Právo na vlastní tělo by mělo být samozřejmostí, v Česku se z něj ale znovu stává politické bitevní pole. Zjišťovali jsme, proč reprodukční spravedlnost stále neplatí pro všechny a s jakými bariérami se u nás potýkají neslyšící ženy nebo trans lidé.
Měsíc reprodukční spravedlnosti je v plném proudu. V Praze už potřetí probíhá série debat, projekcí, workshopů a nejrůznějších dalších akcí. Ty si kladou za cíl propojit umění, aktivismus a vzdělávání spojené s tématy tělesné autonomie.
Víc než jen interrupce: Balíček práv, který nám chybí
Pod spojení reprodukční spravedlnost nepatří pouze právo na interrupci. Jde o balík dalších věcí, jako je přístup k antikoncepci, svoboda při rozhodování o vlastním těhotenství, absence menstruační chudoby, žádná diskriminace při reprodukci.
Zároveň tu musíme mluvit o tom, že člověk musí mít stabilní zázemí a důstojné životní podmínky k tomu, aby se mohl starat o dítě. Organizace typu Aliance pro rodinu sice vykřikují, že chtějí pomáhat rodinám, ale pomocí chápou to, že těhotné nutí k tomu, aby si dítě nechaly, i když se o něj nejsou schopné starat a ono bude strádat. Protože je přece lepší, když matky a děti trpí. Hlavně, když nedojde k interrupci.
Skutečná spravedlnost znamená, že každý, kdo má dělohu, má právo na zdravotní péči bez strachu z diskriminace a bez ohledu na to, jakou identitu má napsanou v občance.
Reprodukční spravedlnost se netýká pouze cis žen. Toto téma dopadá i na trans a nebinární lidi. Ti se v českém zdravotnictví potýkají s nepochopením, které začíná nevhodným oslovováním a končí u odmítnutí péče. Přístup k bezpečné interrupci nebo gynekologické prevenci se tak může změnit v traumatizující zkušenost, a to jenom kvůli tomu, že systém stále předpokládá, že tyto služby potřebují výhradně ženy.
Skutečná spravedlnost znamená, že každý, kdo má dělohu, má právo na zdravotní péči bez strachu z diskriminace a bez ohledu na to, jakou identitu má napsanou v občance.
„O právu na vlastní tělo je třeba mluvit nahlas a opakovaně. Je děsivé, že i v dnešní době jsou naše těla stále brána jako rukojmí pro politická jednání. Cítíme, že si prostě nemůžeme dovolit být zticha,“ říká Lu Gregorová, spoluzakladatelka Sola pomáhá, mluvčí Měsíce reprodukční spravedlnosti.
V dnešní době si totiž můžeme všímat dost děsivého trendu, kdy se k moci dostávají lidé, kteří touží po tom, aby omezili ženskou autonomii.
Musíme si stát za svými právy
Podle zprávy Lékařů bez hranic z roku 2021, o které informoval Český rozhlas, zemře ve světě každých 23 minut žena nebo dívka, a to v důsledku nedostupné nebo zakázané interrupce.
„Česká republika si doposud udržovala jednu z liberálnějších legislativ v Evropě, ale jen za posledních 15 let zde proběhlo nejméně sedm pokusů tato práva omezit. Ačkoliv na evropské půdě se slaví malé úspěchy, v rámci Česka nemůžeme přestat být ostražití. Silná přítomnost protipotratových hnutí jako je Aliance pro rodinu nebo Hnutí pro život ve vládě je pomyslným vykřičníkem, proč jsou takové akce zapotřebí,“ popisuje Gregorová.
V dnešní době si totiž můžeme všímat dost děsivého trendu, kdy se k moci dostávají lidé, kteří touží po tom, aby omezili ženskou autonomii. Jenom se podívej na fakt, že do dozorčí rady zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven proniká postava Jana Gregora, bývalého místopředsedy Aliance pro rodinu.
Do vlivných funkcí se dostávají lidé, kteří mají o ženských právech a právech trans lidí jasno. Nepovažují je za důležitá. Jejich práva pro ně znamenají míň než nevyvinutý plod. Pokud žena, trans osoba nebo dívka zemře, protože neměla šanci dostat se k péči, kterou potřebovala, mávnou nad tím rukou. Pokud jde o plod, vykřikují o tom, že jde o vraždu.
Jak uplatnit naše práva, když klíčové informace o reprodukčním zdraví a interrupcích často nejsou dostupné v českém znakovém jazyce? Jaký dopad má tato informační bariéra na autonomii neslyšících žen?
Hned na počátku bych chtěla podotknout, že nemohu mluvit za všechny neslyšící ženy, protože jejich zkušenosti jsou různé. Mohu ale pojmenovat bariéry, se kterými se mnoho neslyšících žen v Česku setkává, a které se v naší práci opakují.
Bez srozumitelných a dostupných informací totiž nemůže být rozhodnutí skutečně svobodné. Informační bariéra tak neviditelně, ale velmi silně zasahuje do její autonomie, soukromí i práva rozhodovat o vlastním těle.
Mluvíme o právu na vlastní tělo, ale tohle právo není skutečné, pokud žena nemá přístup k informacím, kterým opravdu rozumí. Pro mnoho neslyšících žen je realita taková, že zásadní informace o reprodukčním zdraví, antikoncepci, těhotenství nebo interrupcích prostě nejsou dostupné v českém znakovém jazyce, a často ani ve srozumitelné češtině.
Pak se dostáváme do situace, kdy žena sice „může rozhodnout“, ale nemá z čeho. Bez srozumitelných a dostupných informací totiž nemůže být rozhodnutí skutečně svobodné. Informační bariéra tak neviditelně, ale velmi silně zasahuje do její autonomie, soukromí i práva rozhodovat o vlastním těle.
