Jak se povedl očekávaný remake legendární pohádky Walta Disneyho, respektive bratří Grimmů, ve kterém si zahrály hlavní role Rachel Zegler a Gal Gadot?
„Narodila se za jedné silné sněhové bouře, a proto ji rodiče pojmenovali... Sněhurka!“ Pokud jsi v posledních letech či měsících alespoň trošku sledoval*a dění okolo připravovaného hraného remaku legendární Sněhurky od studia Walt Disney, určitě jsi zaznamenal*a hlasitou kontroverzi (nebo tedy alespoň na sociálních sítích hlasitou) okolo obsazení herečky Rachel Zegler do hlavní role. V čem je problém? Zegler má totiž latinskoamerické kořeny, což podle některých představuje obří překážku v tom, aby mohla ztvárnit *extrémně náročnou* postavu... pohádkové princezny v předloze popsané jako „dívka s kůží bílou jako sníh“.
Proč je nová Sněhurka kontroverzní? Vysvětlujeme kauzy okolo nového filmu
20. srpna 2024 v 11:31
Samozřejmě se opět jedná o bouři ve sklenici vody, protože jak už zaznělo hned na začátku, tvůrci to v podstatě vyřešili jednou větou. Pro to, aby se Sněhurka mohla jmenovat Sněhurka, lze vymyslet asi milion různých důvodů, a ten představený ve filmu dává možná ještě o něco větší smysl než ten uvedený ve dvě stě let staré knížce. Ale hádat se o tom lidé budou na internetu pochopitelně dál.
Pakliže se na to však nebudeme dívat cynicky, ale objektivně, tím hlavním důvodem, proč byla obsazena právě Zegler, je, že umí skvěle zpívat a tančit. Což je ostatně i důvod, proč jí před pár lety dal Steven Spielberg šanci v remaku ikonického muzikálu West Side Story. Smutnou zprávou je, že ti na následujících řádcích nepovím, jak dobrý výkon Zegler ve Sněhurce podala, protože nám český distributor pustil verzi s dabingem. Ten se ale naštěstí povedl, takže pokud by někdo plánoval vyrazit na pohádku s malými dětmi, ten hudební aspekt si podle mě mohou užít i dospělí. Tady ale bohužel tak nějak ta pozitiva zároveň končí.
Po slibném rozjezdu strmý pád
Zatímco prvních dvacet minut je překvapivě slibných a emotivních, jakmile se z prostředí hradu a od zlé královny s tváří Gal Gadot přesuneme do čarovného lesa a poprvé se setkáme se sedmero trpaslíky, začne snímek nejen ztrácet na tempu, ale navíc narazí na tzv. „uncanny valley“ problém. Vysvětlím. Jedná se o případ, kdy se umělé postavy zdánlivě podobají lidem, ale ne úplně, a v divácích*divačkách tím tak vyvolávají hluboký pocit znepokojení.
Důvodem je, že zatímco původní plány byly mít ve filmu herce menšího vzrůstu ztvárňující ikonickou rodinku trpaslíků, kritické komentáře Petera Dinklage vedly k tomu, že si studio nápad rozmyslelo a místo lidí menšího vzrůstu obsadilo do rolí trpaslíků běžně velké herce. Což se ale taky nelíbilo, takže nakonec přišlo rozhodnutí mít trpaslíky digitální. A tím se dostáváme k tzv. jádru pudla, protože právě mix disproporčních CGI tváří s hraným zbytkem, včetně interakcí s Rachel Zegler, tady působí bizarně až nevkusně a doslova vytrhává ze snahy soustředit se na film samotný. Ne, že by za to tedy příliš stál.
Nehledě na to, že takto náročné změny takto pozdě v produkci nejsou levné, a tak se rozpočet Sněhurky vyšplhal na minimálně 200 milionů dolarů, spíše to ale bude ke 300. Bez marketingu. Což... je prostě moc. Ten film vlastně díky tomu nemá moc šanci se v kinech splatit a prozatím míří k americkému otvíráku za 40–50 milionů, což jej opravdu nevystřelí k potřebným 700 a více milionům dolarů. Ale to už je starost účetních Disneyho, zpátky k recenzi.
Hudebně je to totiž pořád fajn, a nutno říct, že člověk si samozřejmě po pár minutách zvykne i na tu vizuální podobu všech trpaslíků. Budu ovšem jako Rejpal a řeknu, že to furt nic nemění na tom, že to zkrátka není moc pěkné. Stejně tak potom není pěkná ani odbočka ke zbojníkům v lese a pokus o jedinou akční scénu v celém snímku.
