, v němž prosil soud, aby nebral v potaz sny a vize jako důkazní materiál. Soud do značné míry tento požadavek ignoroval a v červnu (jún) oběsil dalších pět lidí. Dalších pět bylo popraveno v srpnu (august) a osm v září (september). 3. října (október) Increase Mather (budoucí prezident Harvardu), podle vzoru svého otce odsoudil použití vizí a snů jako faktických důkazů. Guvernér Phipps pak v reakci na Matherovy prosby, a také z velké části z toho důvodu, že jeho žena byla také vyslýchána z čarodějnictví, zakázal další zatýkání. 29. října (október) propustil desítky obviněných žen a rozpustil soudy Oyer a Terminer a nahradil je institucí Superior Court of Judicature, která již nepřihlížela ke snům, halucinacím a představám jako k důkazům a odsoudila „jen“ 3 ženy z 53.
Phipps nakonec v květnu (máj) 1963 propustil všechny, kteří byli ve vězení za čarodějnictví. Ale škoda již byla napáchána: 19 žen bylo oběšeno na Šibeničním vrchu, 71letý muž byl umačkán k smrti těžkými kameny, několik dalších lidí zemřelo ve věznici a téměř 200 lidí bylo obviněno z praktikování čarodějnictví nebo spolčení s ďáblem. V návaznosti na procesy mnoho zúčastněných, například soudce Samuel Sewall, veřejně přiznalo omyl a vinu. Dne 14. ledna (január) 1697 General Court nařídil den půstu a sebezpytování vzhledem k tragédii v Salemu. V roce 1702 prohlásil vrchní soud procesy za nezákonné. A v roce 1711 kolonie schválila obnovení práv a dobrých jmen těch, kteří byli obviněni a udělila 600 liber jako omluvnou částku pozůstalým. Nicméně, trvalo až do roku 1957 (o více než 250 let později), než se Massechusetts formálně omluvil za události z roku 1692.
Witch Hill od Thomase Satterwhitea
Ve 20. století také začaly vznikat první hypotézy, které měly vysvětlit podivné příznaky, které postihly děti v Salem Village a rozpoutaly tak peklo na Zemi. Jednou z nejkonkrétnějších studií byla ta publikovaná v deníku Science v roce 1976 psycholožkou Linndou Caporael, která tvrdí, že za podivné chování trojice dětí mohla specifická plíseň v námelu, kterou lze najít v žitu, pšenici a dalších obilovinách. Toxikologové pak přitakávali, že konzumace takto kontaminované potraviny může vést ke svalovým křečím, zvracení a dokonce i k halucinacím. Této plísni se navíc daří v teplých a vlhkých klimatech, což hypotézu ještě více přibližuje pravdě, neboť Salem ležel na bažinatých loukách. V dnešní době můžete v Peabody Essex muzeu nalézt původní soudní dokumenty nebo navštívit Salem Witch Museum, které přináší divákům svědectví o hysterii z roku 1692.
