Čtvrtek 19. 4. 2018 svátek má Rostislav, Rastislav

hledej na refresheru

Doporučujeme zapnout browser notifikace, pokud budeš přihlášený na Refresheru na tomto zařízení.

Tři Češky žijí bez odpadu a ty můžeš taky. S iniciativou Czech Zero Waste se uchází o prestižní cenu a už přes rok u nás dělají osvětu (Rozhovor)

Czech Zero Waste je projekt trojice mladých dam z Česka, které se rozhodly změnit své životy k lepšímu. Začít můžeš i ty.

23. květen 2017, 13:55

Czech Zero Waste je projekt trojice mladých dam z Česka, které se rozhodly změnit své životy k lepšímu. Začít můžeš i ty.

Jsou mladé, žijí téměř bez odpadu a snaží se k tomuto čím dál více populárnějšímu životnímu stylu inspirovat i ostatní. Míša, Jana a Helča jsou kamarádky z Česka, které se před více než rokem rozhodly založit u nás vůbec první blog o bezodpadovém životu a od té doby dělají ohledně této problematiky v našich končinách záslužnou osvětu. Jejich projekt nese název Czech Zero Waste a úspěšný je natolik, že se probojoval až do finále ceny Gratias Tibi, jenž se uděluje mladým dobrovolníkům za občanskou aktivitu. V našem obsáhlém rozhovoru se dozvíš například to, jakým způsobem můžeš začít s redukcí odpadu i ty, jak podle holek vypadá současná situace v naší zemi, ale v neposlední řadě i to, proč je dobré pořídit si žížaly do bytu. 

Tři Češky žijí bez odpadu a ty můžeš taky. S iniciativou Czech Zero Waste se uchází o prestižní cenu a už přes rok u nás dělají osvětu (Rozhovor)

 

Dobrý den, dámy. Mohly byste se našim čtenářům představit a prozradit něco o sobě? Kolik vám je let, co a kde studujete a odkud pocházíte?

J: Jsem Jana, je mi 26 a pocházím z malé vesničky od Holešova. Během bakalářských let jsem žila v Olomouci, kde jsem vystudovala žurnalistiku a mezinárodní rozvojová studia. Poslední dva roky žiji v zahraničí, kde právě dokončuji studium magisterského oboru se zaměřením na žurnalistiku a globalizaci.

 

M: Jmenuji se Míša, je mi 27 let a pocházím z Holešova. Studijní léta jsem před pár měsíci ukončila a nyní pracuji v brněnské organizaci NaZemi na různých projektech souvisejících s globálním vzděláváním. V Brně momentálně i bydlím, v blízké době se však chystám vrátit k nám na Valašsko do domečku v přírodě.

 

H: Jmenuji se Helča, je mi 21 let, pocházím z malého moravského města Uherského Brodu. Studuji environmentální studia a udržitelný rozvoj na univerzitě Palackého v Olomouci a letošní školní rok trávím na Erasmu v britském Manchesteru.

 

Mohly byste popsat svůj projekt pro ty, kteří o něm dosud neslyšeli?

H: Skrze náš blog se snažíme v Česku propagovat bezodpadový životní styl. Radíme na něm, jak se produkci odpadu vyhnout, jak a kde nakupovat bez obalů, jak si vyrobit zubní pastu nebo třeba jak pečovat o vlasy bez zbytečné produkce odpadu. Na naší facebookové stránce taky sdílíme různé další články, události a aktivity, které se zero waste životem souvisí.

 

Jak nápad na projekt na projekt Czech Zero Waste vznikl a jak dlouho již existuje?

H: S nápadem psát blog o zero waste přišla Jana někdy na podzim 2015. Blog a facebookovou stránku jsme ale spustily až o pár měsíců později v lednu 2016. Ještě před tím, než nás Jana oslovila, jsme každá trochu jiným způsobem už tak trochu bez odpadu žily. Úplně ze začátku jsme jen nevěděly, že se tomu říká zero waste.

 

Tři Češky žijí bez odpadu a ty můžeš taky. S iniciativou Czech Zero Waste se uchází o prestižní cenu a už přes rok u nás dělají osvětu (Rozhovor)

 

Co je vaším cílem?

