Duševní poruchy, týrání ze strany rodičů nebo šikana. Co motivuje sériové vrahy k jejich činům?
Koho můžeme označit za sériového vraha?
Na začátek je třeba uvést, že přesné vymezení pojmu „sériový vrah“ zatím neexistuje. Definic jsou celé desítky. V nejpodstatnějších bodech se však shodují všechny. Podle FBI je za sériovou vraždu považováno, když jeden nebo více pachatelů spáchá sérii dvou nebo více vražd během odlišných akcí. Tímto se sériový vrah odlišuje od masového vraha. Masový vrah zabíjí na jednom místě v jeden čas a jako masový se počítá, pokud usmrtí 4 a více osob. Sériový vrah se navíc liší tím, že po každé vraždě prožívá tzv. periodu „cooling off“, během níž vychládají jeho emoce a probíhá rozmýšlení dalších činů. Tato perioda se zkracuje se zvyšujícím se počtem obětí. A právě absence časového rozestupu odlišuje sériového vraha od posledního typu, tedy záchvatového vraha. Ten vraždí v sérii a střídá místa činu, vraždí však bez ustání, dokud není polapen nebo nespáchá sebevraždu.
Typologie dle motivu vraha
Sérioví vrazi jsou schopni činů, které mnohdy přesahují hranice našeho chápání a často vraždí několik roků, než jsou dopadeni. Proč ale v naprosté většině případů s vražednou sérií nepřestanou, dokud nejsou polapeni? Žene je totiž hluboká vnitřní motivace, která v kombinaci s dalšími signifikantními znaky utváří z obyčejného člověka vraždící monstrum. Jejich vnitřní motivace v roce 1985 utřídili pánové Holmes a DeBurger do čtyř typů a tří podtypů. Musíme zároveň ale upozornit, že tato typologie bývá často kritizována kvůli nejasné metodice výzkumu (který probíhal na 110 sériových vrazích) a také na fakt, že často dochází k přesahům jednotlivých kategorií a jejich míšení. I přes tyto nedostatky se ale jedná o nejvíce používané a citované schéma, které je navíc i obecně nejsrozumitelnější. Navíc v něm chybí jeden podstatný a velmi specifický typ motivace, který jsme ale v závěru doplnili. Pojďme si tedy jednotlivé motivy představit i s konkrétními příklady.
Jeffrey Dahmer - kanibal a nekrofil s IQ 145
Vizionář (Visionary Killer)
Motiv vraha vizionáře pochází z jeho vlastní duševní představy. Jedná se o jedince s poruchou osobnosti, nejčastěji schizofrenií, jehož ovládá hlásek v jeho hlavě, který ho nabádá a motivuje k vražednému jednání. Jedná se tedy o silně psychicky narušené osobnosti. Často se také stává, že se za vizionáře označí vrah, který duševní nemoc jen předstírá a lže, aby se vyhnul trestu smrti. Častokrát tak racionálně uvažující vrazi využívají specifikace vizionáře poté, co uváží justiční následky svých činů.
Příklad:
Vrah jinak také známý pod přezdívkou Samův syn nebo .44 Killer je typickým příkladem vizionáře. Ten už od dětství vykazoval známky duševního narušení a v dospívání se vyprofiloval přes kapsáře a pyromana až k sériovému vrahovi. Utrpěl velkou psychickou újmu, když mu umřela adoptivní matka. Po její smrti se jal pátrat po svých skutečných rodičích. Když však zjistil, jak bezcitně ho odložili, uzavřel se sám do sebe. Tou dobou pracoval v New York City jako zaměstnanec letiště a po pracovní době se sexuálně uspokojoval žhářstvím. V tomto období navíc začal mít halucinace a později se u soudu dušoval, že k němu začali promlouvat psi, kteří ho doprovázeli při směně. Časem se začaly iluze stupňovat a hlasy v hlavě Davida nabádaly k vraždám. Po dopadení dostal 365 let za mřížemi a byl psychology klasifikován jako paranoidní schizofrenik. Své iluze pak později v rozhovoru s novinářem popřel.
