Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Hrůzný čin, ke kterému došlo v roce 2001 v Německu, napjatě sledoval téměř celý svět. Počínání Armina Meiwese dodnes budí hrůzu.
Armin Meiwes miloval pohádky. Nejvíce tu o Jeníčkovi a Mařence, kde zlá ježibaba vykrmuje malé děti, aby je mohla sníst. Podobné choutky měl totiž i on sám a jednoho dne se je rozhodl zrealizovat. Na seznamku si dal inzerát, v němž hledal mladého muže, kterého by mohl sníst. A brzy se mu jeden takový ozval. Armin Meiwes svou oběť čtyři hodiny mučil. Muži uřízl penis, který dal sníst psovi, a nakonec si na jejím těle pochutnal i on sám.
Meiwes se narodil 1. prosince 1961 v německém Essenu. Když mu bylo pět, jeho otec jej opustil a malý Armin tak vyrůstal jen se svojí matkou. Neúplná rodina žila na obrovském statku o 44 místnostech a na chlapci tak už od brzkého věku leželo břímě „hlavy rodiny“.
Chlapec, který miloval pohádky – nejvíce pak tu o Jeníčkovi a Mařence, jelikož ho fascinovala čarodějnice, která vykrmovala děti „na porážku“, musel rychle dospět a třeba i to se promítlo na jeho zálibách. Jak později popsal, už na základní škole se stal posedlý sériovými vrahy, skutečnými zločiny a často dokonce přemýšlel o pojídání svých spolužáků.
Právě na základní škole si pak malý Armin vymyslel imaginárního bratra, kterému dal jméno Franky. Se svými choutkami se totiž neměl komu svěřit a zastání našel až v této vymyšlené postavě.
Čas šel dál a Armin se po studiu stal opravářem počítačů. Vydělával si ale i jinými způsoby – svým sousedům a sousedkám sekal trávník, kamarádstvu pomáhal opravovat auta a pořádal pro ně okouzlující večeře. Zdálo se, že na své kanibalské choutky zapomněl. Pravda však byla jiná.
Když v roce 1990 zemřela Arminova matka, mladík zdědil mnoho peněz, získal kontrolu nad rozsáhlým statkem a na celý jeden rok se uzamkl doma s životopisy sériových vrahů. Našel se v nich. Konečně měl pocit, že jej někdo chápe a že není jediný, kdo žije s takovými pocity. Přibližně v této době pak narazil na internetu na dnes již neexistující fórum The Cannibal Café, kde se to podobnými lidmi jako byl Armin jenom hemžilo.
Zdroj: Michael Wallrath/Pool/Getty Images
Hledám mladého muže, který by chtěl být sněden
Osamocený Armin se rozhodl, že si na fóru podá inzerát k seznámení se. „Hledám mladého, dobře stavěného muže, který by chtěl být sněden,“ psalo se v něm. Netrvalo dlouho a muži se ozval 43letý inženýr Bernd Brandes z Berlína, který taktéž neměl jednoduché dětství.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
O traumatizující minulosti Bernda Brandese.
Proč souhlasil, že chce být sněden.
Nejdřív zajeli do lékárny pro zásobu sedativ. Jak si Meiwes a Brandes naplánovali svůj čin.
Jeho rodiče byli lékaři, ale když bylo Berndovi pět let, jeho matka udělala fatální chybu, kvůli které zemřel jeden z jejích pacientů. Dlouho se s tím nemohla vyrovnat, byla psychicky na dně, a rodina se proto rozhodla, že odjede na společnou dovolenou, aby tam žena přišla na jiné myšlenky. Jenomže během dovolené Berndova matka najela autem do stromu a zemřela. Nehodu se rodina pokusila vytěsnit. Otec malého chlapce se znovu oženil a život šel dál. Tedy až do té doby, než si Bernd Brandes uvědomil, že je gay.
Krátce poté se seznámil s Arminem a po několika propsaných dnech se za ním vydal. Chtěl zmizet z povrchu zemského. Chtěl, aby po něm nezůstala jediná vzpomínka nebo stopa, a Armin mu s tím měl pomoci. Napsal závěť, ve které veškerý svůj majetek odkázal příteli, vzal si v práci den volna a zmizel do Rotenburgu, kam se Armin přestěhoval z Essenu.
Armin měl tou dobou za sebou už několik schůzek s různými queer muži ze seznamky. Většinou spolu však jen souložili a „kanibalismus“ pouze hráli. Nejblíže smrti byl pak Armin ve chvíli, kdy po něm jeden z mužů chtěl, aby ho ubil k smrti. To mu ale „připadalo divné“, takže nabídku odmítl. Bernd ho však zaujal.
