Po úspěchu velkofilmu Vlny měl herec Vojtěch Vodochodský paradoxně v Česku méně práce, teď však hraje v projektu pro zahraniční produkci. V rozhovoru také vypráví o tom, v čem je podle něho nová komedie Kluci to vidí jinak než holky autentická.
V rozhovoru se zamýšlel nad tím, proč se lidé stále častěji cítí osaměle, jestli to mají bad boyové v životě snazší, co za práci by si k herectví rád přidal, a také prozradil, že se dříve často zamilovával.
V nové komedii Kluci to vidí jinak než holky režiséra Davida Ondříčka ztvárňuje roli citlivého Daniela. Film sleduje složitou dynamiku mezilidských vztahů, nenaplněná očekávání, hledání vlastní identity i osobního štěstí. „Celoživotní hledání, jestli teď už je ten moment, kdy jsem v životě šťastný a nepotřebuju víc, bývá pomíjivé. A takovou message má i náš film, což je v něčem smutné, ale také autentické,“ říká Vodochodský.
👉🏼 Proč mu úspěch Vln neotevřel tolik dveří v Česku jako v zahraničí
👉🏼 Jak probíhá herecké soustředění
👉🏼 Proč podle něho někdy ve filmu není nutná absolutní tečka
👉🏼 Jak jinak než herecky by se chtěl světu představit
👉🏼 V čem to má podle něho mladá herecká generace snazší než ty předchozí
Zažil jsi už někdy soustředění na chatě, kde se četly scénáře ještě před natáčením, tak jako u filmu Kluci to vidí jinak než holky, nebo to byla tvoje první zkušenost? Jaké to bylo?
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem to nezažil. Podobně intenzivní zkoušky jsem zažil už před lety, když jsme připravovali film Arvéd. S Davidem Ondříčkem to ale bylo obohacené tím, že jsme všichni kamarádi a navzájem si důvěřujeme. David rád říká, že jsme spoluautory scénáře. Nevím, do jaké míry to je pravda. (smích) Ve finále ta podoba zůstala skoro jedna ku jedné stejná s tím, co jsme dostali do ruky, ale je pravda, že si David nechával radit a dával nám prostor s postavami pracovat.
Soustředění bylo super. Mělo to trochu táborovou atmosféru, David vařil a celý proces zkoušení byl skvělý. Veškerá setkání v rámci toho filmu jsou něco, na co rád vzpomínám. Obsazení se podle mě moc povedlo i lidsky a bylo důležité, že jsme si sedli vzájemnými energiemi.
Ve filmu hraješ jemného, něžného kluka. Jak moc se s ním ztotožňuješ a myslíš, že to takoví kluci mají ve finále jednodušší než bad boyové, nebo naopak?
Vyzpovídali jsme hvězdy Marvelu. Co musíš vědět o novém seriálu VisionQuest?
15. října 2026 v 14:00
Určitou feminitu v sobě mám a vnímám ji jako pozitivní věc. Mnoho žen na mužích oceňuje, když mají citlivější stránku. Já si pod tím představuju empatii a zvýšenou citlivost. S postavou Daniela máme tuto citlivost společnou, i když on je naivnější, což si myslím, že já nejsem.
Co se týče bad boyů, myslím, že je to často jen póza nebo nálepka někoho, kdo to má zdánlivě na háku. V životě je podle mě nejlepší najít kompromis mezi tím být empatický, umět naslouchat a být flexibilní, ale udržet si míru, protože všeho moc škodí.
Recitoval jsi někdy holkám básničky tak jako Daniel?Básničky jsem nikomu nerecitoval a asi o sobě nemůžu říct, že bych byl romantik. Hodně často jsem se snadno zamilovával, většinou do starších žen, a trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že tudy cesta nevede, ale básně jsem jim nečetl.
Film má otevřený konec, který svádí diváka k následnému zamyšlení. Baví tě to u běžného sledování, anebo máš radši, když je jasné, jak co dopadne?Asi záleží. Jako první film se mi vybavil Inception, kde do poslední chvíle nevíš, zda jde o sen. Otevřené konce a cliffhangery fungují skvěle i u seriálů, jako je Breaking Bad, protože udržují napětí. V osobním životě mám rád věci jasné, uzavřené a pod kontrolou. Ve filmu ale tečku mít nemusím. Je pro mě stimulující, když v divákovi zůstane otazník.
13 filmů, které změnily svět. Všechny najdeš letos na festivalu Ji.hlava
14. října 2026 v 17:08
Celoživotní hledání, jestli teď už je ten moment, kdy jsem v životě šťastný a nepotřebuju víc, bývá pomíjivé. A takovou message má i náš film, což je v něčem smutné, ale také autentické. Zároveň se mi líbí, jakou cestou se David v závěru vydal – bollywoodský tanec jsem opravdu nikde neviděl.
Vnímáš ve svém okolí, že se hodně lidí cítí osamoceně a ztraceně stejně jako filmové postavy?Vnímám to čím dál víc, k čemuž přispělo jak moje přestěhování do Prahy, tak rozkvět sociálních sítí. Algoritmy uživatele drží v pasti neustálého vyžadování pozornosti a rychlého dopaminu. Sledování toho, jak jsou ostatní na fotkách zdánlivě šťastnější, může v člověku vyvolávat pocit samoty. Potvrzují to i některé studie.
V životě inklinujeme k velmi rychlým odměnám a tím pádem nemáme radost z procesu a z věcí, které trvají trochu déle. Například se s někým domluvit a jít s ním na kafe, a ne se jen někam opít. Možná bych ocenil, kdybychom se znovu vrátili k tradičním věcem a uvědomili si, že nejbezpečněji se budeme cítit spolu bez telefonů.