H: Dostat problematiku odpadu k co nejvíce lidem a ukázat jim, jaké výhody život s menším množstvím odpadu má a že nemusí být složité jej žít. Nejde nám tak úplně o to, aby jsme někoho „dostali na nulu“ v produkci odpadu. Velký efekt totiž mají počáteční kroky, jako třeba pořízení si nákupní tašky a vlastní lahve na vodu. Kdyby to udělal každý, tak už nás nemusí tak moc trápit, že se naše oblíbená pochoutka nedá bez obalu koupit.

 

J: Snažíme se inspirovat hlavně jednotlivce, rodiny a malé komunity. Ale zároveň věříme, že pokud svůj život, co se týče produkce odpadu, změní právě tyto malé entity a budou mít poptávku po tom, aby jejich životu vyšly vstříc i veřejné instituce či komerční firmy, tak se začnou měnit i obchody, veřejné prostory i přístup obcí.

  

Jaké ohlasy ze strany veřejnosti jste na svoji iniciativu doposud zaznamenaly? Těší se velké oblibě?

M: Tak nějak nezáměrně jsme blog odstartovaly v době, kdy se rozjel zero waste trend v České republice a okolních státech. Ohlasy proto byly už v prvních měsících překvapivě velké. Vůbec jsme nečekaly, že se z toho nápadu – psát o našem bezodpadovém životě, stane něco tak živého a atraktivního pro lidi.

 

H: Zero waste se za posledních pár měsíců opravdu stalo hrozně populární a netvrdíme, že jen kvůli našemu blogu. Od té doby, co jsme začaly, se u nás otevřela spousta bezobalových obchodů a taky vznikla spousta blogů a stránek zabývajících se zero waste. Momentálně máme přes čtyři tisíce fanoušků na Facebooku a to nás na začátku ani ve snu nenapadlo. Prostě zero waste teď u nás frčí.

 

Můžete konkrétně nastínit, jak se s odpadem vypořádáváte vy samy? Co děláte pro to, abyste jej držely na minimu?

J: Dva roky na cestách mne naučily, že to, co opravdu potřebuji, už mám a vejde se to do jednoho kufru a do krosny. A pokud náhodou potřebuji ještě něco dalšího, tak si to většinou můžu snadno od někoho půjčit nebo koupit bez jakýchkoli obalů (a tedy i odpadů) v secondhandu. A co se týče jídla, tak jsem si zvykla nakoupit si bezobalové suché potraviny do zásoby a pak si už jen kupovat nebalenou zeleninu, ovoce a pečivo. No a taky jsem se naučila být k sobě shovívavá, když náhodou něco v obalu koupím, protože nemám jinou možnost, ale zároveň si nedovoluji vymýšlet výmluvy a omluvu, proč zrovna toto si mohu dovolit, i když to skončí produkcí odpadu.

 

M: Asi hlavními principy v mém bezodpadovém životě je celkový minimalismus. O tom, co opravdu potřebuji mnohem víc přemýšlím, zcela tak z mého života vypadlo bezmyšlenkovité nakupování jakýchkoli věcí. Člověk si také musí spoustu věcí více plánovat – kde nakoupí, co si uvaří na další den, vezme s sebou na svačinu a podobně. To na začátku samozřejmě zabere nějaký čas. Ta doba plánování se však po nějakém čase zefektivní a stane se běžnou součástí života.

 

H: Pro mě je základem láhev na vodu, taška a pytlíčky na nákupy a krabička na svačinu či jídlo s sebou. Taky hodně vařím. Vyhnete se tak nejen zbytečným obalům z předpřipraveného jídla, ale také začnete jíst zdravěji a ušetříte. Mimo jídlo nenakupuji. A když něco potřebuji koupit, dlouho si to rozmýšlím, hledám nejlepší variantu a pokud neseženu to, co by splňovalo všechny moje zero waste, udržitelné a etické požadavky, nakonec si to stejně nekoupím. Snažím se prostě najít, které věci fakt v životě potřebuju. A není to jen o mě, důležité pro mě je šířit povědomí o odpadech mezi kamarády, rodinu nebo třeba mezi spolužáky na univerzitě.

