Vstupte do světa vždy zmatené a nejisté mysli dospívajících.
Na výraz „pop music“ může někdo reagovat znechuceným úšklebkem nebo pohrdavou průpovídkou. Vězte však, že dotyčného mohou podobné, kategoricky odmítavé postoje ochudit o mnoho skvělé hudby. Jako ukázkový příklad nechť poslouží dva týdny stará deska od britského dívčího dua Let's Eat Grandma.
Rosa Walton a Jenny Hollingworth na ní popisují radosti a strasti teenagerů, kteří vyrostli v době internetové. Trefně (a přitom vcelku přímočaře) vystihují trable spojené s dospíváním a často nerealistickými nároky, pod jejichž tlakem se ocitají. Ve svých chytlavých řádcích poukazují na rozmanitost, zranitelnost i zmatek v hlavách každého z nás.
Zatímco první album z roku 2016 sestávalo zejména z písní napsaných v dětství, I'm All Ears je mnohem blíže k současnému rozpoložení obou rodaček z Norwiche. A že Rosa s Jenny v textech obnažují čerstvé rány a dojmy, je znát. Nebojácným krokem do vod upřímnosti k sobě samým totiž dosáhly autentické zpovědi pro současnou generaci, nacházející se na pomezí dětství a dospělosti.
Jako dvě paže, vtahující při prvním poslechu do víru zájmu a zvědavosti, fungují druhá a třetí skladba, které produkovala svérázná a v řemeslu zběhlejší Sophie. Její vliv lze pozorovat na albu hned v několika místech a vzhledem k příslušnosti ke stejnému vydavatelství (Transgressive) ani není divu.
Každým dalším poslechem však údernost úvodních písní ustupuje a do popředí se tlačí osobnější a košatější kousky jako Donnie Darko, Ava a zejména Cool & Collected.
Ač bych nikdy nečekal, že si při poslechu popové desky roku 2018 vybavím singl od Alice in Chains z roku 1992, je to právě utahaná, přes devět minut dlouhá Cool & Collected, která mi svým vývojem Rooster připomíná. A to v tom nejlepším smyslu slova.
I'm All Ears je manifestem adolescentů závislých na sociálních sítích, toužících po uznání a zatížených představami „těch dospělých“ o tom, jakým směrem by se měli ubírat. Bezmála hodinová deska vás vezme na projížďku po horské dráze emocí, kterými si prošel, prochází nebo bude procházet každý z nás. A sveze vás tak zábavně a vynalézavě, že byste těžko hledali lepší současnou alternativu.
Album dvou nesmírně talentovaných kamarádek, které na sebe nedají dopustit už od nultého ročníku základky, vás zaujme svou hravostí, věrohodností, roztomilým anglickým přízvukem, ale třeba i skladbou, v níž hraje prim kočičí vrnění a která potěší každého fanouška ASMR.
