Společně jsme si povídali právě o pořadu Love Island, lásce, mezilidských vztazích, psychice i o tom, co je na práci modela nejnáročnější a kam budou jeho kroky směřovat dál.
Od začátku jsem říkal, že tam jedu z dvou hlavních důvodů. Jedním byla pandemická nuda, kdy jsem chtěl zažít něco nového a druhým byla zkušenost. Chtěl jsem vědět, jaké to je účastnit se reality show, natáčet takový projekt, a to, že bych tam ještě mohl najít někoho, jako je Gabča, je obrovský bonus. Na Love Islandu jsem tedy získal mnohem více, než jsem očekával a když ještě přičtu bonus v podobě Vildy? V soutěži jsem našel nejen Gabču, ale i skvělého kamarádu Vildu. Úplně to předčilo moje očekávání.
Už od začátku jsem byl otevřený všemu, ale nevěřil jsem, že to může být až takto silné. Nevěřil jsem, že tam můžou během krátké doby vzniknout takto pevné vazby, silné vztahy… Je to až neuvěřitelné. Ten, kdo něco takového neprožil, to asi nedokáže úplně pochopit, ale ty dva měsíce, které jsme spolu strávili, jsou skoro jako bychom spolu byli rok.
Ve většině vztahů to funguje tak, že se lidé nejdříve vídají, vidí se jednou za týden, pak se schází 3x týdně, pokud spolu nebydlí a my jsme spolu byli 24 hodin denně, 2 měsíce (smích). Člověk toho druhého dokonale pozná a je to vážně hustý.
Překvapuje mě, že v párech vůbec, minimálně tedy já a Gabča jsme neměli žádnou ponorku či jiný problém. To, že jsme si občas trochu lezli na nervy s ostatními účastníky, je pochopitelné, protože jsme tam byli zavření a neměli jsme moc kam utéct. Vždy to ale bylo v rámci možností v pohodě, nevznikl žádný mega konflikt a pořád je tedy dost překvapivé, že se z toho někdo nezbláznil.
Kamarádi z toho měli srandu, ačkoliv jeden můj dobrý kamarád je absolutní milovník Love Islandu a v podstatě mě tam vyslal jako svého vojáka do boje (smích). Mamka je zvyklá, že stále vymýšlím takové šílenosti, takže ji to nepřekvapilo. Vždy, když za ní s něčím přijdu, tak si klepe na čelo, co jsem to zase vymyslel za blbost, ale vždy mě podporuje. I v tomto případě mi řekla, že z toho sice není nadšená, ale co jí zbývá. Všichni to brali v pohodě a ono vlastně ani o nic nejde. Je to svým způsobem úlet, ale na druhou stranu proč ne.
Na Love Islandu jsme hodně rozebírali vztahy, analyzovali jsme je, museli jsme o nich mluvit a s verbálním vyjadřováním citů jsem dřív měl velký problém. Byl jsem zvyklý projevovat lásku například objetím a neměl jsem potřebu ventilovat ji slovně. Nyní ale city dokážu lépe analyzovat, popsat i vyjádřit, což mi zpočátku přišlo velmi nepřirozené, ale nyní to vnímám jako velké plus.
A co mi to vzalo? Vlastně vůbec nic. Vzalo mi to dva měsíce času, ale vůbec toho nelituji, takže to neberu jako něco negativního.
Kdyby ses měl znovu rozhodovat, zda do toho půjdeš, udělal bys to?
Určitě. Předtím jsem k tomu byl také trochu skeptický, neboť jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu a ano, znal jsem zahraniční produkci, ale netušil jsem, jak moc ta česká bude odlišná. Bál jsem se toho, ale o to víc jsem překvapený, co z toho vzniklo a je to neskutečné.
Řekni nám víc o fungování ve vile. Opravdu tam nebylo jediné místo bez kamer?
Hideaway (smích).
Nebyla to po psychické stránce procházka růžovým sadem, ale není to nic, kvůli čemuž bychom nyní museli chodit na sezení a z čeho bychom měli trauma do konce života
Byl pobyt ve vile náročný na psychiku?
Jak kdy. Ano, byly vypjatější momenty, ve kterých by si člověk chtěl pořádně zanadávat, dostat to ze sebe, ale na ostrově jsme nemohli úplně používat slova, která bychom v tu chvíli cítili, takže jsme to museli vykrývat slovy „sakra“, „krucipísek“ a podobně (smích). Nicméně u mě nenastal jediný moment, kdy bych si řekl, že to nedám, že mám krizi a že bych se zhroutil. Ale bylo to náročné, protože docházelo k situacím, které nám nebyly příjemné a když člověk ví, že ho u toho sleduje 50 kamer a neví, jak má reagovat, jak se má cítit, tak je to těžké.
