Ku Klux Klan vypsal odměnu na její hlavu. Eleanor Roosevelt byla první dámou světa

Americký prezident Harry S. Truman ji nazval „První dámou světa“. Nebyla totiž jen ženou stojící po boku nejdéle sloužící americké hlavy státu Theodora Roosevelta. Své postavení v silně patriarchálním politickém světě poloviny minulého století využila k boji za práva slabších.

Navzdory veřejnému mínění se postavila za rovné podmínky pro Afroameričany i Američany asijského původu. Vystupovala i na podporu stejných příležitostí pro ženy na pracovišti a v politice byla aktivní dalších 17 let po manželově smrti. Stala se první delegátkou USA v OSN a dohlížela na přijetí jednoho z nejdůležitějších dokumentů v historii – Všeobecné deklarace lidských práv.

Portrét Eleanor Roosevelt z roku 1933

Dětství plné zármutku

Anna Eleanor Roosevelt se narodila 11. října 1884 v New Yorku. Její rodiče Elliott Roosevelt a Anna Rebecca Hall Roosevelt pocházeli z respektovaných bohatých rodin s tradicí v obchodu, bankovnictví a politice. Její dětství by se však ideálním dalo nazvat jen těžko. Její matka byla rozmrzelá z vystupování své dcery, která už od mala byla velmi seriózní, a starala se spíše o dobrý obraz rodiny než o výchovu svých dětí.

Když bylo Eleanor 8 let, její matka zemřela na záškrt. Brzy poté na stejnou nemoc skonal i jeden z jejích dvou bratrů. Otec Elliott, k němuž Eleanor velmi tíhla, se po smrti svých milovaných zhroutil a podlehl alkoholu. Tento démon se stal jeho denním chlebem a po pár letech masivního pijáctví se šel léčit. Dne 14. srpna 1894 během alkoholového deliria vypadl z okna a zemřel.

Eleanor kvůli ztrátám ve své rodině trpěla až do konce života depresemi. Nového století se dožila jen ona a její mladší bratr Hall, o kterého se na popud otce starala, jako kdyby byla jeho matkou. Svůj slib dodržela, o mladšího bratra se starala, denně si s ním dopisovala a těšila se z jeho úspěchů na Harvardu. Sama byla poslána svojí babičkou v roce 1898 do Londýna na Allenswood Girl's Academy. Tato životní etapa pro ni hodně znamenala.

Eleanor v roce 1887

Dobročinnost a mladická láska

Profesory i spolužáky byla plně respektována a díky svému přátelství s Marií Souvestre, dcerou slavného filozofa, si dokázala vybudovat chybějící sebevědomí a nezávislé myšlení. Tři roky studia ji proměnily, inspirovaly a do jisté míry předurčily její budoucí životní úděl. Když se v 17 letech vrátila k babičce do New Yorku, bylo po ní vyžadováno, aby se zúčastňovala společenských akcí americké smetánky. Eleanor namísto toho vyhledávala dobročinné spolky, dobrovolně učila děti a navštěvovala továrny, kde dohlížela na pracovní podmínky (převážně žen).

V témže roce Eleanor potkala svého bratrance Franklina Delena Roosevelta po cestě vlakem. Z náhodného setkání po mnoha letech se vyklubala životní láska. Dvojice se 22. listopadu 1903 zasnoubila, a to i navzdory nevoli Franklinovy matky, která je považovala za příliš mladé na ženění a pro svého syna chtěla prominentnější nevěstu. Dokonce Franklina vzala na dlouhou plavbu po Karibiku v naději, že na Eleanor zapomene, ale nebylo to nic platné. Pár se 17. března 1905 sezdal. Eleanor k oltáři vedl její strýc a tehdejší americký prezident Theodore Roosevelt.

Už rok po svatbě se novomanželům narodila dcera Anna. Do roku 1916 následovali James, Franklin, Elliott, další Franklin a John. Prvorozená dcera Anna později řekla, že její matka byla nepředvídatelná, nestálá a nevěděla, jak se o své děti starat. Prý milovala každého člověka, ale nevěděla jak přimět své děti, aby milovaly ji.

Manželé Rooseveltovi s prvními dvěma dětmi (1908)

Rodina Rooseveltova se po zvolení Franklina do newyorského senátu v roce 1911 přestěhovala do tehdejšího hlavního města New Yorku – Albany. O rok později Eleanořin manžel veřejně podpořil kandidaturu Woodrowa Wilsona na prezidenta, za což se mu po svém zvolení odvděčil jmenováním do pozice asistenta ministra námořnictva. To znamenalo nové stěhování. Tentokrát do Washingtonu. Eleanor se v tomto období začala zajímat více o politiku a se stále vlivnějšími kontakty se její agendou začala stávat rovná práva pro Afroameričany.

