Pro Roberta Hansena byla Aljaška rájem. Pro jeho oběti představovala pustinu, kde nikdo neslyšel jejich volání o pomoc.
Připravili jsme pro vás článkový seriál, který se bude týkat sériových vrahů, kteří nám přišli jakýmkoli způsobem zajímaví. Zaměříme se na nechvalně proslulé, ale i méně známé vrahy a pokusíme se vám co nejvíce přiblížit jejich většinou velmi pohnutý životní příběh. Nezajímají nás ani tak statistiky a data, ale především pozadí jejich psychického narušení a postupné změny osobnosti, které vedly až k jejich nelítostným činům a hře na Boha. V dnešním dílu si představíme sériového vraha, který v průběhu 10 let zbavil života 17 žen. Jako zkušený lovec je unášel do své chalupy v aljašské divočině, z níž je nahé pouštěl na svobodu a posléze pronásledoval s puškou a loveckým nožem.
Robert Christian Hansen se narodil 15. února (február) 1939 v Estherville v Iowě. Jeho rodiči byli dánští imigranti Christian a Edna Hansenovi. Robertův otec pracoval jako pekař, a jelikož sám pocházel ze striktních poměrů, přenesl dusivou atmosféru i do své rodiny. Svého syna vychovával pevnou rukou a v představě, že jednou převezme řemeslo, jej nutil dlouhé hodiny pracovat v pekárně. Robert však takovými ambicemi neoplýval a vůči svému dominantnímu otci si postupem času vybudoval hlubokou nenávist. Ještě hlouběji začal už ve svém mládí nenávidět dívky. Jeho obličej posetý pupínky je odpuzoval a místo milostných epizod se dočkával jen posměšků a šikany. Jelikož byl poměrně malý a vyzáblý, nedokázal se bránit a příliš mu nepomáhal ani fakt, že koktal. Na jeho vadě řeči se zřejmě podepsalo i to, že ho rodiče nutili psát pravou rukou, přestože byl levák.
Na střední škole si našel pár přátel, nikdy si je však nepustil k sobě, a tak byl i nadále osamělý. V roce 1957 dokončil studia, načež narukoval do armádních rezerv v Pocahontas v Iowě. To pro něj vytvářelo povinnost jeden týden v měsíci procházet výcvikem. Zbylý čas trávil jako pomocná síla v otcově pekárně. V armádě se však příliš neohřál, a po roce služby byl z jejích řad vyloučen. Poté našel práci jako instruktor u místní policie. Tou dobou pookřálo i jeho zlobou zaslepené srdce, zamiloval se a svou vyvolenou si rozhodl v létě roku 1960 vzít. Rodinní idylka se však příliš dlouho nekonala. V Robertovi se probudila zášť pociťovaná v dětství, a když schytal několik urážek a uštěpačných poznámek od obyvatel Pocahontas, rozhodl se jednat. 7. prosince (december) toho roku donutil svého 16letého kolegu s pekárny, aby mu pomohl zapálit garáž, ve které stál školní autobus. Mladík se rozhodl Hansena ještě ten samý den udat na policii, což vedlo k jeho zatčení a odsouzení na 3 roky za žhářství.
Robertovu manželku zločin vyděsil a nechala se s ním pouhých 6 měsíců po svatbě rozvést. Propuštěn byl již po 20 měsících a od soudních psychologů si ve spisu vysloužil poznámku hovořící o jeho infantilní osobnosti. Na svobodě se pohyboval jen několik týdnu, než se rozhodl znovu oženit. Nové manželství vydrželo podstatně déle než to původní. Ani ono však nedokázalo uspokojit Robertův narušený vnitřní život, a tak začal vykrádat domy. Nedělal to pro zisk, nýbrž pro pocit vzrušení, který u toho zažíval. Nedokázal přestat ani poté, co kvůli svému „koníčku“ strávil několik týdnů za mřížemi a byl propuštěn z řady zaměstnání. V roce 1967 se rozhodl, že takový životní styl dál vést nemůže a i s manželkou se přestěhoval do města Anchorage na Aljašce.
Drsná příroda a jistý odstup od civilizačního ruchu mu umožnily začít znovu. Tedy alespoň na nějaký ten čas. V novém bydlišti si otevřel vlastní pekárnu, získal si oblibu místních a zdálo se, že bolestivé vzpomínky na dětství ponechal někde daleko v Iowě. Dokonce si pořídil vlastní malé letadlo a získal si respekt jako lovec divoké zvěře. S puškou a kuší zacházel velmi obratně, a dokonce vytvořil několik loveckých rekordů, které byly zaznamenány v loveckém žebříčku Pope & Young. Kromě aljašských ovcí, vlků a medvědů však v jeho hledáčku začaly brzy končit i oběti, které léčily jeho frustraci z dětství daleko přesvědčivěji.