Malý gang rebelů vede zdejší ekvivalent prince z původní pohádky. Ono je totiž třeba asi říct, že Sněhurka jako taková nemá zrovna nejnosnější příběh pro skoro dvouhodinový velkofilm. A tak se tvůrci zřejmě snažili natáhnout děj co nejvíc a maličko prokreslit postavu lídra zbojníků, jenom aby z toho vzešla ta zdaleka nejnudnější pasáž celého filmu. Takto ochotnicky natočené a zahrané scény navíc v podobném projektu nemají jednoduše co dělat a je vlastně s podivem, že někomu vůbec přišel dobrý nápad je tam mít.
Poselství a závěr
Nejpřekvapivější na tom všem asi je fakt, že takto průměrný snímek natočil prokazatelně talentovaný šikula Marc Webb, který má na svědomí jednu z nejvynalézavějších romantik všech dob s ikonickou dvojicí Joseph Gordon-Levitt a Zooey Deschanel. Sice od té doby natočil i pár přešlapů, pořád by však měl zvládnout doručit řemeslný i vypravěčský nadstandard. Měl. Ale nezvládá.
O přetáčkách už jsme se bavili. Snaha být progresivní ale taky vlastně vyšla spíš jen tak napůl. Už jsem psal, že Sněhurka nemá zrovna nejsilnější z příběhů mezi disneyovkami. Ona zároveň ani moc dobře nestárne, a tak není divu, že samotná Zegler před časem upozornila na fakt, že některé aspekty příběhu jsou z pohledu dnešních diváků a divaček zastaralé a možná je bude potřeba změnit. Jenže na příběhu se nakonec kromě titulu prince a přidání super otravné linky se zbojníky nezměnilo takřka nic.
Hlavní mužská postava princeznu několikrát zachrání, následně ji ještě přivede polibkem z pravé lásky (stále však bez souhlasu) zpátky k životu a ona... mu je rázem vděčná. Já to samozřejmě trochu zjednodušuji, přesto je zajímavé, že místo snahy příběh opravdu zmodernizovat a třeba i trochu drzeji převyprávět, raději tvůrci (potažmo studio) možná ze strachu před hlasitějším bojkotem zvolili jít cestou tradice. Což může fungovat u tak velkolepého a strhujícího příběhu, jaký má Lví král, ale ne už tolik u prosťoučké Sněhurky.
Co se poselství týče, je samozřejmě v pořádku, když se tvůrci snaží předat nějakou důležitou message. Ta zdejší pak říká, že proti tyranům se musí bojovat, ne se jim klanět (poslední dobou časté téma), což by opět mohlo mít zajímavý a hezký přesah i do současnosti, ale to by se s tím nejprve muselo pracovat nějak nápaditěji a ne to zase mít tak generické. Třešničkou je potom závěr, jenž je podobně jako zbytek filmu velice zjednodušený, a to až do bolestivě znějících dialogů, kdy si Sněhurka vzpomene na něčí jméno, a tím doslova zvítězí v boji s jinak extrémně mocnou a zlotřilou královnou. Ne, po stránce scénáře to prostě není ono, i když tady věřím, že v originále by to možná celé tahalo za uši trochu míň.
Shrnutí
Nová Sněhurka je tak především zbytečným remakem známé pohádky, který nepřináší nic nového, podnětného ani jinak zábavného či zajímavého, kvůli čemuž by bylo nutné na film vyrážet do kina. Muzikálové pasáže jsou zde fajn, herecké výkony obou hereček v hlavních rolích také. Snímek se až na trpaslíky může chlubit celkem podařenými efekty (zejména u digitálních zvířátek, která jsou fakt roztomilá), solidní výpravou a opravdu povedenou hudbou. Jenže ty minusy pořád převládají a to je nakonec hlavní důvod, proč je snímek hodnocen u novinářů*novinářek tak negativně (v době psaní má film 48 procent na Rotten Tomatoes).
Po veškeré té kontroverzi, přetáčkách, slibech a odkladech by člověk zkrátka doufal/čekal, že tvůrci skutečně budou toužit po tom dodat zásadní film. Pohádku, která bude rezonovat u všech. Která strhne nejen svými písněmi, ale i střetem mezi Sněhurkou a zlou královnou, uchopí postavy trpaslíků nějak stylově, nebo nám je aspoň lépe představí, a když už překope postavu prince, tak aspoň tak, že se při jeho patáliích v lese nebude člověku chtít usínat.
Jinými slovy Sněhurka si zasloužila buď mnohem víc, anebo nechat spát. Takhle jsme totiž dostali otrávené jablko tak trochu my všichni.
