Čech otevřeně mluví o životě v Karibiku, potápění i stěhování do exotiky.
Dominikánská republika je pro mnohé exotickou destinací na pár týdnů dovolené, ale pro některé se stává opravdovým domovem. Jedním z nich je Robert Horák, který se sem před téměř patnácti lety vydal s bratrem za podnikatelským snem. Dnes stojí za projektem Sharky výlety a každý den se potápí s klienty u nejkrásnějších korálových útesů. Díky tomu může lidem ukazovat podmořský svět zblízka a přibližovat krásy místní přírody, které běžný turista často vůbec nevidí.
V rozhovoru s Robertem mluvíme o tom, jak vypadá každodenní život uprostřed Karibiku. Zároveň se dozvíš praktické tipy, kam se vydat, co vyzkoušet a jak si užít Dominikánskou republiku naplno, pokud plánuješ delší pobyt nebo letní dovolenkové dobrodružství.
Co tě do Dominikánské republiky původně přivedlo? Bylo to cestování, práce, nebo už tehdy láska k moři a potápění?
Pro mě byl Karibik od začátku podnikatelský plán. Rozhodli jsme se s bráchou, že půjdeme podnikat právě sem. Původní volbou byla Kostarika, kde jsme strávili zhruba sedm měsíců. Už po dvou až třech měsících jsme ale věděli, že to nebude správné rozhodnutí a že budeme muset změnit destinaci.
V té době tam totiž vůbec nefungoval turismus – a pokud chceš pracovat s turisty, tak je prostě potřebuješ. Po delším zvažování jsme se rozhodli pro Dominikánskou republiku, i když tu ani jeden z nás předtím nikdy nebyl. Dnes jsme ale rádi, že jsme se tak rozhodli. Jsme tady dodnes, už skoro patnáct let.
Pamatuješ si moment, kdy sis řekl, že chceš v Dominikáně zůstat, že se z ní stane tvůj nový domov?
Úplně konkrétní moment, o kterém mluvíš, si nepamatuji. Spíš si vybavuji období zhruba po třech letech, kdy jsme se vážně rozhodovali, jestli tady zůstaneme, nebo se vrátíme a celý plán ukončíme. Čekali jsme tehdy tři a půl roku na licenci od ministerstva turismu a během té doby jsme nemohli ani podnikat, ani pracovat. Bylo to hodně složité období a rozhodování nebylo vůbec jednoduché.
Jak se Dominikánská republika za těch 15 let změnila a jak se během té doby proměnil tvůj vlastní život?
Změnila se hodně. Největší posun v oblasti turismu vnímám hlavně od období po pandemii covidu, kdy je tady cestovní ruch výrazně na vzestupu. Co se týče mě osobně, dnes mnohem častěji cestuji domů, než tomu bylo dřív.
Ty se věnuješ potápění a projektu Sharky výlety. Můžeš přiblížit, co všechno tvoje práce obnáší a jak vypadá tvůj běžný den nebo týden?
V první řadě je to komunikace s klienty – od úplně první zprávy, kdy se ptají, co nabízíme, až po samotnou rezervaci. Následuje plánování, vyzvedávání, organizace výletů a řešení všech detailů kolem.
Kromě toho se samozřejmě s klienty i potápím, pokud mají o potápění zájem. V hlavní sezóně jsme hodně vytížení a práce je opravdu hodně.
Existují věci, o kterých se tolik nemluví a které mi osobně vadí. Jedním z největších problémů je plastový odpad na většině ostrovních států v Karibiku.
Jaký je tvůj osobně nejoblíbenější výlet, který pro své klienty pořádáte, a čím je pro tebe výjimečný?
Jednoznačně jsou to všechny výlety spojené s potápěním. To byl vždycky můj velký koníček a dnes je to zároveň i moje práce.
Když bys měl doporučit Dominikánskou republiku lidem, kteří nechtějí do klasického resortu, co by podle tebe měli zažít a vidět?
Určitě bych doporučil mít cestu dobře naplánovanou. Ideální je půjčit si auto a předem si ujasnit, kolik času chce člověk kde strávit, aby nemusel nic řešit na poslední chvíli a mohl si cestu opravdu užít.
Osobně bych doporučil jih Dominikánské republiky, konkrétně oblast Bayahibe, kde sídlíme i my. Právě tady se nachází jedny z nejkrásnějších korálových útesů v zemi a také nejlepší podmínky pro potápění. I lidem, kteří se nikdy předtím nepotápěli, bych doporučil si to alespoň jednou vyzkoušet, protože je to zážitek, který k Dominikánské republice neodmyslitelně patří.
Za návštěvu určitě stojí také poloostrov Samaná na severu ostrova. Jsou tam krásné, často méně rušné pláže a místa jako Las Terrenas, která mají úplně jinou atmosféru než klasická turistická letoviska. Další velkou zajímavostí jsou hory ve vnitrozemí, konkrétně Pico Duarte, což je s nadmořskou výškou přes tři tisíce metrů nejvyšší vrchol v celé oblasti Karibiku.
Velmi zajímavá je i oblast na jihu u hranic s Haiti, například Pedernales nebo jezero Enriquillo. Jsou to místa, která nejsou tolik turisticky navštěvovaná, ale právě díky tomu působí hodně autenticky a výjimečně. Pokud má člověk rád přírodu a chce vidět jinou tvář Dominikánské republiky, rozhodně by je neměl vynechat.
Co je na životě v Dominikánské republice nejkrásnější a co je naopak realita, o které se tolik nemluví?