Nebudu lhát, nebyla to po psychické stránce procházka růžovým sadem, ale není to nic, kvůli čemuž bychom nyní museli chodit na sezení a z čeho bychom měli trauma do konce života.
Měli jste, v případě problémů, možnost vyhledat například pomoc psychologa?
Ano, ve chvíli, kdy by došlo k nějakému průseru, kdyby to někdo opravdu nedával, tak jsme měli možnost do kterékoli kamery zahlásit, že si potřebujeme s někým popovídat a byli bychom propojeni s profesionální psycholožkou.
Jak vypadal váš běžný den ve vile?
Ráno jsme měli od produkce budíček, což nebylo nejpříjemnější, když nás z úplné tmy probudily reflektory a hudba. Pak přišla osobní hygiena, snídaně a poté jsme měli prostor dělat si to, co chceme. Většinou jsme si povídali, poznávali se, vymýšleli jsme s Vildou kraviny atd. Odpoledne jsme pak měli nějakou challenge, která byla časově náročnější a večer už jsme zase měli volný program. To celé bylo prokládané hovory ve zpovědnicích, což také zabralo hodně času.
Na internetu se objevují spekulace, že produkce zasahovala do toho, koho si vyberou nové bombshells. Je to pravda?
Rozhodně to pravda není. To mimochodem byla také věc, která mě hodně překvapila, neboť jsem se bál, že nám někdo bude říkat co máme dělat a co dělat nemáme. Ale za celou dobu jsem se nesetkal s tím, že bych něco musel, že by mi něco bylo přikázáno nebo že by mi byly nabízeny peníze za to, abych něco udělal. Každé rozhodnutí a myslím si, že každý, kdo tam s námi byl se mnou bude souhlasit, bylo pouze na nás, za což jsem velmi rád.
Love Island je o tom najít lásku, což Martin s Laurou splňují a nemůžeme jim vyčítat, že nedělali show jako ostatní
Love Island nakonec vyhrála Laura s Martinem, kteří celou soutěží proplouvali bez menších problémů. Byla to zasloužená výhra?
To nemohu soudit, neboť jsem zatím viděl pouze první čtyři díly a nevím, co viděl a neviděl divák. Nicméně je to show o lásce a to, že je jim nyní upíráno, že jsou nudní nebo že na rozdíl ode mě a Vildy nedělali show, je vedlejší. Love Island je o tom najít lásku, což Martin s Laurou splňují a nemůžeme jim vyčítat, že nedělali show jako ostatní.
S kým z vily sis nejvíce sedl? Budou z vás přátelé i po soutěži?
Naše duo Pítr a Vilda je nerozlučné a od té doby, co jsme přijeli zpět do Česka, byly jen asi dva dny, kdy jsme se neviděli (smích). S Vildou vymýšlíme, co budeme tvořit dál, jak pojmeme, co jsme zažili a jsem rád, že jsme tam spolu byli od začátku do konce. Z Love Islandu si neodvážím jenom lásku, ale i přátelství.
Kdo naopak nebyl tvojí krevní skupinou?
Nemůžu říct, že by někdo nebyl mojí krevní skupinou, ale samozřejmě se někteří chovali tak, že se mi to úplně nelíbilo a nesouhlasil jsem s tím. Ostatně ti lidé se postupem času vybarvili i sami, bez toho, aniž bychom se na tom nějak podíleli. Já vždy se všemi vycházím, jenom v běžném životě, když potkám někoho, kdo mi není úplně sympatický, tak s ním prohodím jenom pár slov a dál si ho nevšímám. Jenže ve vile jsme před sebou neměli kam utéct, takže to bylo náročnější. Ale mohu říct, že i když tam třeba byl někdo, s kým jsme si nesedli, tak to nikdy nevyvrcholilo v brutální konflikt, během kterého bychom se chtěli „pozabíjet“ (smích). Vždy jsme to dokázali vyřešit.
Věříš lásku všem třem finálovým párům?
Určitě. Nyní nastává ten čas, kdy uvidíme, jak si to sedne, ale Vilda s Nikol jsou super a Laura s Martinem také.
Na obrazovkách nyní diváci budou moci sledovat Love Island After. O čem je?
Je to představení všech osobností z vily více do hloubky. Diváci si trochu stěžovali na to, že nás neznají, že nás znají jen z fungování ve vile, takže Love Island After bude takové okýnko do našich životů mimo vilu. Diváci se dozví, jak žijeme, kdo vlastně jsme, co jsme dělali předtím, co děláme teď, a to včetně rodinného backgroundu.
Ty jsi model. Může účast v reality show ovlivnit tvoji kariéru?