Zamyslel ses nad tím, jestli se nějaké tvé sny rozešly s realitou tak jako postavám ve filmu?Teď prožívám období, kdy realita dokonce předčila moje sny. Mám rozpracované projekty, ze kterých mám obrovskou radost, i když s tím přichází i velká zodpovědnost a strach. V naší profesi jde všechno hrozně nahoru a dolů. Kdyby ses mě zeptala před půl rokem, řekl bych ti, že s herectvím skončím. Cítil jsem se naštvaný, proč nemám dobré nabídky nebo jich mám dost, ale špatných. Citlivé povahy umělců to mají těžké, najednou si připadáš na koni a po nějaké době jsi zase úplně dole.
Takže vnímáš ve svém životě určité náladové výkyvy vzhledem ke svému povolání, které je nestabilní?Vnímám. Jsem člověk hodně závislý na vnější validaci a vím, že jedni z těch nejlepších herců tady v Česku, se kterými se setkávám, mají podobné problémy. Nejistota tě provází celou kariérou a jediný, kdo s tím může pracovat, jsi ty a nemáš čekat na to, než ti někdo řekne: „Dobrý, tohle funguje“.
Ve filmu hraje zásadní úlohu Praha. Jaký vztah k ní máš? Sám pocházíš z Hradce Králové.
Do Prahy jsem se přestěhoval v roce 2014 a byl jsem tady jako Alenka v říši divů. To město má úplně jinou energii, a to přitom Hradec Králové je velké město. Trvalo mi možná osm let, než jsem si k Praze našel cestu a vytvořil si tady zázemí, kamarády a vztah. Film podle mě dobře zachycuje ducha a atmosféru Prahy a to, co se mi na ní líbí.
Cítil jsi po Vlnách nějakou změnu? Ať už z hlediska práce nebo třeba přístupu k tobě?
Úspěch Vln podle mě přinesl podobný efekt, jaký se stává hercům, když vyhrají Českého lva, že mají paradoxně míň práce. Nabídky sice přicházejí konstantně, ale zároveň jsem se rozhodl práci více selektovat. Když si nastavíš přísnější filtr a chceš dělat jen ty nejlepší projekty, zjistíš, že jich v Česku zase tolik nevzniká. Paradoxně mi film neotevřel tolik dveří doma jako v zahraničí.
Prozradíš, co připravuješ?Momentálně točím velkou roli pro Netflix. Jsem asi ve čtyřech z osmi epizod a natáčení trvá půl roku. Zahraniční produkce funguje tak, že si tě vyblokují na celou dobu natáčení. Kvůli tomu jsem dokonce musel odstoupit z jednoho skvělého českého projektu, což mě moc mrzelo, protože by to byla možná moje nejlepší česká role. Musel jsem si ale vybrat a věřím, že volba pro Netflix byla správná, protože by se už nemusela opakovat, takže jsem ji chytil za pačesy. Příští rok mě pak čekají další věci.
V jednom rozhovoru jsi prozradil, že by sis rád zahrál chytrou komediální roli. Povedlo se to už? A máš ještě vysněného něco dalšího?Splněno. To se mi povedlo právě u Davida Ondříčka v autentickém a chytrém filmu. Také jsem dokončil černou hororovou komedii Zvíře, což je hodně alternativní, experimentální debut, který bude podle mě dost vtipný.
Co se týče dalších snů, jak jsem si přičichl k zahraniční produkci, bude se mi od toho těžko odvykat. Podmínky a mezinárodní atmosféra na place jsou skvělé. Pokud bude mít nový seriál úspěch, rád bych se soustředil tímto směrem. Mým snem je tradovat a k tomu vzít občas dobrý job, ideálně v zahraničí.
Zajímalo by tě vyzkoušet si i jinou práci u filmu? Napsat třeba scénář nebo režírovat.
Ano, myslím si, že tuhle ambici má většina herců. Sám jsem si už před lety stáhl program na psaní scénářů a nějaké nápady mám. Je to ale běh na dlouhou trať. Největší investicí je čas a musíš se tím neustále prokousávat několik let a nepolevit. Třeba z toho v budoucnu nějaký scénář vznikne.
Čím je podle tebe mladá herecká generace jiná, co nového přináší?Naše generace je zvýhodněná oproti těm předchozím, protože máme nesrovnatelně více možností se seberealizovat. Dříve existovala státní televize a postupně vznikaly komerční stanice. Dnes tu máme boom streamovacích platforem, nepřeberné množství médií, časopisů a podcastů. Pokud člověk dělá tu profesi dobře a s pílí, tak prostředků k tomu, jak být vidět, je dnes mnohem víc, takže před starší generací smekám.
Má to ale i druhou stranu, protože toho vzniká tisíce a v obrovské kvantitě věci snadno zapadnou. Školy navíc chrlí desítky nových herců ročně. Dostat se k práci je lehčí, ale udržet si ji a vystoupit z davu je velmi těžké.
Myslíš, že je pro tvou profesi dobré představit se světu i jinak než jen jako herec? Tvůj kolega a kamarád Oskar Hes například zazářil ve StarDance, jiné osobnosti míří do Zrádců nebo dalších zábavních shows. Lákalo by tě něco takového?Oskar je renesanční člověk a obrovský dříč, ten si ten úspěch zasloužil právem. Sám jsem dostal nabídku na casting do Zrádců, ale nakonec jsem tam nešel, asi jsem se bál. Chtěl bych se ale světu představit i v jiné roli než jen jako herec. Ať už to bude skrz trading a jeho případné streamování, nebo psaní scénářů a režii. Ten potenciál a rozpětí tam vidím.
