Absolvovala Erasmus, nyní dělá dobročinnou činnost.
Monika Martínková momentálně dodělává vysokou školu v Praze, už teď nabrala díky cestování mnoho zajímavých zkušeností. Absolvovala totiž program Erasmus+ a v rámci něj studovala na Islandu a ve Španělsku.
Požádali jsme ji proto, aby pohovořila o studijní stáží, které se zúčastnila. Po jejích zkušenostech se začala věnovat dobročinným činnostem a v současnosti pracuje pro neziskovou organizaci „Dělej co tě baví". Na všechno jsme se jí zeptali v následujícím rozhovoru.
Čemu se věnuje nezisková organizace DĚLEJ CO TĚ BAVÍ, z.ú., pro kterou pracuješ?
DĚLEJ CO TĚ BAVÍ se věnuje smysluplnému trávení volného času dětí a mladých lidí. Je to takové forma prevence ve smyslu „kdo si hraje, nezlobí“. Projekty vzniklé pod tímto mottem jsou Studentská akademie, Můžu ti pomoct?, Meziškolní konference, Studentský štafetový maraton a příměstský tábor BIKE CAMP. V pozadí nezůstávají ani problémy životního prostředí, kterému se chceme do budoucna víc věnovat.
Jaké byly tvé začátky, jak ses dostala k tomu, co teď děláš?
V oblasti neziskovek se pohybuji cca 3 roky. Předtím jsem asi jako každý student zkusila různé práce a brigády. Brigády byly někdy i zajímavý a užitečný, ale nepřinášely mi ten skvělej pocit, že pracuji na dobré věci.
Kde jsi studovala v rámci programu Erasmus? Na co nejraději vzpomínáš?
Poprvé jsem v roce 2014 studovala na Islandu a před pár měsíci jsem se vrátila ze Španělska, kde jsem byla půl roku na pracovní stáži a zbytek roku na univerzitě.
Těch zážitků je tolik, že úplně nevím, jaký z nich byl ten nejlepší. Taky se mi těžko hodnotí, který zahraniční pobyt byl pro mě lepší, protože každý měl svá specifika.
Ačkoliv v obou případech jsem poznala skvělý lidi, viděla přírodní krásy, o kterých jsem si myslela, že v takové podobě existují jen na fotkách, vyzkoušela si studovat a pracovat v cizím jazyce a v obou případech mě uchvátil oceán.
Velkým zážitkem pro mě byly dobrovolnické aktivity. V Reykjavíku jsem pomáhala na tří denní konferenci Arctic Circle, zabývající se problémy Severního polárního kruhu. Ve Španělsku jsem se připojila k dobrovolníkům uklízejícím pláže od plastového odpadu.
Proč ses vlastně rozhodla jít na Erasmus a co bereš jako největší výhodu ve vycestování mimo domovinu?
Asi úplně největší touha byla v poznání něčeho nového a v otestování sebe sama, jak si povedu v cizí zemi na vlastních nohách. Pro Erasmus jsem se rozhodla i kvůli potřebě vylepšit si angličtinu a španělštinu. Taky mě lákalo zkusit si studium na zahraničních univerzitách a zároveň přitom nemuset přerušovat studium. V tomhle je Erasmus+ super, můžete vycestovat za studiem nebo pracovní stáží, nasbírat nové znalosti a nový nadhled, a přitom nepřerušovat studium na domácí univerzitě.
Jak ti v tom EU pomohla?
Erasmus + je financován penězi z EU a musím říct, že žít v jedné z nejdražších zemí na světě a v jednom z nejdražších měst Španělska je pro studenty bez finančního příspěvku těžká představa.
Příspěvek většinou nepokryje všechny náklady, ale určitě je to užitečná věc. O tom, že Erasmus + funguje, svědčí i to, že jsem poznala plno skvělých lidí z různých koutů Evropy, kteří se taky rozhodli tento program vyzkoušet, a myslím si, že nikdo z nás svého rozhodnutí nelituje.
Co ti dala Evropská unie?
EU mi především dala volnost svobodného cestování a poznávání tohoto kontinentu, kterou moji rodiče bohužel neměli. V neposlední řadě EU vděčím za její program Erasmus+. Právě zkušenosti, zážitky a poznatky ze zahraničí mi do jisté míry pomohly ve složitém rozhodování, čemu bych se do budoucna chtěla věnovat ve svém profesním životě. Dala mi toho asi mnohem víc, ale tohoto si nejvíc cením.
Jak bys srovnala život ve Španělsku a na Islandu a v Česku? V čem jsme odlišní, stejní?
Island je taková moje srdeční záležitost. Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem žila v zahraničí delší dobu. Plno věcí pro mě bylo nových. Vzpomínám si, že ten rok zrovna vybuchla sopka Bárðarbunga a já měla problém se vůbec na Island dostat. Velkým zážitkem pro mě bylo pozorování velryb jako součást jednoho z předmětů na univerzitě.
S čím v Česku nemáme takový problém, je nedostatek denního světlo v zimních měsících. Od půlky listopadu začal být problém s denním světlem a v prosinci už nebylo skoro vůbec. S tím samozřejmě musíte počítat, když jedete do takové země jako Island, ale neumíte si to dost dobře představit do doby, než to sami prožijete.
Myslím si, že právě příroda má na povahu Islanďanů velký vliv. Island je taky známý pro rybolov, využívání geotermální energie na vytápění domácnosti a ohřev vody, takže závislost na přírodě je značná.
Podle mě se každý národ od sebe liší svými tradicemi, hodnotami, zvyklostmi, povahou obyvatel a není tomu jinak ani mezi Čechy a Španěly, Španěly a Islanďany, Islanďany a Čechy.
V čem se asi hodně lišíme oproti státům, které nejsou vnitrozemský je respekt k oceánům a mořím.
My Češi bohužel nemáme tu možnost být v denním kontaktu s oceánem, a proto mi přijde, že zatím v sobě neumíme najít dostatečný respekt, jako je tomu například u člověka, který vedle oceánu vyrostl. My na vlastní oči nevidíme pláže zanesené plastem, umírající mořské živočichy a tu obrovskou sílu vln a proudů, které se v oceánu tvoří.
Co v současné době připravuješ?
Momentálně jsem v posledním ročníku magisterského studia na České zemědělské univerzitě v Praze, takže poměrně dost času a úsilí věnuju školním projektům a diplomové práci. Mimochodem, praktickou část diplomky jsem založila na poznatcích z pracovní stáže ve Španělsku.
V práci se věnuji novému projektu, který doufám bude mít nadnárodní přesah a bude spojený s ekologickými problémy, zapojení studentů do mimoškolních aktivit a výměnou dobré praxe.
Díky za rozhovor!
Více informací o výhodách, které EU přináší třeba v oblasti studia, se můžeš dozvědět na https://europa.eu/euandme/passion/learn_cs.
