Pod taktovkou Adama Sedláka vznikl jeden z nejprogresivnějších filmů posledních let. Svižná jízda plná rapu a drog je autentickou výpovědí o generaci Z.
Banger je balzám na duši pro mladého člověka prahnoucího po autentickém filmovém prožitku. Adam Sedlák dostal do kin snímek, který je oknem do života dospívajících a mladých dospělých Pražanů a Pražanek, promlouvá k nim jazykem, jenž je pro ně přirozený, a nepůsobí přitom trapně. Příběh drogového dealera Alexe v podání Adama Mišíka se odehrává v kulisách barů a klubů, které mladí skutečně navštěvují, a dokreslován je kulturními referencemi, jejichž význam může starším divákům unikat.
Nejde o „produkt cílící na mladé“, jenž často vzniká pod taktovkou lidí, kteří nemají nejmenší tušení, jak současná mládež skutečně žije. Režisér Sedlák zjevně není člověk, který by život naší generace zkoumal zpovzdálí, ale sám je součástí komunity, nebo jí přinejlepším víc než dobře rozumí.
V hlavní roli se představuje drogový dealer Alex, kterého ztvárňuje Adam Mišík. Roli mladého frustrovaného Pražana, ve kterém se bije hněv s vratkými, přesto jasně ohraničenými morálními zásadami, zde zvládá s přehledem.
Alexovým životním snem je stát se slavným rapperem. „Potřebuju, aby ty zmr*i konečně znali moje jméno, aby znali můj ksicht,“ říká ve filmu a následně opakovaně demonstruje, že v cestě za svým cílem je ochoten překonat mnohé. Jeho motivace se znásobí ve chvíli, kdy získá dojem, že jeho krachující vztah může zachránit jen raketový vzestup kariéry. Potřebuje nahrát banger a stát se slavným. Stihnout to musí během jednoho dne, do Prahy totiž míří ostravská rapová legenda Sergei Barracuda, který ve filmu hraje sám sebe.
Pro Alexe tím začíná nekončící jízda Prahou, na které jej provází tak trochu natvrdlý a drogami věčně opojený kamarád Láďa v podání Marsella Bendiga. Bendig, jenž podle tvůrců filmu ve skutečnosti s drogami žádné zkušenosti nemá, zvládá svoji roli bravurně a stojí za většinou nejhumornějších scén. Dvojice mladých mužů se v honbě za skladbou, která by je dostala na vrchol, setkává s celou řadou pražských osobností, jež hrají samy sebe, a diváky nechává nahlédnout do palčivě přesně vykreslené odvrácené strany klubové zábavy v hlavním městě republiky.
Právě fakt, že řada osobností hraje sama sebe, dodává filmu zábavný prvek navíc a jde ještě o krok blíže k divákovi. Režisér navíc dokázal v několika případech vytěžit potenciál vedlejších postav v podobě známých osobností na maximum. Kromě Pavla Novotného, Davida Černého, Jana Černého a dalších tváří film na diváky ještě několikrát mrkne prostřednictvím mini rolí a postav, které se jen mihnou v pozadí, ale posluchač*ka tuzemského rapu je pravděpodobně pozná.
Jen na brilantně budovaném pocitu z odpovídající reprezentace naší generace ale celý film postavit nejde. Scénář Mišíkovu postavu staví do mnoha složitých situací a některá jeho rozhodnutí nepůsobí přirozeně. Alexův morální kompas je od začátku filmu rozbitý. Posuny v jeho rozhodovacím mechanismu jsou vždy vysvětleny, ale jako celek skřípou. Stejně tak je nejednoznačné, čím vlastně Banger aspiruje být. Chvílemi je zábavnou jízdou (převážně tunelem Blanka, aby tvůrci měli dostatečné nasvětlení), chvílemi vážným dramatem a ve výsledku tak trochu moralizuje. Nic z toho se nevylučuje, nicméně výsledný mix není tak pospolitým celkem, jakým by mohl být.
Morální stránka věci dává smysl a je důležité, že je součástí filmu. Drogy nejsou cool a nikdy nebyly. Přesto ani v tomto ohledu Banger neodvádí příliš dobrou práci. Užívání drog je ve větší části filmu spojeno s humornými situacemi, a přestože je opakovaně upozorňováno na důsledky neobezřetného zacházení s nimi, jejich největší uživatel Láďa je postava napsaná tak, aby se s ní divák pozitivně identifikoval. Problém s drogami v audiovizuální tvorbě není v tom, že by nebyly dostatečně odsuzované, ale v tom, že jejich užívání, ač s negativní konotací, zkrátka působí cool.
Banger je přes veškeré své neduhy jedním z nejlepších českých filmů letošního roku a má blíže k mladým divákům než kterýkoli jiný český kinofilm. Pokud vyrazíš do kina, nebudeš litovat, pravděpodobně se budeš bavit, na nudu nezbyde čas. Po vizuální stránce se máš také na co těšit, Alexovu příběhu dynamické natáčení na iPhone 12 Pro Max skvěle sedí a některé záběry jsou opravdovým majstrštykem, radost pohledět. Tvůrce se nebojí experimentovat s formou a výsledek je velmi vyzrálý a na české poměry neotřelý.
Ne tak dobře už se ale sledují scény masturbace v klubu, které jsou konstruované k pobavení diváka. Na veřejné masturbaci nic vtipného není. Pokud má Banger potřebu moralizovat, možná by měl začít sám u sebe a třeba se zeptat, zda je nutné nechat stereotypně prodávat drogy „albánskou mafii“.
To jsou ale drobnosti ve srovnání s celkovým ohlasem, který zatím Banger sklízí. Pokud se film podaří dostat k širšímu diváckému publiku, nepochybně má potenciál stát se „Gymplem“ nové generace. Mnohem syrovějším, vulgárnějším, explicitnějším a dramatičtějším. Adam Sedlák dokázal natočit film, za který se mladí lidé nemusí stydět a který má potenciál stát se fenoménem.
