Ronnie a jeho bratr Reggie Krayovi byli dvojčata, z nichž se v druhé polovině minulého století stali jedni z nejobávanějších londýnských gangsterů všech dob. Z dělnického East Sidu se vypracovali až mezi zdejší elitu.
Když nahlédneme do kriminální historie, můžeme najít hned několik poutavých příběhů slavných zločineckých dvojic, které se do policejních análů zapsaly výrazně tučným písmem. Někdy se přitom jednalo o milenecký pár, jakým byli třeba legendární Bonnie a Clyde, jindy zase o nerozlučné přátele a parťáky ve zločinu jako Butch Cassidy a Sundance Kid. Stejně tak ale vstoupily ve známost dvojice obávaných gangsterů spojené pevným sourozeneckým poutem, což platí například právě pro bratry Krayovy z Velké Británie, na jejichž strmý vzestup po společenském žebříčku a tvrdý pád ze špičky zločinecké pyramidy, kterou si sami vybudovali, se podíváme v následujících odstavcích.
Kromě bratrského vztahu se tato jednovaječná dvojčata z Anglie od výše zmíněných zaoceánských dvojic gangsterů zásadně lišila v jednom, a sice že v době svého největšího rozmachu a slávy nebyli žádnými psanci na útěku. Právě naopak. Setkávali se s vlivnými poslanci, měli přátele mezi celebritami z nejrůznějších oblastí showbyznysu a s hrdým výrazem ve tváři pózovali před objektivem předních fotografů. Byly však doby, kdy tehdejší londýnské smetánce žijící na zámožném West Endu nestáli ani za pohled, natož aby si společně třásli rukou. Cestu do vyšší společenské vrstvy si totiž Ronnie a jeho bratr Reggie, kteří vyrůstali na East Endu, „odvrácené“ straně Londýna, museli vlastním úsilím vyšlapat z chudinské dělnické třídy. A učinili tak za pomoci zastrašování, vydírání a často i násilí.
Není nad čajový dýchánek o páté po vraždách konkurenčních gangsterů
Reggie a jeho o deset minut mladší bratr Ronnie se narodili 24. března 1933 rodičům s irskými, židovskými a romskými kořeny, kteří v té době již jednoho syna měli – šestiletého Charlese. Svou nezkrotnou povahu začala dvojčata projevovat už v raném dětství, kdy sotva 9letý Ronnie údajně téměř přišel o život po rvačce s bratrem Reggiem, při níž utrpěl vážně poranění hlavy. V teenagerském věku se pak oba ve stopách svého dědečka z matčiny strany přihlásili do místního boxerského klubu, což byla v té době mezi chudými chlapci z dělnických čtvrtí Londýna vcelku oblíbená kratochvíle. Díky své houževnatosti, sourozenecké rivalitě a pořádné porci talentu začali bratři v boxu rychle sklízet první úspěchy a až do svého přestupu mezi profesionály v 19 letech prý neprohráli jediný zápas. Pěsti ovšem nepoužívali jen mezi šestnácti provazy, ale oháněli se jimi zdatně i mimo ring se svým gangem v ulicích East Endu.
Na začátku padesátých let byli Ronnie a Reggie nuceni vyměnit boxerské rukavice za vojenskou uniformu, nicméně vidina vojenského života nebyla pro bratry Krayovy nijak zvlášť lákavá, stejně jako pro jejich otce, který po příchodu druhé světové války, když chlapcům bylo teprve asi šest let, rodinu opustil a začal se skrývat, aby se povinnosti narukovat vyhnul. Po několika pokusech o dezerci a dalších prohřešcích byli bratři na krátkou dobu posláni do vojenské věznice a roku 1954 byli z armády vyhozeni, načež se rozhodli nadobro ukončit svoji nadějnou boxerskou kariéru a raději se vydali po dráze zločinu, s nímž už ostatně z minulosti měli relativně bohaté zkušenosti.
Díky finanční půjčce od svého staršího bratra Charlese si mohli bratři dovolit zakoupit starou kulečníkovou hernu, odkud bylo možné řídit nejrůznější ilegální operace, a společně s dalšími kriminálníky z Londýna a Skotska založili zločineckou organizaci nazvanou „The Firm“ (Firma), jejímž prostřednictvím začali vymáhat poplatky za poskytování ochrany, prováděli loupežná přepadení, únosy a na konto si připsali i případy žhářství. V roce 1956 po zastřelení prodejce aut stanul Ronnie před soudem, pro nedostatek důkazů byl však zproštěn obvinění. Vězeňským mřížím ale neunikl a později ještě téhož roku se za Ronniem kvůli jinému obvinění dveře cely přece jen zavřely. V tomto nápravném zařízení mu byla navíc diagnostikována paranoidní schizofrenie. Řízení Firmy tak až do Ronnieho propuštění spadlo plně do rukou Reggiemu, který roku 1957 díky penězům ze zločinu otevřel v ulicích East Endu jejich první společný noční podnik. V následujícím desetiletí si dvojčata svoji dominantní pozici na londýnské scéně dále upevňovala, libry se valily ze všech stran a obávaní bratři se postupně stali majiteli několika dalších klubů, které pravidelně navštěvovaly známé osobnosti a celebrity od zpěváků a herců až po anglické lordy nebo členy parlamentu. Ronnie a Reggie tak měli vše, co si jen mohli přát – peníze, moc a vlivné přátele na vysokých místech.