V roce 1917, když USA vstoupily do první světové války, si Eleanor mohla odpočinout od role manželky prominentního politika a vrátit se k sociální práci. S radostí se přihlásila mezi dobrovolníky Červeného kříže, kde připravovala kávu a sendviče pro tisíce příslušníků americké armády. Krom toho poskytovala psychickou podporu zraněným vojákům a přiměla Kongres, aby zvýšil výdaje na pomoc vojínu s mentálním onemocněním.

Milostná aféra a boj za práva žen

Další velká změna v životě Eleanor Roosevelt přišla v roce 1918. Při uklízení manželova kufru narazila na balíček dopisů. Šlo o milostnou konverzaci mezi ním a Lucy Mercer. Aféra trvala už od roku 1916 a Eleanor se v tom momentě zhroutil osobní život. Přestože se Eleanor chtěla nejprve rozvést, nakonec spolu oficiálně zůstali, jejich manželství ale už nikdy nebylo stejné jako předtím. Proměnilo se v politické partnerství.

Rok 1932

O dva roky později Franklin neúspěšně kandidoval na viceprezidenta a v roce 1921 onemocněl obrnou. Jeho tělo částečně ochrnul a musel používat invalidní vozík. V následujících sedmi letech se snažil postavit na nohy, zatímco Eleanor postupně přebírala jeho funkce a s Franklinoovu sekretářkou Louis Howe pracovala na svém veřejném projevu. Stala se členkou The League of Women Voters in New York, potkávala se s řadou předních bojovnic za práva žen a stala se pravidelnou dopisovatelkou do novin a hostem v rádiích.

V roce 1922 se stala viceprezidentkou Women's Trade Union League, v rámci níž lobovala za lepší podmínky pro ženy na pracovišti. V politice se zasadila za zlepšení situace v oblasti bydlení a dopravy pro lidi s nízkými příjmy nebo o přitvrzení zákonů o dětské práci. V roce 1926 spolu s dalšími dvěma ženami koupila Todhunter School for Girls v New Yorku a stala se na pár let učitelkou. Jejích aktivit si všímala média, a tak se nevytratil z veřejného zájmu ani její manžel Franklin.

Ten se po letech mimo politiku rozhodl v roce 1928 kandidovat na guvernéra New Yorku a uspěl. Jelikož ale nebyl stále plně schopný pohybu, část jeho aktivit musela vykonávat Eleanor. Řídila inspekce škol, nemocnic či sirotčinců a jako manželka guvernéra nabírala řadu nových a ještě výše postavených kontaktů.

První dáma, jakou svět neviděl

Dne 8. listopadu 1932 byl Franklin Delano zvolen 32. prezidentem Spojených států amerických. Eleanor jej sice po celou kampaň podporovala a stála za ním, ale sama nikdy první dámou být nechtěla. Od prezidentovy manželky se očekávala poslušnost, krotkost a úslužnost. Měla být jen hezkou ozdobou svého muže. Eleanor o takové postavení ale nikdy nestála, a tak se hned od manželova vstupu do úřadu jala měnit historické zvyklosti.

První dáma a prezident USA

Pokračovala ve svých aktivitách pro sociálně slabší a experimentovala s tradicemi v Bílém domě. Nejznámější moment nastal ve chvíli, kdy královně a královi Anglie nechala naservírovat hot dogy. Nehodlala ani ztrácet čas s oblékáním, a tak si objednala stejné šaty v řadě různých barevných provedení. Už týden po nastěhování do Bílého domu začala pořádat konference jen pro ženské reportérky, s nimiž hovořila o důležitých politických tématech i dění v prezidentově okolí.

Novinářkám tak dala velkou příležitost nejen vyhnout se zdrcujícím dopadům hospodářské krize, ale také se poprvé profilovat v politické sféře. Do té doby psaly ženy novinářky takřka výhradě jen o oblečení a zábavě. Sama Eleanor začala pravidelně přispívat do několika novin a rádií a peníze vydělané z těchto aktivit věnovaly na charitu a organizacím bojujícím za lidská práva. Jako první dáma za dob Velké hospodářské krize jezdila po celých USA, naslouchala lidem, pozorovala jejich situaci a posílala manželovi návrhy, jak jim pomoci.