 

Tři Češky žijí bez odpadu a ty můžeš taky. S iniciativou Czech Zero Waste se uchází o prestižní cenu a už přes rok u nás dělají osvětu (Rozhovor)

 

Začít žít ze dne na den téměř bez odpadu jistě není jen tak, obzvlášť, když vezmu do úvahy, že většina produktů, které běžný člověk kupuje, se prodává balená (nejlépe několikrát) a obaly pochopitelně vytváří odpad. Kam se má člověk vydat hledat bezobalové suroviny?

H: Začít ze dne na den s čímkoliv není jen tak. Ani my jsme ze dne za den nezačaly.

 

M: A samy všude říkáme, že pokoušet se o něco takového ze dne na den je blbost. Nejlepší je jít krůček po krůčku a postupně do svého života začleňovat věci, které „bolí“ nejméně – pořídit si stálou láhev na vodu, nezapomínat na látkové tašky, když jdu na nákup, víc věcí si připravovat doma apod. Bezobalové prodejny zero waste život velmi usnadní a dobrou zprávou je, že se rozrůstají jako houby po dešti. Téměř každý měsíc registrujeme vznik nového obchůdku.

 

H: Ale není potřeba zoufat, pokud takový v blízkosti nemáte. Do vlastního se dá nakupovat i v obyčejném supermarketu. Skvěle se taky obalům vyhnete na farmářských trzích. Seznam bezobalových obchůdků i dalších příhodných míst najdete na mapě reduca.cz. Taky se dá nakoupit online na pytlici.cz nebo na opobchod.cz.

 

Jsou kromě hledání bezobalových surovin nějaké další problémy, které jste musely v začátcích překonat? A jak se vám to povedlo?

M: Nejvíc času asi zabere přenastavit si celkové smýšlení, ve kterém byl člověk zvyklý fungovat. Jako že při návštěvě kavárny nezapomenete požádat o limonádu bez brčka nebo kafe bez ubrousku, že do pekárny vcházíte s látkovým pytlíčkem v rukách, jinak vám pečivo hbití prodávající dají do sáčku, a taky to, že občas z obchodu odcházíte s prázdnou, protože se vám nepodařilo požadovanou věc sehnat bez obalu. A taky se naučit překonat ten pocit „viny“, když to někdy úplně nevychytáte.

 

H: Všechno je to o zvyku. U mě ze začátku hrála velkou roli zapomnětlivost a taky ostych. Občas jsem měla pocit, že s žádostí, aby mi pečivo dali v pekařství do vlastního pytlíku, hrozně obtěžuji. Ale teď už mám to období za sebou. A prodavači už si taky zvykli (smích). A velký problém mám taky se svým mlsným jazýčkem, hlavně teď v Anglii. Spousta věcí, co mám ráda, se bez obalu prostě sehnat nedají. Co mi ale problém moc nedělalo a překvapilo mě to, bylo zredukovat svoji kosmetickou taštičku. Dříve jsem ji nemohla zapnout a teď zeje prázdnotou.

 

J: Na druhou stranu bezobalový život nefunguje tak, že jednou překonáte pár překážek a pak už jde všechno snadno. Ono se třeba stačí přestěhovat a můžete začít téměř od začátku. Nebo máte nabitý měsíc a nestíháte pravidelně nakupovat a připravovat si vlastní svačiny. Či chcete cestovat a řešíte, jak i na cestách odpad omezit. Získané zkušenosti z každé takové zero waste výzvy se ale sčítají a většinou je pak bezodpadové rozhodování vždy o malinko snazší.

 

Tři Češky žijí bez odpadu a ty můžeš taky. S iniciativou Czech Zero Waste se uchází o prestižní cenu a už přes rok u nás dělají osvětu (Rozhovor)

 

Jedním z nejčastějších druhů odpadu je bioodpad. Můžete doporučit, jak se jej co nejefektivněji zbavit?

H: Prvním krokem je ho začít třídit.

 

J: Já bych řekla, že prvním krokem je ho omezit. Nakupovat s rozumem, mít přehled nad obsahem lednice a spíže a nenechat jídlo, aby se zkazilo. A pak taky jakoukoli surovinu maximálně využít. A pokud máte doma vy nebo vaši známí domácí zvířata – králíky, slepice, prasata, tak část bioodpadu je možné dát jim.