Nadějní boxeři Reggie (vlevo) a Ronnie
Navzdory pověsti nebezpečných zločinců, bratři Krayovi byli ve svém rodném rodném East Endu známí pro svoji velkorysost vůči komunitě, z níž vzešli. Pod drahými obleky se ovšem pořád ukrývali gangsteři toho nejhrubšího zrna. Tomu koneckonců napovídá i historka ohledně speciálního druhu úderu pěstí, takzvaný „cigaret punch“, který Reggie údajně sám vymyslel. Své nicnetušící oběti prý s předstíraným přátelstvím nejprve vložil jednou rukou do úst cigaretu, zatímco druhou pěstí dotyčného trefil tvrdým úderem přímo do spodní, povolené čelisti, což mělo vést k jejímu snadnějšímu zlomení. Bratři dále prosluli také svými styky se známými osobnostmi a politiky, jedním z nichž měl být i britský konzervativec Robert Boothby, který se otevřeně hlásil k bisexualitě. V roce 1964 pak jeho jméno zaplnilo titulky novin, když tamní bulvární deník Daily Mail uveřejnil informaci, že lord Boothby s gangsterem Ronniem Krayem udržuje sexuální vztah, za což se však noviny později pod hrozbou žaloby omluvily a mimosoudně politikovi zaplatily odškodné ve výši 40 tisíc liber.
Ronnie a Reggie měli touto dobou na kontě už několik vražd a řady dalších závažných zločinů, spravedlnosti se jim ale stále dařilo zdatně unikat. To se začalo měnit až kolem roku 1966, kdy byli bratři zatčeni pro podezření z vraždy člena konkurenčního gangu, kterého měl Ronine v hostinci ve Whitechapelu zastřelit přímo před zraky dalších návštěvníků. Žádný ze svědků se však proti sourozencům neodvážil vypovídat, a proto byli brzy propuštěni zpátky na svobodu. Tedy alespoň prozatím. V roce 1967 pak bratři zabili dalšího muže, místního gangstera jménem Jack „The Hat“ MacVitie, kterého po selhání střelné zbraně ubodali k smrti. Utíkat před zákonem ale nemohli věčně. Případem notoricky známých bratrů se již dlouhodobě zabýval inspektor Scotland Yardu Leonard Read, který proti gangsterům pečlivě střádal důkazní materiál a jeho snažení v roce 1968 nakonec vyvrcholilo definitivním zatčením obou bratrů a jejich společníků, které se podařilo odsoudit za dvojici vražd ke 30 či více letům za mřížemi. Charles Kray, starší bratr Rennieho a Reggieho, dostal za spoluúčast na zločinech vězeňský trest ve výši 10 let.
Reggie (vlevo) a Ronnie si třesou pravicí s nesmrtelným boxerským šampionem Joem Louisem
Ronnie Kray byl kvůli svému špatnému duševnímu stavu umístěn do speciálního nemocničního zařízení s přísnou bezpečnostní ostrahou, kde roku 1995 po těžkém infarktu zemřel. Pohřeb zesnulého zločince sledovaly zástupy zvědavců, kteří jeho rakev chtěli spatřit na vlastní oči. Smutečního obřadu se zúčastnil také Ronnieho bratr Reggie, kterému bylo dovoleno opustit vězení, v němž si odpykával zbytek svého trestu, aby svému dvojčeti mohl říct své poslední sbohem. Není bez zajímavosti, že ještě za Ronnieho života, zhruba v polovině 80. let, policejní vyšetřovatelé zjistili, že bratři, každý uvězněný na jiném místě, společnými silami (i za pomoci staršího bratra Charlese) řídí nesmírně lukrativní byznys zaměřený na poskytování tělesných strážců slavným americkým hvězdám. Od Krayleigh Enterprises, jak byla operace pojmenovaná, si dokonce hned 18 bodyguardů objednal i starý dobrý kamarád obou bratrů Frank Sinatra.
Reggie Kray za mřížemi napsal několik knih, a to včetně memoárů Our Story (Náš příběh), na nichž se podílel i bratr Ronnie, a autobiografie nazvané Born Fighter (Rozený rváč). Ve vězení se z něj prý také stal oddaný křesťan. Na svobodu byl Reggie propuštěn roku 2000 poté, co mu lékaři diagnostikovali rakovinu močového měchýře. Několik posledních týdnů svého života tak mohl strávit na svobodě po boku své druhé ženy Roberty Jones, s níž se oženil v roce 1997. Jeho první manželka Frances Shea spáchala sebevraždu v roce 1967, tedy krátce před zatčením bratrského gangu. Reggie naposledy vydechl 1. října 2000 ve věku 66 let. Podobně jako v případě jeho bratra, i Reggieho pohřeb se neobešel bez tisíců přihlížejících, kteří sledovali, jak rakev s posledním z někdejších králů londýnského podsvětí táhne koňské spřežení s kočárem.
Smrt dvojčat Krayových symbolizovala tečku za jednou velkou kapitolou, zájem veřejnosti o jejich životní osudy však přetrvává dodnes a kromě nespočtu různých publikací a dokumentů byl příběh bratrů Ronnieho a Reggieho zvěčněn také na stříbrném plátně. Za zmínku tak stojí například britský snímek The Krays, který byl natočen ještě v roce 1990, nebo o něco aktuálnější film Legend z roku 2015 (česky Legendy zločinu), kde oba bratry v dvojroli ztvárňuje známý hollywoodský herec Tom Hardy.
