Přepnout do nočního režimu
Přepnout do denního režimu
Středa 2. 12. 2020 svátek má Blanka

hledej na refresheru

Chceš dostávat notifikace i na tomto zařízení?
Refresher - Rozhovory
1
Vojtěch Vanda
17. listopad 2019, 10:15
Čas čtení: 25:12
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.

Účastník sametové revoluce: Mlátili nás obušky, ve kterých bylo olovo, pocit bezmoci byl hrozný. Jsem za to ale nesmírně rád

Ne každý prožil revoluční období v roce 1989 tak „naplno" jako písecký lékař Vojen Reitinger. V rozhovoru se nám svěřil, že neprotestoval pouze v předních řadách na Národní třídě, ale že vyrazil za revolucí také za hranice.

Vojtěch Vanda
17. listopad 2019, 10:15
Čas čtení: 25:12
Musíš být přihlášený/á, abys mohl/a uložit článek.
Nepodarilo sa uložiť zmeny. Skús sa nanovo prihlásiť a zopakovat akciu.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
1
Uložit na později.
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.

Potkali jste někdy někoho, kdo zažil sametovou revoluci na vlastní kůži? Odkud kam se šlo a kdo tam mluvil, vám řekne kdekdo. O tom, kdo za sametovou revoluci může, či kdo má na ni největší zásluhu, se může spekulovat dlouhé hodiny. Ale kdyby nebyli obyčejní lidé dychtící po demokracii, nikdy bychom žádnou revoluci neměli. Proto jsme oslovili vás, čtenáře REFRESHERu, s prosbou, jestli neznáte někoho, kdo byl tehdy přímo v centru dění.

 

Mladí lidé hýbou světem v každé éře, o čemž se přesvědčili také komunisté. K tomu nám měl co říct Vojen Reitinger, v roce 1989 student Fakulty všeobecného lékařství a dnes lékař, který žije v jihočeském Písku. Muž, který sám o sobě říká, že byl „hrdinou proti své vůli.“  Souhlasil, že nám vylíčí, jak šel s průvodem po Národní, cinkal klíči na Václaváku, dostal se do konfliktu s policií a také nám prozradil něco dalšího, co jsme vůbec nečekali.

 

Vojen Reitinger se dvěma knihami

Byl v kleštích na Národní třídě i u sesazení Ceaușesca v Rumunsku. Jezdili jsme vyvážet revoluci, říká Vojen Reitinger
Byl v kleštích na Národní třídě i u sesazení Ceaușesca v Rumunsku. Jezdili jsme vyvážet revoluci, říká Vojen Reitinger Zdroj: Archiv Vojena Reitingera/Jiří Škoch

 

V tomto článku si přečteš:
  • Proč šel Vojen Reitinger 17. listopadu na Národní třídu
  • Jaké utrpěl 17. listopadu zranění
  • Z čeho měl během revoluce největší strach
  • Co mu přišlo legrační na demonstracích v roce 1988
  • Jakým tajným způsobem se během socialismu scházeli věřící
  • Jaké osobnosti během revolučního týdne potkal
  • Co nasprejoval na sochu Klementa Gottwalda
  • Proč se rozhodl pomoci revoluci v Rumunsku
  • Čeho si na svobodě cení nejvíce.

 

 

Jak vzpomínáte na 17. listopad 1989?
Já začnu týden předtím. Bylo vyhlášeno svatořečení Anežky České, což byla česká princezna, kterou chtěl tehdy papež Jan Pavel II. prohlásit za svatou. A komunisti překvapivě povolili, aby zhruba 10 tisíc Čechoslováků vycestovalo do Říma a zúčastnilo se té události. Tak jsem tam jel. Bylo to krásné, vrátil jsem se zpátky takový nabitý. No, a tenkrát, před tou cestou, už visela ve vzduchu atmosféra nespokojenosti. Mezi studenty začal takový menší odpor.