 

H: Množství produkovaného bioodpadu opravdu můžete snížit pomocí chytrých receptů, díky nimž zpracujete části rostlin, které by jinak skončily v koši. Mezi moje oblíbené patří brambůrky ze slupek od brambor, pesto z mrkvové natě nebo třeba polévka z ředkvičkových listů. Inspirovat se můžete třeba na www.zachranjidlo.cz. No a druhým krokem je bioodpad třídit. Pak už vám v normálním koši nezůstane skoro nic, nebude smrdět a nebudete ho muset tak často vynášet. Pro ty, co mají zahradu, je nejlepší založit si kompost a bioodpad dávat tam. Pro lidi z bytů existuje více variant. Dobrá zpráva je, že každé město má od zákona povinnost sbírat i bioodpad. Takže v některých městech má každá domácnost svoji biopopelnici, což starost o bioodpad docela ulehčuje. V jiných městech bohužel stále musíte s bioodpadem na sběrná místa. Pokud máte takové místo daleko, zkuste najít nejbližší kompost ve vašem okolí (kokoza.cz/mapa) nebo si kompostér založit doma.

 

M: Já jsem si asi před půl rokem pořídila vermikompostér. Tedy kompost, kde bioodpad likvidují žížaly. Mám jej doma, v jednopokojovém bytě. Začít kompostovat bylo snazší než jsem myslela. S čím se však stále potýkám jsou octomilky, mušky, jež se v kompostu tvoří. Jednu várku se mi podařilo nějakým záhadným způsobem po pár týdnech zlikvidovat, druhá várka mušek se asi po dvou měsících objevila znovu a já s nimi tedy bojuji zase. Krom tohohle ale není s kompostováním doma žádný problém – nesmrdí a žížaly nevylézají ven. Můj odpad se díky kompostování zmenšil opravdu téměř na nulu. Koš na směsný odpad už vůbec nepotřebuji a s tříděným chodím tak jednou za čtvrt roku.

 

Na svém blogu máte mimo jiné i návody, jak si podomácku vyrobit šampon nebo třeba deodorant. Co dalšího si samy vyrábíte?

M: Nevyrábím nic, pokud se tedy nepočítá nastrouhání mýdla na praní do pračky. Ráda bych se ale naučila dělat různé bylinkové sirupy na nachlazení nebo svůj tuhý šampon.

 

H: Já si toho taky moc nevyrábím, jsem docela nešikovná a moc mě to nebaví. Mám ale štěstí v tom, že vyrábění baví maminku. Takže já většinou přijdu s receptem a ona mi pomůže nebo to vyrobí sama. Třeba prací prášek, zubní pastu nebo deodorant. Taky třeba ubrousky se včelím voskem. Co ale vyrábím pořád, je jídlo. Pomazánky, rostlinná mléka…

 

J: No na vyrábění nás paradoxně opravdu moc neužije. Mnoho věcí, na které na blogu máme návod, navíc stačí vyrobit třeba jen jednou či dvakrát do roka. Já si takto do zásoby vyrábím prací prášek a citrusovo-octový čistič. Před rokem jsem si taky vyrobila ubrousky ze včelího vosku a před odjezdem do zahraničí našila asi dvacet plátěných pytlíků a teď mám s vyráběním zase na nějakou dobu klid.

 

Tři Češky žijí bez odpadu a ty můžeš taky. S iniciativou Czech Zero Waste se uchází o prestižní cenu a už přes rok u nás dělají osvětu (Rozhovor)

  

Jak se vám po vzniku projektu změnil život?

M: Řekla bych, že hodně. Ale nevím, jestli je to čistě díky zero waste, nebo tomu celému balíku, který přišel souběžně s tím – jako to, že se víc zajímám o to, co jím, odkud pochází věci, které kupuji, v jakých podmínkách tyhle věci lidé vyrábí, apod… Asi jsem prostě začala být víc vnímavá k tomu, co se kolem mě děje. A pak jsou tu ty věci jako psaní, dělání workshopů, odpovídání v rozhovorech a celkový ten mediální zájem. V tom se ještě úplně svá necítím, ale pomalu se otrkávám. 