Život je tady celkově mnohem pohodovější. Nikdo nikam nespěchá, lidé jsou klidnější a všechno má pomalejší tempo. Právě tenhle pocit klidu a pohody mám na životě v Dominikánské republice nejradši.
Zároveň ale opravdu existují věci, o kterých se tolik nemluví a které mi osobně vadí. Jedním z největších problémů je plastový odpad. Nejde jen o Dominikánskou republiku, ale obecně o většinu ostrovních států v Karibiku. Plasty se tu často válí po ulicích i v přírodě a je to dlouhodobý, generační problém. Lidé jsou od malička zvyklí odhazovat odpadky tam, kde zrovna jsou, a berou to jako naprosto normální věc.
Já osobně mám žraloky moc rád, protože pro potápěče je setkání s velkou rybou jeden z nejsilnějších zážitků vůbec. Ve většině případů se člověka bojí víc než my jich.
Dalším aktuálním tématem je migrace Haiťanů. V Dominikánské republice jich v současnosti žije několik milionů a velká část z nich je tu nelegálně. Je to složitá a citlivá otázka, která má výrazný dopad na každodenní fungování celé země.
Čeho si na místní kultuře a lidech nejvíc vážíš?
Tady jsou lidé mnohem bezprostřednější, milejší a celkově pohodovější než u nás. Často jsou taky veselejší a otevřenější, což je na každodenním životě hodně znát. Člověk to cítí v běžných situacích na ulici, v obchodech nebo jen tak při obyčejném setkání s místními.
Ve svých projektech a při potápění se často pohybuješ v místech, kde se přirozeně vyskytují žraloci. Jaké jsou tvoje osobní zkušenosti se žraloky a co bys vzkázal lidem, kteří z nich mají strach?
Ano, žraloci se tu vyskytují, ale přímo v našich lokalitách nebezpečné druhy nejsou. Já osobně je mám moc rád, protože pro potápěče je setkání s velkou rybou jeden z nejsilnějších zážitků vůbec. Lidem, kteří z nich mají strach, bych vzkázal, že žraloci jsou ve skutečnosti plachá zvířata a potřebují hlavně svůj klid. Ve většině případů se člověka bojí víc než my jich.
Lidem, kteří z nich mají strach, bych vzkázal, že žraloci jsou ve skutečnosti plachá zvířata a potřebují hlavně svůj klid. Ve většině případů se člověka bojí víc než my jich.
Setkal ses někdy se situací, kdy se žralok nechoval podle očekávání nebo kdy bylo potřeba rychle reagovat?
Mám jednu zkušenost, která by se možná dala označit za negativní, když jsem natáčel žraloka odpočívajícího v jeskyni. Po chvíli se vyplašil, chtěl z jeskyně rychle vyplout a narazil do mě. Ve výsledku se ale nic nestalo, takže ani nevím, jestli se to dá brát jako vyloženě negativní situace. Upřímně si myslím, že ten žralok byl ve stresu mnohem víc než já.
Jak to máš vyřešené s vízy a pobytem a co by měl vědět někdo, kdo o životě v Dominikánské republice uvažuje?
Kdo se tu rozhodne žít dlouhodobě, určitě potřebuje vízum. Já to mám vyřešené rezidenčním pobytem, tedy trvalým pobytem, na jehož základě tu můžu normálně fungovat. Díky tomu mám i cédulu, což je v Dominikánské republice oficiální osobní doklad, něco jako občanský průkaz.
Každému, kdo o stěhování uvažuje, bych určitě doporučil najít si dobrého právníka a vědět přesně, který rezidenční pobyt potřebuje. Typů rezidencí je tu totiž hodně a pro někoho, kdo se v tom nepohybuje, je složité se zorientovat. Ne každý typ rezidence je vhodný a špatná volba může později způsobit zbytečné komplikace. Zároveň je dobré mluvit s někým, kdo už má s vyřizováním pobytu osobní zkušenost a může poradit z praxe.
Jak je to v Dominikánské republice se zdravotní péčí, zvlášť v kontextu potápění? Spoléháš se na místní systém, nebo máš jiný způsob, jak to řešit?
Úroveň zdravotní péče je tu hodně rozdílná. Veřejné zdravotnictví není na příliš vysoké úrovni, ale zároveň tu existuje spousta soukromých klinik a zařízení, kde je péče kvalitní, ale placená.
V souvislosti s potápěním mám sjednané pojištění DAN, což je mezinárodně uznávaná potápěčská pojišťovna, která funguje po celém světě. Na místní zdravotní systém se dá spolehnout ve chvíli, kdy člověk ví, jakou kliniku v konkrétní situaci navštívit, pak to není problém.
Já osobně mám navíc celoroční cestovní pojištění u AXA a ještě si platím zdravotní pojištění na Slovensku, kde mám trvalý pobyt. To mám pro případ, když se zrovna nenacházím na území Dominikánské republiky.
Máš v hlavě nějaké nové plány nebo sny ohledně potápěčských projektů? Je něco, co bys chtěl ještě rozjet nebo posunout dál?
Plánuji nadále rozvíjet to, co je naším hlavním byznysem, tedy potápění a Sharky výlety. Kromě toho mám svou vlastní značku doutníků, které se také velmi rád věnuji. V posledních několika letech se navíc zabývám i realitami. Myslím, že zůstanu u toho, co dělám, a budu se hlavně snažit naše služby dál zlepšovat a posouvat je kupředu.