„Až budeš mrtvý, odborně tě rozřežu. Až na pár kolen a odpad, jako jsou kůže, chrupavky a šlachy, z tebe moc nezbude. Sním tě. Kolena vysuším a rozemelu. Nebudeš poslední, doufejme. Už jsem uvažoval o tom, že bych zabil i nějakého mladíka z ulice.“ Tak zněla dohoda mezi muži.
Když Armin vyzvedl Bernda na letišti, muži společně zajeli do lékárny, kde nakoupili velké množství léků proti bolesti. Pak se vydali na statek, kde měli sex. Po něm Bernd spolykal 20 prášků na spaní, zapil je sirupem proti kašli a lahví kořalky a když upadl do bezvědomí, Armin se mohl dát do práce. A celý proces si nahrával na video.
Nejprve se pokusil vyhovět přání své oběti a Berndovi se pokusil ukousnout penis. Bohužel neuspěl, neboť kůže byla příliš tvrdá, a tak vzal kuchyňský nůž a penis odřízl. Odřezkem se pak pokusil Bernda nakrmit, ale marně. Kanibal proto penis vzal, usmažil jej na tuku z těla oběti, přidal sůl, pepř, víno a česnek… Jen tak se oběti podařilo kus svého penisu spolknout. Zbytek však Armin musel rozemlít a lahůdkou nakrmil svého psa.
Bernd mezitím silně krvácel a opakovaně upadal do bezvědomí. Armin jej proto odtáhl do koupelny, kde jej vykoupal a odešel si číst knihu Star Trek. Každých 15 minut pak Bernda kontroloval, zda ještě žije. V té chvíli začal doufat, že muž z Berlína jejich „hrátky“ přežije. Kanibalismus totiž tou dobou v Německu nebyl trestný, ale vražda ano.
Když pak Bernd na delší dobu upadl do bezvědomí, Armin jej bodl do krku a usmrtil ho. Jeho tělo pak pověsil na hák na maso, aby hezky vyschlo, poté ho rozporcoval na řeznickém špalku a jednotlivé porce umístil do svého mrazáku. „Pak jsem ozdobil stůl hezkými svíčkami, vytáhl jsem svůj nejlepší servis a usmažil jsem si rump steak – z jeho hřbetu. Udělal jsem si k tomu brambory a dal jsem se do jídla,“ popsal později kanibal.
„První kousnutí bylo samozřejmě velmi zvláštní. Byl to pocit, který nedokážu popsat. Snil jsem o tom více než 40 let. Strašně jsem po tom toužil. Už od prvního sousta jsem měl pocit, že konečně dosahuji dokonalého vnitřního spojení. Jeho maso chutnalo jako vepřové, ale silnější,“ dodal.
Zdroj: Flickr/Ted Major/volně k použití
Z odsouzeného kanibala vegetariánem
Armin dodržel slib, který dal své oběti. Lebku a další nepoživatelné části těla zakopal na své zahradě. Během následujících 20 měsíců pak postupně jedl její maso. Ve spise stojí, že během oné doby snědl až 44 kilogramů lidského masa.
Kanibal byl pak policií dopaden 10. prosince 2002. I nadále byl totiž aktivní na kanibalském fóru, kde se také vyskytoval jeden rakouský student, který celý čin nahlásil policii. Když pak policie vstoupila do Arminova domu, v mrazáku našla falešné dno a v něm několik kilo lidského masa, o kterém kanibal tvrdil, že se jedná o maso divočáka. Kromě toho ale policie našla také videa, která zachycovala čtyři hodiny mrzačení oběti. Jednalo se o jeden z nejvíce šokujících poválečných procesů v Německu.
Ačkoli byla Arminovi Meiwesovi diagnostikována schizoidní porucha osobnosti, soud odročen nebyl. Dne 30. ledna 2004 byl Amin odsouzen za neúmyslné zabití a za mřížemi měl strávit osm let a šest měsíců. Případ se však o rok později znovu dostal před soud, kde státní zástupce požadoval sazbu jako za zabití. A soud mu vyhověl.
Dne 10. května 2006 byl nejznámější německý kanibal odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody, ale v rámci rehabilitace smí na vycházky, které prý většinou absolvuje v přestrojení. Zajímavostí také je, že Armin Meiwes přestal jíst maso a stal se z něj vegetarián.