Misionář (Missionary Killer)
Jedná se o silně destruktivního vraha, který je živen pocitem křivdy a nenávisti vůči společnosti, přičemž své zločiny ospravedlňuje tím, že jemu samotnému bylo ublíženo společností, která ho vyvrhla na okraj. Nejčastěji jde člověka, který byl v dětství zneužíván nebo šikanován svými vrstevníky, a tak svůj vnitřní hněv nasměřuje vůči celé společnosti, které se chystá pomstít.
Příkad:
Sériový vrah známý také jako Monstrum z And rozpoutal v minulém století v Jižní Americe doslova peklo. Vyrůstal v Peru, kde v době jeho dospívání zuřila krvavá občanská válka, která si vyžádala několik desítek tisíc obětí. Vyrůstal tak ve velmi násilném prostředí a jeho rodinné zázemí bychom mohli označit minimálně za hrozné. Jeho matka byla prostitutka, a tak svého otce nikdy nepoznal. Už v osmi letech, inspirován matkou, která uspokojovala své klienty přímo před jeho očima, se pokusil znásilnit svoji sestru. Když se to matka dozvěděla, vyhodila ho z domu. Na ulici ho po čase nalezl postarší pán, který ho však místo záchrany brutálně znásilnil. Sexuální zneužívání pak pokračovalo po většinu jeho mládí. A proto u něj v dospělosti převládla touha pomstít se společnosti za to, co mu bylo způsobeno v osmi letech. Vybíral si tak malé dívky ve věku kolem osmi let, které znásilňoval a vraždil.
Hedonista (Hedonistic Killer)
Asi nejděsivější typ vraha. Jeho motivací není nic jiného než požitek ze samotného vražedného aktu. Vraždí, protože ho to činí neskonale šťastným a užívá si pozornosti médií. Rád si hraje s policií a posílá jí dopisy, v nichž buďto zesměšňuje jejich práci nebo se označuje za nejhoršího vraha všech dob. Hedoinsté se podle Holmese a DeBurgera dělí na tři podtypy:
a) Vrah ze žádostivosti (Lust Killer)
Sériový vrah, který zabijí pro sexuální uspokojení. Obvykle své oběti při sexuálním aktu mrzačí a opakovaně je zneužívá i po jejich úmrtí. Svoji dominanci potvrzuje sadismem. Mnohdy jde o vraha, který o sexuálním napadání a potěšení z tortury slabších obětí sní už od mládí a své představy s potěšením realizuje. V běžném životě jde pak většinou o slušného jedince, který se příliš nevyjadřuje a ostatní ho považují za neškodného a nenápadného.
Příklad:
Andrej Romanovič Čikatilo
Jedna z největších vražedných bestií vůbec pocházela z bývalého Sovětského svazu. Čikatilo je typickým příkladem Vraha ze žádostivosti. Jednalo se o inteligentního muže, který vystudoval vysokou školu v oboru ruská literatura a marxismus-leninismus. Po studiích se stal učitelem na střední škole a jeho nenápadnost ještě umocnil fakt, že byl řádně ženatý a měl dvě děti. Tehdejší diktatuře navíc sloužil jako informátor a byl dlouholetým členem komunistické strany. Uvnitř šlo však o zvráceného muže, který od dětství snil o nekrofilii, tyranizoval zvířata a vyžíval se v sadismu. Navíc trpěl impotencí, kvůli čemuž v něm rostla vnitřní zloba, kterou si vybil na desítkách nevinných žen, které přepadl, znásilnil a umučil.
b) Vrah z nadšení (Thrill Killer)
Tento druhý podtyp vraha-hedonisty zabijí, protože touží po vzrušení a adrenalinu, který v něm dokáže vyvolat jen vražda. Každá nová oběť rozvíjí jeho představy a postupem času zkouší stále sadističtější formy zabíjení a pořád více a více riskuje, aby zažíval potřebný příliv adrenalinu, který ho k motivuje k dalším hrdelním zločinům.