Město Anchorage v té době procházelo prudkým rozvojem, který přišel spolu s novými nalezištěmi ropy. Příliv peněz a nových obyvatel přilákal i mafii, která kromě rostoucí kriminality měla na svědomí také rozmach prostituce. V takovém prostředí se v Robertovi opět probudila stará nenávist k ženám, která postupem času a vlivem potkávání se s prostitutkami, které na něj hleděly s despektem, narostla do obludných rozměrů. Jako poměrně majetný vlastník pekárny si mohl dovolit pravidelně platit prostitutky, které s ním za pár desítek dolarů odjely, kam jen chtěl. Na první pohled vypadal jako nervózní slaboch, který by neublížil ani mouše, ale když si ženy nastoupily do jeho dodávky, ukázal svou skrytou tvář. Odvezl je daleko za město, kde je hrubým způsobem znásilňoval. To mu nějaký čas procházelo díky jeho pověsti a faktu, že policie brala znásilnění prostitutek na lehkou váhu. Zlom však přišel v roce 1972, kdy přepadl uklízečku, unesl ji a pokusil se ji znásilnit. Ta se však dokázala ubránit, uprchla a Hansena nahlásila policii, načež byl odsouzen k šesti měsícům za mřížemi.
Zvěsti o jeho uvěznění se velmi rychle rozšířily napříč komunitou Anchorage. Hansen se tak po půl roce ve vězení vrátil do prostředí, které až nápadně připomínalo jeho dětství. Bývalí přátelé se mu vyhýbali a na ulici se mu dostávalo znechucených pohledů. Robert se ponořil zpět do svého frustrovaného nitra a svou nenávist vůči svému okolí, a především ženám, se rozhodl ventilovat daleko násilněji než předtím. Jen několik týdnů po propuštění se vydal zpět do prostředí klubů a levných žen. Jeho manželka i s jejich dvěma dětmi odjela na prázdniny do Iowy, a tak měl volné pole působnosti. Zaplatil si jednu z prostitutek a odjel s ní kousek za město, načež ji zbil a znásilnil. Poté ji odvlekl do svého soukromého letadla a odletěl s ní do Knik River Valley, kde vlastnil malou chatu v lesích. Pilíř komunity a starostlivý otec, jak ho kdysi místní přezdívali, pak dívku svázal a po několik dní ji opakované mučil a znásilňoval. Na úsvitu pátého dne ji propustil do mrazivých lesů. Dal jí malý náskok, poté popadl svou pušku ráže .223 a lovecký nůž, načež ji několik hodin pronásledoval a posléze zastřelil a pohřbil do mělkého hrobu.
Jedna vražda však jeho nalomené psychické zdraví neuspokojila. Po krátkém čase se rozhodl zabíjet znovu. I tentokrát vedly jeho stopy do čtvrti ovládané pasáky a jejich prostitutkami. Své oběti většinou unesl do své soukromé chalupy, znásilnil je, svlékl do naha a poté pustil na svobodu do divoké přírody. Vyšetřovatelům později tvrdil, že je pronásledoval a občas je nechal utéci tak daleko, aby už byly přesvědčené, že vyvázly, načež je vystopoval a usmrtil. Ženy pokaždé pohřbíval na místě, kde je zastřelil, znovu je oblékl a pohřbil do mělkého hrobu. Jako mnoho sériových vrahů před ním, i on trpěl chorobnou touho něco si z místa činu odnést, aby se k vraždě mohl později vracet ve svých fantaziích. Odnášel si doklady zavražděných žen a místa, kde je zahrabal si pečlivě zakresloval do letecké mapy. Jeho vražedný apetit přerušilo až zatčení z roku 1977. Paradoxně to nebylo kvůli záhadným zmizeném několika prostitutek, ale kvůli vloupání. Soudce ho s poukázáním na opakovanou trestnou činnost v minulosti odsoudil na pět let. Soudní psychologové u něj rozpoznali bipolární poruchu a předepsali mu léky. Za mřížemi se však neohřál příliš dlouho ani tentokrát a po roce byl propuštěn na svobodu.