Tehdy asi 99% lidí byli členi Socialistického svazu mládeže (SSM), což se bralo jako normální věc. Někteří kamarádi nebyli a dodnes je za to obdivuju. Většinou to bylo podmíněno tím, že jejich rodina byla silně protikomunisticky zaměřená. Nicméně, tenkrát, před cestou do Říma, jsem si říkal: „Ty jedeš na na takovou událost, a pořád seš v SSM?“. Tak jsem vzal průkazku a šel na fakultní výbor SSM jako student medicíny v pátém ročníku. 

 

Svoboda je pro mě volný pohyb.


Přišel jsem tam, vytrhnul jsem z průkazky fotku, a řekl jsem jim: „Já vám to vracím a vystupuji.” Byl to pro mě takový začátek, takové první postavení proti tomu, jak jsme normálně fungovali. Komunistický režim jsem i vlivem maminky, která byla ze selské rodiny a tím pádem měla dost protikomunistické myšlení, opravdu neměl rád.

 

Jan Pavel II. při slavnostní mši ze svatořečení Anežky České v Římě 12. listopadu 1989

Byl mlácen na Národní třídě i u sesazení Ceaușesca v Rumunsku. Jezdili jsme vyvážet revoluci, říká Vojen Reitinger
Byl mlácen na Národní třídě i u sesazení Ceaușesca v Rumunsku. Jezdili jsme vyvážet revoluci, říká Vojen Reitinger Zdroj: Archiv Vojena Reitingera/Jiří Škoch

 

To bylo tedy týden před revolucí?

Týden před revolucí proběhla pouť do Říma, takže nejspíš dva týdny předtím. Řím byla úžasná událost s velkým duchovním rozměrem. Když jsem se vrátil zpátky, všechno probíhalo normálně. Tady jsme vůbec netušili nic. Nebyly ve vás žádné pocity, že se režim změní, vůbec ne.

 

Režim byl poměrně rigidní, ve smyslu zatvrdlý. Všude okolo, mimo naší země, to ale začalo směřovat k reformě. Tam se jim to docela bortilo. U nás pořád nic. Zde bylo tvrdé komunistické křídlo, které to nepouštělo. Pak někdo ve škole říkal, že v pátek 17. listopadu bude nějaká manifestace, na které se bude vzpomínat na Jana Opletala, který byl ve třicátém devátém roce zastřelen nacisty. On byl taky student medicíny, takže se to konalo v našem areálu dole na Albertově.


A když jste byl v pátém ročníku, kolik vám vlastně bylo?

Bylo mi 22. Akce byla vyhlášena jako normální manifestace. Tenkrát se běžně chodilo na manifestace, které byly vyhlášené. Takoví ti angažovaní vás sledovali, jestli jste tam přítomen. Ale tohle bylo takové, že se nám chtělo, byla to legitimní příležitost. Odpor a statečnost studentů proti nacistům byla tehdy mimořádná.

 

Po nějaké době se průvod začal hýbat k Vyšehradu, kde se měly položit květy nebo něco.  A najednou někdo začal vykřikovat: „Jdeme do centra, jde se na Václavák!”


Tak jsme tam šli. Čekali jsme od toho spíš takovou legraci. Že se tam sejdeme, budem v partě, něco si tam vyslechneme a půjdeme domů. Na místě se sešlo poměrně hodně lidí, až mě to překvapilo. Někteří z nich začali řečnit a upřímně si ty řeči už moc bohužel nepamatuju. Jsem rád, že jsem si je mohl potom později přečíst na internetu. Vím, že někteří z nich řečnili tím oficiálním komunistickým stylem, jak to bývalo. Mám pocit, že tehdy na ně někdo začal trochu pískat. Což byl další překvapivý moment. Tak jsme se přidávali. Pak hovořili jiní, jejich řeč se nám zase líbila, tak sklidili potlesk.

 


Po nějaké době se průvod začal hýbat k Vyšehradu, kde se měly položit květy nebo něco. To už úplně nevím, nebyl jsem tam v přední části. A najednou někdo začal vykřikovat: „Jdeme do centra, jde se na Václavák!” Dneska taky víme, že se v tom angažoval nějaký estébák Žifčák (Ludvík Žifčák byl příslušníkem Státní národní bezpečnosti, který tvrdil, že sehrál roli studenta Martina Šmída. Ten měl být údajnou jedinou obětí sametové revoluce, což se nakonec ukázalo jako fabulace, pozn red.). On byl ale stejného věku jako my, takže to samozřejmě nikdo netušil. O tom zákulisí se nevědělo.