 

H:  Hodně. Ale ne jen kvůli zero waste. S blogem jsme totiž začaly, když jsem začala s výškou. Takže můj život na střední a teď je úplně jiný. Velkou roli hrají i kamarádi ze spolku Udržitelný Palacký, se kterými se snažíme udělat naši univerzitu více udržitelnou. A taky by mě nikdy před tím nenapadlo, že budu přednášet nebo dělat rozhovor pro časopis nebo radit cizím lidem.

 

J: Já bych úplně neřekla, že se mi život změnil. Spíše se díky zero waste posunul do místa, kam jsem tak nějak směřovala a stále směřuji – k životu, který je zodpovědný vůči mně i jiným a ve kterém žiji těmi věcmi, jež jsou pro mne důležité a hodnotné. Ale zájem, který přišel po založení blogu, byl něco neplánovaného. A s publicitou se zatím taky ještě sžívám.

 

Jaké rady byste coby odbornice měly pro člověka, dodnes závislého na igelitkách a PET lahvích, který by chtěl minimalizovat svůj odpad? U čeho je nejlepší začít a jak na to?

M: Asi už je to částečně řečeno výše. Prostě začít po krůčkách, do ničeho se netlačit. Zkusit malé věci, které ale u velkého množství lidí znamenají mnoho. Jako třeba to, že si člověk pořídí trvalou láhev na vodu a nebude pořád dokola kupovat petky. To je obzvlášť v našich českých podmínkách, kde máme jednu z nejčistších kohoutkových vod vůbec, velmi jednoduchý krok.

 

H: Na druhou stranu každému vyhovuje jiný postup. Někdo se do toho musí vrhnout po hlavě, někdo po malých krůčcích. Ale základní věcí je podle mne začít více přemýšlet při nakupování, tam totiž ten odpad vzniká. U každé věci si říct, jestli ji opravdu potřebujeme a taky si zkontrolovat, jestli už ji doma nemáme. U nákupu jídla si začít zase psát nákupní seznam a striktně se ho držet.

 

J: Mně se třeba zase osvědčilo nenakupovat pár dnů vůbec a místo toho se snažit prvně dojíst a spotřebovat to, co už doma mám. A když mi něco pochybí, tak to jít koupit, ale tentokrát už bez obalu a tedy bez odpadu. Taky bych ale doporučila nějak se osobně motivovat a uvědomit si, proč to dělám a čeho tím chci dosáhnout. Třeba si poslechnout příběhy lidí, kteří už zero waste životem žijí, nebo mít okolo sebe lidi, kteří se snaží o to samé. To je fajn dělat nejen v začátcích. I my stále ještě objevujeme nová zákoutí života, která mohou být více zero waste.

 

H: Můžete se taky inspirovat našimi dvěma 40denními bezodpadovými výzvami, které vás za 40 dní po malých krůčcích do problematiky zero waste uvedou.

 

Jak jsou na tom podle vás Češi, případně i Slováci, s produkováním a tříděním odpadu? Zlepšuje se to?

M: Tak pokud srovnáme situaci před deseti lety a nyní, tak se určitě zlepšujeme. Třídící koše jsou více dostupné, téma víc rezonuje a už mi vlastně přijde, že je víc normální třídit, než netřídit. Ale rozhodně nemůžu generalizovat, a taky určitě žiji v nějaké určité bublině, která tenhle můj dojem posiluje.

 

H: Myslím, že někdy trochu usínáme na vavřínech, co se týče třídění. Většinou ale třídíme jen plasty, sklo a papír a poplácáváme se po rameni, jak jsme dobří. Přitom stále velké procento odpadu končí na skládkách. V čem jsme ale úžasní, je počet bezobalových obchodů. Řekla bych, že v jejich koncentraci už překonáváme ostatní státy. Taky se k nám spousta škodlivých návyků ještě nestihla dostat. V supermarketech je pečivo, ovoce a zelenina stále ještě bez plastového obalu.