Reprodukční spravedlnost znamená i právo na respektující péči. S jakými největšími předsudky se neslyšící ženy setkávají u gynekologů nebo v porodnicích?
I když v Česku existuje možnost zajistit tlumočení do českého znakového jazyka, v praxi ale tlumočníků není dost, a ne vždy jsou dostupní ve chvíli, kdy je žena potřebuje. Neslyšící žena se tak může ocitnout v situaci, kdy řeší zásadní věci kolem svého zdraví, ale nemá plný přístup k informacím ani možnost se aktivně zapojit do komunikace.
Do toho se přidávají předsudky. Neslyšící žena bývá někdy automaticky vnímána jako méně informovaná nebo méně schopná zvládnout mateřství. To je ale zásadní omyl. Sluchové postižení nic nevypovídá o tom, jakou bude žena matkou. Problém není v ní, ale v systému, který stále neumí zajistit přístupnou a respektující péči.
Když nemá žena přístup ke srozumitelným informacím nebo krizové pomoci ve svém jazyce, je mnohem těžší rozpoznat, že se děje něco špatně, a ještě těžší je, na to včas reagovat.
Vaše organizace bojuje proti domácímu násilí. V rámci reprodukční spravedlnosti mluvíme i o reprodukčním nátlaku. Jsou neslyšící ženy kvůli komunikační izolaci zranitelnější vůči těmto formám manipulace?
Ano, komunikační bariéry a nedostupnost služeb ve znakovém jazyce mohou zranitelnost výrazně zvyšovat. Když nemá žena přístup ke srozumitelným informacím nebo krizové pomoci ve svém jazyce, je mnohem těžší rozpoznat, že se děje něco špatně, a ještě těžší je, na to včas reagovat.
Reprodukční nátlak může mít různé podoby. Třeba tlak na těhotenství, tlak na interrupci nebo kontrolu antikoncepce. Bez přístupné komunikace je ale složitější tyto situace pojmenovat, vyhodnotit a hledat cestu ven.
Neslyšící matky ale nepotřebují, aby někdo zpochybňoval jejich schopnosti. Potřebují stejné věci jako každá jiná žena. Jde o přístupné informace, respekt, podporu a důvěru.
Proto je zásadní, aby existovaly služby v českém znakovém jazyce a aby neslyšící ženy měly jistotu, že pomoc je pro ně opravdu dostupná, a to srozumitelně, bezpečně a bez bariér.
Čelí neslyšící matky v Česku zvýšenému tlaku ze strany systému nebo okolí, které zpochybňuje jejich kompetence jen na základě jejich sluchového postižení?
Ano, neslyšící matky se s tímto zpochybňováním setkávat mohou. Ne vždy jde o otevřenou diskriminaci, často jsou to spíš drobné, ale opakované momenty, kdy okolí dává najevo pochybnosti. Otázky typu „jak uslyší dítě“ nebo „jak zvládnou krizové situace“ vycházejí spíš ze stereotypů než z reality.
Neslyšící matky ale nepotřebují, aby někdo zpochybňoval jejich schopnosti. Potřebují stejné věci jako každá jiná žena. Jde o přístupné informace, respekt, podporu a důvěru. Pokud systém automaticky předpokládá problém jen kvůli sluchovému postižení, vytváří tlak tam, kde by měla být jistota a důstojnost.
Hnutí pro život často využívá silné emoce a neúplné informace. Jakým způsobem pracujete s osvětou, aby neslyšící ženy měly k dispozici fakta a nenechaly se v krizové situaci vmanipulovat do rozhodnutí, která nejsou jejich vlastní?
Naším cílem není ženám říkat, jak se mají rozhodnout. Naším cílem je, aby měly všechny informace, kterým opravdu rozumí, a mohly se rozhodnout samy za sebe.
V krizové situaci je člověk zranitelný a je velmi snadné podlehnout tlaku, emocím nebo jednostranným informacím. O to důležitější je, aby neslyšící ženy měly přístup k faktům v českém znakovém jazyce nebo jiné srozumitelné formě, měly prostor ptát se a nebyly do ničeho tlačeny.
Skutečná solidarita nezačíná tím, že budete mluvit za neslyšící ženy, ale tím, že jim uvolníte prostor, budete jim naslouchat a podpoříte jejich přímou účast.
Skutečně svobodné rozhodnutí totiž vzniká jen tehdy, když má člověk k dispozici jasné, úplné a respektující informace.
Jak můžeme my ostatní, slyšící aktivisté a aktivistky a širší veřejnost, lépe podpořit neslyšící ženy v boji za jejich práva? Co pro vás v rámci tohoto měsíce znamená skutečná solidarita?
Skutečná solidarita nezačíná tím, že budete mluvit za neslyšící ženy, ale tím, že jim uvolníte prostor, budete jim naslouchat a podpoříte jejich přímou účast. Nestačí mluvit o právech obecně. Je potřeba myslet i na to, pro koho jsou informace, akce, kampaně a služby skutečně přístupné.
To znamená například zajistit tlumočení do českého znakového jazyka, vytvářet srozumitelné materiály a zvát neslyšící ženy k rozhodovacím stolům. Přístupnost, tlumočení a přímé zapojení nesmí být bonus, ale standard.
Skutečná solidarita pro mě znamená, že se neslyšící ženy nebudou muset doprošovat přístupu ke svým právům. Že budou od začátku vnímány jako plnohodnotná součást veřejné debaty, ne jako skupina, na kterou se myslí až dodatečně.
