Rok 2017 v rapu přinesl seskupení s takovým množstvím talentu, že by ho mohli rozdávat.
V době, kdy jde na dračku benzodiazepiny nasáklý mumble rap, vykvetlo v Texasu něco, co přineslo svěží vzduch do amerického rapového portfolia. Talentem čišící boyband pochází ze státu, který je kolébkou takových jmen jako UGK nebo DJ Screw, a vůbec se nezdráhám tvrdit, že jsou schopni se jejich odkazu a vlivu na zbytek scény vyrovnat. Ale to bychom trochu předbíhali.
Prvopočátky kapely se datují do roku 2010, kdy dal pomyslný lídr, Kevin Abstract, dohromady pár nadšenců prostřednictvím známého KanyeToThe fóra (původní vlákno tady). Po období sporadické tvorby se nakonec v roce 2014 přejmenovali na současné Brockhampton a naverbovali další online kamarády z fóra. Kevin, bezesporu zatím nejproduktivnější z členů, měl na krku už jednu sólovku z roku 2014, loni nahrál další.
Kolektiv se v roce 2016 rozcvičil mixtapem All-American Trash, aby o rok později, v průběhu šesti měsíců, vydal tři plnohodnotná studiová alba. Říkáte si, že podobná kadence musí jasně kolidovat s nepsaným pravidlem kvalita > kvantita. Není to tak. Trilogie s přízviskem Saturation je v každém momentu z celkové, téměř 2,5hodinové stopáže, neuvěřitelně fresh, hravé, tvořivé a záživné.
Making niggas itch like a skin infection
Brockhampton jsou naprosto svébytnou jednotkou. 7 raperů a zpěváků doplňuje několik producentů. Z velké části stojí i za produkcí svých klipů – většinu z nich režíroval zmiňovaný Kevin Abstract. Ten, který před 7 lety s pseudonymem harry styles založil vlákno Anybody wanna make a band? na Kanyeho fanouškovském fóru.
Na povrch se dere další domněnka – nezní seskupení, které velmi zřídka, zda vůbec, spolupracuje s vnějším světem, monotónně? Nezní. Brockhampton připomínají dobře napsaný scénář – každá postava v něm má velmi osobitou povahu, a ač je jich na žánrové poměry hodně, udržují zřídkakdy vídanou chemii a souhru. Charakteristické hlasy, styl rapování a zpěvu i vizáž. Po několika posleších naprosto věrně rozeznáte, kdo zrovna stojí u mikrofonu. Nikdo nepřebývá.
Ať už jde o Ameera Vanna s hluboce položeným hlasem; excentrického Merlyna Wooda a jeho živý, africký akcent; Kevina Abstracta, který doručil jednu z nejlepších slok letošního roku, zatímco zvládá psát hooky, které se vás chytnou a nepustí – každý z členů oplývá stylem sobě vlastním, ale hlavně současně tolik kýženou kreativitou.
Bylo by přehnané tvrdit, že Brockhampton přináší kompletně novou odnož hip-hopu nebo že definuje novou žánrovou větev, ale snad nikdo nekombinuje všechny jeho prvky tak obratně, s lehkostí a nenuceně, jako právě oni. Boyband s momentálním útočištěm v Kalifornii dokáže nahrát úderný singl plný vervy a všudypřítomné mladické revolty, stejně jako dojemný track bez bicích jako vytažený ze šuplíku Franka Oceana. A všechno mezi tím.
Další Odd Future? Chápu myšlenku – nesouhlasím. Osobně vnímám Odd Future mnohem více jako neuspořádaný tým mladých kreativců, kteří ani zdaleka neprojevili takovou souhru jako Brockhampton. Zatímco losangeleští sígři připomínají osamělé dobrodruhy, kteří se sem tam potkali na tracku, kolektiv z Texasu táhne za jeden provaz a spolupracuje kontinuálně. A buďme k sobě upřímní – když už se Odd Future společně sešli, nešlo si nevšimnout značných rozdílů jak v dovednostech, tak v intenzitě charakterů jednotlivých členů.
Nespornou výhodou kapely je, že je, zjednodušeně, přístupná pro „běžného“ rapového fanouška, který neskousne experimentálnější kreace jiných interpretů. Těch není vůbec málo, ale málokdo z nich dokáže tvořit něco osvěžujícího a zároveň otevřeného mainstreamu. Kluci z Brockhamptonu bez problémů snoubí neokoukaný zvuk s potenciálem oslovovat kanály a média, která jiným současníkům, ač jsou bezesporu také kvalitní, nedají prostor.
Skupina, jež se zformovala prostřednictvím internetu, tvoří hudbu jako ušitou pro děti internetu. Naráží na problémy dospívání, zabývá se krizí identity menšin, které to v Texasu nemají zrovna nejjednodušší. Talentu plná skvadra dokáže vykreslit mladickou depresi, trable týkající se nepřijetí v kolektivu například kvůli sexuální orientaci, barvě pleti nebo fyzickým dispozicím, ale i odhodlanost vymanit se z komunitního podhoubí plného předsudků.
Brockhampton ukazují, že i černoch rapující o tom, jak mu právě kamarád vykouřil (ač je poměrně krátkozraké z palety výborných slok vypíchnout právě toto), dokáže se svými kamarády z internetu vytvořit něco, co jsme tady dlouho neměli. A skutečnost, že podobný bar někoho dokáže zaskočit, je jasným důkazem, jak moc je něco podobného v rapu potřeba.
Me llamo Matěj a doufám, že pokud jste ještě zázrakem na Brockhampton nenarazili, bude vás jejich tvorba bavit. Na rok 2018 je oznámeno album Team Effort – Brockhampton tak vydají první studiovku mimo již kompletní Saturation trilogii. A my se nemůžeme dočkat, čím nás opět překvapí.
