- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Ladislav Hojer byl jedním z nejbrutálnějších vrahů a kanibalů v historii české kriminalistiky. Z jeho činů budeš mít husí kůži.
Dějiny české kriminalistiky jsou bohaté, ale jeden případ v nich vyniká více než jiné. Případ sadistického nekrofila a kanibala Ladislava Hojera, který usmrtil pět žen a dalších 18 znásilnil. Jeho brutální činy otřásly i těmi nejzkušenějšími vyšetřovateli a my ti je dnes připomeneme. „Když se kokot postaví, rozum se mi zastaví,“ říkal s oblibou muž, který jedné z oběti uřízl prsa i genitálie a snědl je s křenem.
Mladík s IQ 88 neměl kamarády ani partnerku
Ladislav Hojer se narodil v roce 1958 v Praze. Jeho otec zemřel na rakovinu, když byl ještě malý, a na zákeřné onemocnění brzy zemřela i jeho matka. Ladislav tak zůstal sám se svým bratrem Jaroslavem a po dokončení zvláštní školy se vyučil sklenářem. S odřenýma ušima. Ladislav Hojer měl totiž IQ 88, byl uzavřený, neprůbojný a málomluvný.
Nikdy neměl žádné kamarády, už od mládí žil spíše samotářským způsobem života a nikdy neměl ani partnerku. Kdyby nebyl sadista a násilník, pravděpodobně by nikdy neměl ani sex.
Krátce před dopadením žil Ladislav sám v bytě v Motole a pracoval v nedalekém sklářství. Jeho kolegyně a kolegové ho neustále využívali – byl to snadný cíl, pytel, do kterého může kdokoli a kdykoli uhodit. A právě to se stalo i během jednoho z večírků, kam Ladislavovi kolegové a kolegyně přivedli neznámou ženu. Ta měla slaboduchého muže ze srandy svést, což se jí i málem podařilo, ale těsně předtím, než došlo k sexu, Hojer naštvaně odešel. Později u výslechu přiznal, že se mu představa sexu se ženou, která se nebrání, hnusí.
„Připadal mi jako mentálně zaostalý, debil. Bez peněz, hladový, zanedbaný,“ popisovala Ladislava jeho kolegyně z práce.
Hojerův vztah k ženám byl alarmující již od puberty. S opačným pohlavím nedokázal mluvit, ženy nenáviděl a opovrhoval jimi. „Ženská by měla být bitá od rána do večera a stejně by to bylo málo,“ říkával často.
Právě jeho postoj k ženám ho brzy dohnal k páchání opravdových zvěrstev.
Brutální znásilnění a vražda v Motole
V říjnu roku 1981 bylo v pražském Motole nalezeno tělo 51leté Anny Š. Žena se kolem 22. hodiny vracela po můstku přes Motolský potok z koncertu v Rudolfinu, když ji napadl Hojer. Ten sice útočil především na mladší ženy, ale protože byla Anna drobná a hubená, útočník ji považoval za mladší.
Nejprve ji chtěl přemluvit k pohlavnímu styku, ale když jej odmítla, napadl ji, rozřízl jí šaty a punčochy a znásilnil ji. Nakonec jí přes hlavu přetáhl punčochu a uškrtil ji. Přes její hlavu pak přehodil kabát, aby kolemjdoucí nemohli poznat příčinu smrti. Tou dobou se to v parku lidmi jen hemžilo. Někteří dokonce slyšeli ženin křik, ale prý je nenapadlo, že by příčinou mohl být trestný čin. Tělo pak objevil až náhodný svědek, který chtěl v křoví vykonat potřebu.
Sice se nejednalo o Hojerovu první vraždu, ale i tak byl tento incident tím klíčovým. Odehrál se totiž jen pár metrů od sadistova domu, v křoví, kolem kterého pachatel chodil každý den do práce. Možná právě to ho natolik rozhodilo, že znervózněl a k vraždě se několikrát doznal. Mezi štamgasty ve své oblíbené hospodě nebo svému známému. Nikdo ho ale nebral vážně, tedy alespoň do té doby, než se do případu vložila policie.