Český trh nikdy nebyl mým primárním trhem, vždy jsem pracoval hlavně v zahraničí a samozřejmě jsem to před soutěží také řešil, ale říkal jsem si, že zahraniční klienti to ani nepocítí, nebudou to řešit. V Čechách mi to bylo tak nějak jedno, takže jsem se tím netrápil.
Jak dlouho se už modelingu věnuješ?
Necelých deset let, v podstatě polovinu života (smích).
Dolce & Gabbana je takové pozlátko, které si všichni pamatují, a to i přes to, že jsem fotil i pro jiné designery, kteří jsou cenově na stejné úrovni, ale mají méně známé jméno
Co považuješ za doposud největší úspěch ve svojí modelingové kariéře?
Byla to tour s Dolce & Gabbana, kdy jsem šel sérii přehlídek v New Yorku, Mexiku, Miláně a dalších zemích. Ale bylo toho víc, jenom tato tour byla věcí, kterou si lidé nejvíce pamatují. Za úspěch považuji například i to, že jsem dělal kampaň na plavky pro adidas, točil jsem reklamu pro adidas originals atd. Ale Dolce & Gabbana je takové pozlátko, které si všichni pamatují, a to i přes to, že jsem fotil i pro jiné designery, kteří jsou cenově na stejné úrovni, ale mají méně známé jméno.
Zažil jsi někdy casting, u kterého by ses opravdu zapotil? Barbora Fialová mi popisovala casting u Gucci, který spíše připomínal reality show.
Každý casting je svým způsobem psychicky náročný, protože přijdete mezi zástupy dobře vypadajících kluků a v zimě stepujete na jednom místě, je vám zima, v létě zase trpíte teplem a když pak přijdete na řadu a máte 10 vteřin na to, abyste zaujali, tak je to náročné. Člověk na castingu čeká i čtyři hodiny a když si pak má během pár sekund vyslechnout odmítnutí, tak je to opravdu těžké. Je důležité neztrácet naději a být stále v pohodě.
Devadesátkoví svalovci už nefrčí. Naopak musíme být konfekční a nesmíme mít velká ramena, aby nám vše padlo
Dělala jsem již několik rozhovorů s modelkami, ale s modely ještě ne. Jsou i na vás kladeny nároky na to, jakou postavu musíte mít?
Určitě, ale není to tak crazy jako v případě holek, které to mají náročnější. U kluků je to navíc v současné chvíli docela pohodička, protože devadesátkoví svalovci už nefrčí. Naopak musíme být konfekční a nesmíme mít velká ramena, aby nám vše padlo.
Dvanáct let jsem hrál basketbal a když jsem poprvé přiletěl do Milána, tak jsem zhruba měsíc chodil na castingy a neoblékl jsem jediné sako, protože jsem měl moc široká ramena (smích). Tehdy mi všichni říkali, ať hlavně nechodím do posilovny. Ano, je potřeba být vyrýsovaný, v dobré kondici, ale být až moc velký a obalený svaly je kontraproduktivní.
A co ostatní modelové? Jste kamarádi nebo mezi vámi panuje rivalita?
To je další rozdíl mezi holkami a kluky. Holky po sobě jdou, slyšel jsem, jak si na castinzích schovávají boty, dělají naschvály atd. Ale my kluci, i když víme, že práci dostane jen někdo z nás, jsme úplně v pohodě. Na castingy chodíme spolu, na obědy také a nikdy jsem se asi nesetkal s tím, že by někdo dělal naschvály.
Konkurence je větší, dělá to mnohem více lidí, což se odvíjí i na honorářích, které se snižují, neboť firmy vědí, že na práci čeká spoustu dalších
Jak hodnotíš vývoj modelingového světa, který v posledních letech dává více prostoru influencerkám a netradičním modelkám?
Od té doby, co jsem s modelingem začal, tak vidím, že je to „čím dál tím horší“. Konkurence je větší, dělá to mnohem více lidí, což se odvíjí i na honorářích, které se snižují, neboť firmy vědí, že na práci čeká spoustu dalších lidí. Velké kampaně navíc často dostávají influenceři, celebrity a zpěváci. Už to prostě není jenom o tom být modelem, dnes už musíte být balíček, ve kterém hraje velikou roli i osobnost a Instagram. Není to jen tak (smích).
Kam povedou tvoje kroky nyní? Bude to stále modeling nebo se budeš chtít usadit?
V tuhle chvíli se snažíme začlenit zpět do společnosti, což zní jako bychom přišli z vězení (smích). Dva měsíce jsme byli úplně odstřižení, takže teď nevíme, kam dřív skočit a plány žádné nemáme. Nejprve musíme vyřešit, co se za poslední dva měsíce stalo, musíme začít fungovat a pak uvidíme, co a jak dál.