 

Najednou se průvod zastavil. Všiml jsem si, že před námi stojí policejní kordon. Řekl jsem si: „Nás jsou tisíce, to nás nemůžou nijak zadržet.” Pak jsem se ohlédnul a zjistil, že celý ten obrovský dav zmizel. Místo něj tam stál druhý kordon policajtů.


Nicméně si pamatuju, že jsme vyšli na nábřeží, předpokládám u Výtoně, a šlo se podél něj směrem k Národnímu divadlu. V ten moment bylo poměrně málo světla, lidé měli svíčky. Vzpomínám si, že jsem se otočil a viděl to nábřeží plné lidí. Byl to šok a poprvé jsem si uvědomil, že se děje něco obrovského, co není státně zorganizováno komunisty, a co se zvrhlo ve velkou manifestaci. Pomyslel jsem si, že to není možné, aby to nějak ukočírovali.

 

Revoluční týden v Praze, 19. - 27. listopadu 1989

Byl mlácen na Národní třídě i u sesazení Ceaușesca v Rumunsku. Jezdili jsme vyvážet revoluci, říká Vojen Reitinger
Byl mlácen na Národní třídě i u sesazení Ceaușesca v Rumunsku. Jezdili jsme vyvážet revoluci, říká Vojen Reitinger Zdroj: Vojen Reitinger

 

Průvod u Národního divadla poté zabočil na Národní třídu. Já jsem byl v ten moment nejspíš hodně vepředu, ale nevěděl jsem to. Najednou se průvod zastavil. Když jsem si následně stoupnul na špičky, všiml jsem si, že před námi stojí policejní kordon. Řekl jsem si: „Nějaká šňůra policajtů, nás jsou tisíce, to nás nemůžou nijak zadržet.” Pořád to pro mě byla legrace, že jo. Pak jsem se ohlédnul a zjistil, že celý ten obrovský dav z nábřeží zmizel. Místo nich tam stál druhý kordon policajtů.

 

Článek můžeš dočíst jen s aktivním REFRESHER+
Kdykoli ho jednoduše zrušíš
Už od 55.00 Kč měsíčně
VÍCE O PŘEDPLATNÉM

Co se dozvíš po odemknutí?

  • Proč šel Vojen Reitinger 17. listopadu na Národní třídu
  • Jaké utrpěl 17. listopadu zranění
  • Z čeho měl během revoluce největší strach
  • Co mu přišlo legrační na demonstracích v roce 1988
  • Jakým tajným způsobem se během socialismu scházeli věřící
  • Jaké osobnosti během revolučního týdne potkal
  • Co nasprejoval na sochu Klementa Gottwalda
  • Proč se rozhodl pomoci revoluci v Rumunsku
  • Čeho si na svobodě cení nejvíce.

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.
Náhledový obrázek: Vojen Reitinger Tagy: česko, 17. listopad, sametova revoluce, Vojen Reitinger
Ohodnoť článek
4
Sdílej článek
Hodnocení tohoto článku je dostupné jen s aktivním předplatným REFRESHER+.
Předplatit
Zrušit
Při hodnocení článku nastala chyba. Zkus se nově přihlásit a znovu ohodnotit článek.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Dostávej nejlepší obsah mailem
Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.
Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.
Posílat e-mail
Nejčtenější
Domů
Sdílet
Diskuse
Hledat
Více
Zapni upozornění a už ti nic neunikne!

Chceš vědět, co se děje, a mít přehled? Dostávej upozornění o nejžhavějších zprávách na Refresheru.

(Příklady: Hořel Notre Dame, Zemřel Mac Miller, Trailer na Avengers)
(Příklady: Sagan skončil první, Nový zákon s vlivem na moderní lidi, Dnes nás čeká zatmění slunce)
Pokud chceš, abychom ti poslali téměř všechny novinky, vyber tuto možnost.