 

Tři Češky žijí bez odpadu a ty můžeš taky. S iniciativou Czech Zero Waste se uchází o prestižní cenu a už přes rok u nás dělají osvětu (Rozhovor)

 

Je nějaká země, ze které bychom si mohli vzít v tomto směru příklad?

H: To nevím, beru si příklad spíše z lidí, ale říká se, že dobře je na tom Německo. Já bych vám spíš mohla říct, z kterých zemí si vzít odstrašující příklad (smích).

 

J: Pro mě jsou inspirativní i ty země, kde je nakupování na váhu, prodej lokální zeleniny a ovoce či konzervování zeleniny či ovoce zcela přirozené po desítky let. Třeba Ukrajina nebo Moldavsko, i tam sice hrůzostrašně pronikly plastové sáčky, ale co se týče „infrastruktury“ na bezobalové nákupy, tak je skvělá. Bylo by škoda, kdyby tyto země šly ve stopách západní Evropy. Nakupování na váhu ponechat, jen ty plastové sáčky vyměnit. Příklad bychom si ale mohli vzít i z takových zemí jako je Rwanda, Maroko či Keňa, které měly tu odvahu zakázat plastové tašky.

 

S projektem se aktuálně nacházíte mezi finalisty ceny Gratia Tibi, která se uděluje mladým lidem za občanskou aktivitu a vyhlášení laureátů proběhne už 30. května. Jaký z toho máte pocit?

M: Máme velkou radost a jelikož je celá naše iniciativa dobrovolná, tak je to určitě moc pěkné ocenění. Taky doufáme, že se nominací dostane bezodpadový styl života k více lidem.

 

H: Je to skvělý pocit, když jsem viděla, jaké ostatní projekty jsou nominovány, říkala jsem si, že asi nemáme moc šanci. Ale stalo se a my jsme ve finále. I když nevyhrajeme, jsem hrozně ráda. Hřeje to tak příjemně u srdce být ve finále s tak skvělými projekty. Taky si myslím, že se o nás zase dozví i jiná skupina lidí a zero waste se ještě rozšíří (úsměv).

 

Jaké jsou reakce vašeho nejbližšího okolí na celou iniciativu? Dostává se vám podpory a inspirovaly jste k redukci odpadu i vlastní rodinu či přátele?

M: Největší oporu mám ve svém příteli, který je tomu nakloněn a odpad ho štve úplně stejně jako mě. V době, kdy jsem blog začala psát, jsme už spolu žili v jedné domácnosti, takže jsme začínali vlastně společně. U širší rodiny jsem určitě vzbudila nějaké povědomí a větší přemýšlení o věcech. Po praktické stránce se ale nic moc neděje. Koše jsou stále plné. Na druhou stranu ale musím říct, že pokud mě chtějí něčím obdarovat, tak jednají velmi uvědoměle.

 

H: Asi záleží, jak čí. V Anglii všichni řeknou, že to je „cool“, ale tím to většinou i skončí. Zato doma jsem nadchla spoustu lidí. Mamka se mnou vyrábí, co se dá, nakupuje do pytlíčků a nadšeně šíří tipy, jak odpad omezit mezi rodinu a kolegy. Sourozenci žijí taky skoro bez produkce odpadu. A u kamarádů se to hrozně liší. U některých mám pocit, že tak trochu proti zero waste bojují. Ale vysvětluji si to tím, že mě jen škádlí. Kamarádi z univerzity jsou skvělí. Myslím, že skoro všichni chodí nakupovat do bezobalového obchodu.

 

J: Já moc nevím, jak na takovou otázku odpovědět. Intuitivně bych řekla, že ne. Například u mých současných spolubydlících žádný posun nepozoruji, i když jsem se jim snažila vysvětlit, že by bylo fajn alespoň nevyhazovat do směsného odpadu to, co jde vytřídit a hodit to do bioodpadu. Jenže možná jsem si jen nevšimla nějakého malého krůčku, který udělali a ke kterému na blogu vlastně stále vyzýváme, když říkáme, že jakákoli snaha se počítá. Na druhou stranu snad každý týden se mi někdo pochlubí, jak se mu podařilo omezit odpad tam a tam, nebo mi pošle nějaký článek s odpadem spojený.