S pocitem nepolapitelnosti vraždil až do června 1983, kdy se dopustil osudové chyby. Mezi prostitutkami si tentokrát zvolil 19letou Cindy Paulson. Zaplatil jí a s domluvou na orálním sexu spolu odešli do Robertovy dodávky. Hned po nastoupení do auta dívku zbil, nasadil jí pouta a odvezl do svého domova na okraji Anchorage. Jeho rodina byla tou dobou v Evropě. Dívku Robert odvlekl do sklepa, kde ji přivázal ke sloupu stojícímu uprostřed místnosti, a poté ji dlouhé hodiny znásilňoval a mučil. Posléze si lehl na pohovku a usnul. Když se probral, odvedl dívku zpět do dodávky a odjel s ní na malé místní letiště Merrill Field. Cindy prozradil, že s ní odletí na jeho soukromou chalupu v lesích. Když Robert z dodávky vystoupil a vydal se k letadlu, Cindy došlo, že přišla její poslední šance, vykopnula dveře a s rukama spoutanýma za zády začala utíkat k nedaleké silnici. Měla štěstí. Kolem zrovna projížděl 36 letý řidič kamionu Robert Yount, který ji nabral a odvezl na policejní stanici.
Hansenova letecká mapa se zakreslenými hroby
Policisty vyprávění mladé prostitutky překvapilo, ale její stav je přesvědčil, že by se její slova mohla zakládat na pravdě. Jen pár hodin po jejím příchodu na policejní stanici si strážníci dojeli i pro Roberta Hansena. Ten se po jejich příchodu tvářil překvapeně, ale byl přívětivý a spolupracoval. Vyprávění Cindy popřel a prohlásil, že celý den strávil s kamarády Johnem Sumrallem a Johnem Henningem. Ti u výslechu prohlásili, že to je pravda a Hansen byl propuštěn na svobodu. Jeho alibi se zdálo být neprůstřelné, ale policisty zaráželo, jak podrobně dokázala unesená prostitutka popsat Hansenovu dodávku, jeho domov a agresora samotného.
Případ byl uložen k ledu, ale jen na tři měsíce, než bylo 2. září 1983 nalezeno pohřbené tělo 17leté prostitutky Pauly Goulding. Objevu předcházely nálezy dvou dalších těl, přičemž jedno bylo roztrháno divokou zvěří a druhé vykazovalo stejné znaky usmrcení a pohřbu jako tělo Pauly Goulding. Už tehdy neměli vyšetřovatelé pochyb, že v okolí Anchorage se pohybuje sériový vrah. Detektiv Greg Baker, který měl na starost případ unesené a znásilněné prostitutky Cindy byl přesvědčený, že hledaným vrahem je Robert Hansen. Rozhodl se tedy prozkoumat jeho minulost. Četná zatčení, únos a pokus o znásilnění jej přesvědčily, že je třeba případ Cindy Paulson znovu otevřít. Přizval si tedy k výslechu opět Henninga a Sumralla, Robertovy přátele, a pohrozil jim, že pokud nekápnou božskou, čeká trest i je. Výhrůžka zafungovala a dvojice mužů přiznala, že je Robert Hansen k doložení alibi přesvědčil.
Vyšetřovatelé neváhali, případ znovu otevřeli a Roberta pozvali k dalšímu výslechu. Posadili ho do místnosti, do které záměrně umístili předměty z místa činu, zakreslené mapy s objevenými hroby a fotky obětí. Několik desítek minut ho tam nechali o samotě, než za ním přišli a začali výslech, který trval dlouhých 5 hodin. V průběhu výslechu zároveň probíhala prohlídka jeho domu, během níž byly v tajné přihrádce objeveny identifikační průkazy obětí, letecká mapa se zakreslenými hroby a zbraň, která se po balistické zkoušce ukázala být vražednou. Hansen zprvu všechno zapíral, ale pod přívalem důkazů se zlomil a ke všemu doznal.
Vypověděl, že unesl několik desítek žen, které nutil k sexu. Když se vzpíraly, tak je pod hrozbou zastřelení donutil svléknout, načež je „lovil“ v lesích. Když mu však vyhověly, prý je odvezl zpátky domů. Nad svými činy neprojevil ani kapku lítosti a vyšetřovatelům tvrdil, že na znásilňování prostitutek nevidí nic špatného. Lítost neprojevil ani soudce, který ho uvrhl do vazby na doživotí plus 461 let. Soudnímu přelíčení předcházelo objíždění hrobů zastřelených žen. Robert Hansen se během nich měl často po čtyřech plížit, než hrob nalezl, načež začal zuřivě hrabat rukama ve sněhu. Do konce roku 1981 bylo takto nalezeno 11 těl. Robert Hansen zemřel ve vězení v roce 2014, ve svých 75 letech. I v současnosti se čas od času stane, že lovec v aljašské divočině narazí na mrtvolu, která je identifikována jako Hansenova oběť. Robertova manželka i s dětmi si změnila jméno a odstěhovala se zpět do Iowy.