„Když se kokot postaví, rozum se mi zastaví“
K vraždě Anny se přiznal jeden pacient z nedaleké psychiatrické nemocnice. Jak však vyšetřovatelé později zjistili, v době činu byl za mřížemi, a čin tak spáchat nemohl. Jenže znal spoustu detailů, věděl, kde přesně se tělo zavražděné nacházelo, a to nemohla být náhoda. Kriminalisté na nemocného uhodili a ten se jim svěřil s tím, že místo činu a všechny detaily mu ukázal jeho kamarád. Tím kamarádem nebyl nikdo jiný než Hojer.
Policie ho dne 11. února 1982 zadržela a předvedla na výslechovou stanici. Tam se Hojer spontánně k vraždě přiznal. „Pamatuji si, že byl pátek, bylo po obědě a my jsme tu s kolegou seděli s tím, že za chvíli půjdeme domů. (…) Když tu koukám, že na lavici v chodbě sedí nějaký mladší chlap. My jsme vůbec nevěděli, kdo to je. Vyšli jsme na chodbu a prohlíželi si ho. Kdyby nás poslal do háje, že co to na něj zkoušíme, co si to dovolujeme, tak se sebereme a jdeme si uvařit kafe. Ale on byl takový vděčný typ, neohradil se, i když jsme nevěděli, kdo to je,“ popsal kriminalista Jan Štoček, který se na vyšetřování případu podílel jen okrajově.
„Začal být hrozně nervózní, ztrácel barvu, začaly se mu třást ruce, tak jsem si říkal, že to nebude jen tak. Sedl jsem si vedle něj, dal jsem mu ruce na koleno a říkám: ‚Tak hochu, kolik jsi jich zabil?‘ On se úplně roztřásl a povídá: ‚Hodně, hodně jsem jich zabil.‘ “
Během téhož roku se pak Hojer, který kriminalisty brzy začal považovat za své přátele, doznal i k dalším čtyřem vraždám. Přiznání psal vždy ručně. Za některé ze svých skutků se totiž styděl a odmítal o nich s kýmkoli mluvit. „Ty ženský měly smůlu, že nevydržely. Já jsem si chtěl jenom zaklátit. Když se kokot postaví, rozum se mi zastaví,“ vypověděl Hojer.
„Musí mít pěknou kostru, na nějakou babičku bych nevlezl“
První vraždu Hojer spáchal 3. listopadu 1978 v Děčíně, kam vyjel poznávat „krásy vlasti“ a „podívat se na nějaké ženské“. Když procházel městem, vyhlédl si 29letou Evu R., která se právě vracela z kina. Nejprve se na ni vrhl a začal ji osahávat, ale žena se dala na útěk. Hojer ji dohonil, srazil ji k zemi a odtáhl do křoví. Tam ji uškrtil, vyvrcholil nad ní a do genitálu jí zastrčil kopřivu.
Jeho druhou obětí byla 25letá studentka medicíny Ivona Š. Tu si Hojer vyhlédl 9. února 1980 ve vlaku z Prahy do Děčína a počkal si na ni v chodbě, než půjde na záchod. „Sledoval jsem ji půl hodiny,“ popsal. Pomocí klíče k ní vnikl do kabinky, uškrtil ji vlastní šálou a pak se ji pokusil znásilnit. Protože ale bylo v kabince málo místa a vlak se hodně kýval, Hojer se do ženy nemohl dostat. „Zkuste si to, když vlak tak hází,“ komentoval trestný čin. Nakonec se tedy i nad ní „pouze udělal“. Pak kabinku zamkl a po 15 minutách z vlaku vystoupil. Tělo po několika hodinách našla uklízečka.
Hojer se v průběhu několika měsíců doznal také k vraždě neznámé ženy u ružínské přehrady na Slovensku. „Musí mít pěknou kostru, na nějakou babičku bych nevlezl,“ komentoval svůj výběr obětí. Stalo se tak v srpnu roku 1980, když se vydal za svým kamarádem do Košic. Na břehu nádrže potkal ženu, kterou povalil na zem a pokusil se ji znásilnit. Při jejím škrcení však předčasně ejakuloval, kvůli čemuž o ni ztratil zájem, a tak ji „jenom“ uškrtil, svázal kovovým drátem, který našel opodál, zatížil ji kamenem a hodil do vody. Tělo ženy bylo nalezeno o rok později, bez hlavy a zápěstí.