 

Tři Češky žijí bez odpadu a ty můžeš taky. S iniciativou Czech Zero Waste se uchází o prestižní cenu a už přes rok u nás dělají osvětu (Rozhovor)

 

Jak trávíte volný čas?

M: Nejradši trávím čas se svými blízkými, ráda chodím, miluju deskovky, sleduji seriály, občas si zacvičím jógu a přečtu knihu. Taky moc ráda jím.

 

H: Spoustou věcí (smích). Kromě psaní blogu mám i spoustu jiných zájmů a aktivit. Stojím za vznikem studentské iniciativy Udržitelný Palacký, ráda cestuji a zajímám se o vzdělávání – v létě organizuji letní tábory, dobrovolničila jsem v ekocentru Sluňákov a přivydělávám si doučováním češtiny. Nejradši čas ale trávím s kamarády a rodinou. Dost času strávím vařením a následující konzumací těch dobrot. Ráda se ale zavřu na chvilku do pokoje a pustím si oblíbený film nebo seriál. A strašně ráda chodím na pivo. Nejen kvůli pivu, ale kvůli takovým těm nekonečným diskuzím, ze kterých občas vznikne něco dobrého. Třeba nápad založit spolek.

 

J: Já asi koncept volného času nějak neuznávám (smích). Prostě mám každý den 24 hodin. Minimálně třetinu z nich prospím a ten zbytek se snažím smysluplně naplnit, i když je to někdy boj proti svodům internetu a mé lenosti. Teď ale  svůj čas nejvíce trávím psaním diplomky a editováním. Ráda vyrážím na hory, vrhám se do jakéhokoli sportu, cestuji, dívám se na dokumenty, čtu, studuji a zkouším nové věci. Někdy jsem na to ráda sama a často jsem ráda, když na to sama nejsem.

 

Děkujeme za rozhovor. Na závěr můžete něco vzkázat čtenářům.

J: Mohlo by se bláhově zdát, že snížením produkce odpadu děláme nějaké obrovské dobro pro přírodu či pro jiné lidi. Jenže my tím vlastně jen neděláme zlo. A ono dobro se díky zero waste objeví spíše v našich životech, které se mohou vyčistit nejen materiálně.

 

M: I když se může někomu zdát, že jsme hrozní blázni a radikálové, tak v mnohém jde jen o žití toho, co bylo ještě před pár lety naprosto běžné a normální.

 

H: Každá malá změna se počítá. Nebojte se začít a hlavně se nenechte odradit neúspěchy. Nám se taky občas nezadaří.

 

Zobrazit galerii 5 galeria
Foto: Alžběta Vejrostová Tagy: rozhovor, odpad, Czech Zero Waste
Vyjádři svůj názor na článek
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Odpad Méně takových článků
Super! Více takových článků
Řekni nám, proč se ti článek nelíbí:
Děkujeme za tvůj názor!
Pomáhá nám i autorům při zkvalitňování obsahu na stránce.
Líbil se ti článek? Sdílej ho přátelům
NAHORU
Diskuse4 komentáře
Diskuse je jen pro přihlášené
4 komentáře
Seřadit komentáře podle oblíbenosti času přidání
avatar
Scoodles24. květen 2017, 11:01

Idete baby! Držím palce. To s tou vlastnou fľaškou a taškou na nákupy robím už dlhší čas (príde mi to prirodzené) bez toho, aby som musel o tom niekde čítať. Ale ako čítam, je ešte čo vylepšovať ;)

16 Odpovědět · Nahlásit
avatar
TsN14. červenec 2017, 5:05

Zaujimalo by ma ale ako riesia kramy :D
Maju vlastnorucne vyrobene vlozky? :D

0 Odpovědět · Nahlásit
Rudolf Herstek24. květen 2017, 14:58

Lutujem, neinspirovali ste ma. Kupim si dajaky sacok a vyhodim ho do kosa aj za vas. Len tak, aby som vas nasral :)

-9 Odpovědět · Nahlásit
Helča Škrdlíková24. květen 2017, 22:38

Lutujem, nenasrali ste ma :P.

4 Odpovědět · Nahlásit
Nejčtenější