Příklad:
Richard Chase neboli Kalifornský Dracula si svoji přezdívkou nevysloužil jen tak. Od malička snil o násilí a jeho krvežíznivost se projevovala doslova, když v dětství lovil zvířata ze sousedství, mučil je, sexuálně se na nich uspokojoval a následně pil jejich krev. Jeho násilná činnost ho vzrušovala a touha experimentovat s násilím rostlas každou vraždou. Tento paranoidní schizofrenik brzy přešel na lidské oběti, přičemž se u každé jeho vraždy prudce zvyšovala míra sadismu. Skutečný rozsah jeho patologického chování byl zjištěn až po prohlídce jeho domu, kde detektivové nalezli zbytky lidských orgánů na talířích a ledničku plnou lidského masa.
c) Vrah pro zisk (Gain Killer)
Jeho motivací je vlastní obohacení. Vraždí kvůli financím a materiálnímu zisku. Zpravidla své oběti napadá v místě jejich bydliště, přičemž si užívá jejich bezmoci a pocitu vlastní dominance a nepolapitelnosti. Vybírá si většinou spíše odlehlé usedlosti nebo venkovní sídla, kde tolik nehrozí přítomnost svědků.
Příklad:
Notoricky známým případem sériového vraha toužícího v první řade po materiálním zisku je právě případ H. H. Holmese, neboli prvního zdokumentovaného sériového vraha v USA vůbec. Tento na první dojem gentleman si na konci 19. století otevřel hotel. Ten se však po čase proměnil v místo plné smrti. Své hosty systematicky zabíjel a obíral o jejich majetek, což mu procházelo dlouhou řadu let díky jeho výmluvnosti a neustálému propouštění a novému nabírání služebnictva. Ve věku 34 let byl pak odsouzen k trestu smrti oběšením.
Vrah toužící po moci (Power Seeker)
Tento pachatel touží výhradně po pocitu naprosté dominance nad obětí a kontrole nad životem a smrtí. V mládí byl vychováván tvrdou rukou jednoho z rodičů, a tak se snaží u svých obětí vyvolat stejné pocity bezmoci a zmaru, které zažíval on sám. Je vzrušen z nabité autority a pocit dominance a síly si prodlužuje dlouhým mučením a pomalým zabíjením oběti.
Příklad:
Edmund Emil Kemper
Pokud byste studovali seznam všech sexuálních úchylek a patologického chováni, pravděpodobně byste velkou část z něj nalezli i v osobnosti tohoto pozoruhodně narušeného a sadistického vraha. Podobně jako ostatní sérioví vrazi, i Edmund neprožil zrovna nejšťastnější dětství. Trpěl pod direkcí matky, která ho ponižovala a neustále ho urážela. Edmund si svůj vztek vybíjel nejprve na zvířatech. Poté však jeho fantazie o násilí smíšeném se sexem přešly v realitu a Ed, který měřil 2,1 metru, začal útočit na stopařky, které nejprve pomalu mučil, aby si užil fyzickou převahu a následně je usmrtil.
Anděl smrti (Mercy Killer)
Pátý typ sériového vraha v typologii Holmese a DeBurgera uvedený není, ale přesto ho nesmíme vynechat. Tento sériový vrah vystupuje v nemocničním prostředí. Vražda pacienta pro ně často znamená dobrý skutek a vysvětlují ho tak, že dotyčnému jen chtěli usnadnit strastiplný odchod na onen svět. Častokrát se jedná o jedince trpící úzkostí, kteří necítí vinu a k vraždám se uchylují pro vnitřní pocit užitečnosti a zásluh pro společnost. V některých případech však doktoři milují svoji moc nad životem a smrtí a pacienta opakovaně přivádějí na pokraj smrti, jen aby ho zase oživili a pocítili pocit božské nadvlády.
Příklad:
Harold Frederick Shipman
Doktor smrt je příkladem vraha, který si svůj pocit kontroly nad životem a smrtí nesmírně užíval a vraždil jen pro něj. Své zločiny prováděl systematicky a vybíral si pacienty, u nichž nevzbuzovalo úmrtí až tak velké podezření. Po jejich usmrcení pak pozůstalým doporučoval kremaci a ujišťoval je, že další pitva není potřebná. Ta by totiž v jejich žilách objevila diamorfin, jenž jim aplikoval v takové dávce, že umřeli. Jeho řádění mu procházelo dlouhých 20 let, než si kolegové povšimli neobvyklé úmrtnosti jeho pacientů. Na svědomí měl více než 200 životů.
V příští části si poodhalíme, jakými fázemi stavu psychiky sérioví vrazi procházejí. Nezapomeňte sledovat tématické vlákno, a pokud vás téma zaujalo nebo byste se na něco chtěli zeptat, pište do komentářů nebo na mailovou adresu autora uvedenou v profilu.