Než se dostaneme k té vůbec nejhorší vraždě, připomeneme si ještě jeden útok, který oběť přežila. Hojer na tramvajové zastávce přepadl mladou opilou dívku, odvlekl ji do nedalekého parku, svlékl ji do naha a pokusil se ji znásilnit. Měl ale problém s erekcí, a tak ji alespoň přiměl k orálnímu sexu, během kterého ji bil. Strkal do ní různé předměty, nutil ji, aby si „tam“ strčila ruku, a celou dobu ji přiškrcoval. Dívce se podařilo útočníka přesvědčit, že v hrátkách můžou pokračovat u ní doma, a během oblékání se mu vytrhla a utekla pryč.
Oběti uřízl ňadra a pohlaví. Doma je uvařil a snědl s křenem
Hojerovým nejbrutálnějším činem byla vražda 18leté Ivany M. v Brně. Ta se 30. ledna 1981 v brzkých ranních hodinách vracela domů z plesu, když ji přepadl Hojer s nožem v ruce. Strhnul ji na zem, odtáhl do parčíku a pokusil se ji znásilnit. Dívka se ale bránila, a tak se vrahovi znásilnění nepovedlo. Nakonec ji pobodal, uškrtil a štěpařským nožem jí odřízl ňadra a genitálie.
„Mám strach to říci,“ popsal čin Hojer. Doznal se, že ňadra a genitálie si odvezl v igelitové tašce domů a tam se nad nimi ukájel. Po dobu jednoho týdne do odříznutých partií opakovaně vkládal svůj úd. „Pak jsem to uvařil ve slané vodě a jedl s pálivou hořčicí a křenem,“ šokoval kriminalisty. Pokrm mu však prý nechutnal a nakonec jej celý spláchl do záchodu.
Zvrácený smysl pro humor
Ladislav Hojer byl podle odborníků a odbornic psychopat, amorální, asociální osobnost se schizoidními rysy a agresivními tendencemi. „Jde o primitivní osobnost, asociální, se schizoidními rysy, agresivní. Bez soucitu a výčitek,“ popsali jej psychiatři Karel Hynek a Pavel Zemek.
Brutálních činů se dopouštěl za plného vědomí a choval se tak, aby se na něj nikdy nepřišlo. Důvodem jeho vražedného běsnění byla jeho negativní zkušenost se ženami.
Hojer se s kriminalisty skamarádil, na hlavním vyšetřovateli Jiřím Markovičovi ukazoval, co konkrétně se svými oběťmi prováděl, a během toho měl i často velmi černý smysl pro humor. Když ho jednou kriminalisté vezli v autě, Hojer je požádal, aby zastavili u dvou stopařek, které by prý mohl „vošukat a zabít“, aby byl případ rychle vyřešen.
Hojer byl popisován jako primitivní psychopatická osobnost, které chybí cit, morální normy a úcta k lidskému životu. Náprava byla vyloučena a podle posudků by nepomohla ani kastrace, ani operace mozku.
Křičel hrůzou a strachy se pokálel. Ladislav Hojer byl odsouzen k trestu smrti
Za brutální činy byl nakonec odsouzen k trestu smrti, a to i přesto, že své doznání jednou stáhl. Čím blíže pak jeho poprava byla, tím více se jí Hojer začal obávat. „Mám strach ze soudu, z trestu. Mám strach ze všeho,“ napsal z vězení vyšetřovateli.
Ladislav Hojer se popravě bránil, křičel hrůzou, držel se mříží, děsivě řval na celé oddělení, asistentovi kata zlomil prst a těsně před vykonáním popravy se pokálel. Jeden z nejbrutálnějších českých vrahů byl popraven 7. srpna 1986 v pankrácké věznici.