V těžké situaci, která v zemi panovala, byly ženy často muži obviňovány, že jim sebraly práci. Z toho důvodu byly často z prací vyhazovány a nahrazovány muži. Eleanor se snažila alespoň troch pomoci a tlačila na všechny strany, aby do administrativy prezidenta bylo přijato co nejvíce žen.

Eleanor Roosevelt a dětská herečka Shirley Temple (1938)

Její snaha pomohla desítkám žen dostat zaměstnání, a zároveň rostl hlas žen ve veřejné debatě. Mimo to Eleanor založila takzvané She-She-She Camps, kam byly přijímány nezaměstnané ženy a byly vzdělávány jak fyzicky tak mentálně. Na sklonku roku 1933 vydala Eleanor manifest It's up to the Women, v němž radila ženám, jak přečkat doby krize.

Rasismus se stává pro Eleanor agendou číslo jedna

Ve stejné době se její agendou stala i snaha o ukončení rasové diskriminace. V té době ještě v USA platily rasové zákony, kvůli nimž museli barevní Američané navštěvovat oddělené školy, parky i kina nebo jezdit v autobusech na přidělených místech. Když Eleanor v roce 1933 vyzvala Správu bytového fondu, aby krom bílých pomohla i Afroameričanům, byla odmítnuta. Okamžitě tedy svolala v Bílém domě setkání se zástupci NAACP (National Association for the Advancement of Colored People) a po dlouhé debatě táhnoucí se až do nočních hodin zjistila, jak tíživé podmínky mají lidé černé pleti v její zemi.

Od té doby vystupovala v jejich prospěch a bojovala za jejich integraci. Denně jí chodily stovky dopisů od Afroameričanů, kteří poprvé cítili, že někdo na vysoké pozici ve vládě, je na jejich straně. Zároveň se na ní valila kritika především od jižanů, kteří měli rasismus v krvi. Opatrný byl i Franklin, který si tyto voliče nemohl znepřátelit a tak se dlouho bránil zavedení zákona proti lynčování, který prosazovala jeho manželka.

Roosevelt a její afroamerický pilot Charles Anderson

V roce 1936 Eleanor opustila organizaci Daughters of the American Revolution, protože uspořádala koncert jen pro bílé. V tom samém roce si první dáma USA na konferenci odmítla sednout na místo určené jen pro bílé a sedla si k Afroameričanům.

Druhá světová válka a záchrana stovek dětí

S Hitlerovou invazí do Polska v roce 1939 a začátkem druhé světové války se její pozornost na pár let obrátila jiným směrem. Ačkoli byla velkou pacifistkou, věděla, že Američané musí zbrojit. Rozhodla se pomáhat imigrantům z okupovaných zemí a dělala vše pro to, aby přesvědčila manžela i Kongres, aby zmírnili tvrdá imigrační pravidla. V roce 1940 založila spolu s Clarence Pickett The United States Committee for the Care of European Children (USCOM), pomocí níž dokázaly zachránit na 800 židovských dětí z Evropy.

Amerika nemůže bojovat s rasismem v zahraničí a zároveň jej doma tolerovat.

I za války podporovala Afroameričany a demonstrativně létala pouze s barevnými piloty, aby ukázala, že jejich schopnosti jsou podceňované. V roce 1941 se zasadila o zákon zakazující jakoukoli diskriminaci na pracovišti týkající se rasy, původu či barvy pleti.

Během války opět pomáhala Červenému kříži a dohromady nacestovala 40 tisíc kilometrů a učinila 17 zastávek po celém světě, aby pozdravila vojáky a zkontrolovala kvalitu služeb, které jsou jim poskytovány.

Těsně před koncem války, v srpnu roku 1945, její manžel Franklin D. Roosevelt zemřel ve věku 63 let na masivní krvácení do mozku. Eleanor jeho odchod prožívala s hlubokým zármutkem, ale na rozdíl od očekávání veřejnosti, se nestáhla do ústraní. Naopak, už nemusela myslet na manžela mohla své názory říkat otevřeně a bez zábran. Když ji tedy pár měsíců poté nový prezident Harry Truman nabídl pozici delegátky ve Spojených národech, přijala.

Projev na půdě OSN

Lidská práva nadevše

Jako jediná žena mezi samými muži v této organizaci cítila nutnost uspět. Své nové pozici dala vše a v průběhu let dokázala, že být ženou v politice není překážka. Využívala svého postavení, aby upozorňovala na bezpráví po celém světě a v roce 1946 se stala hlavou United Nations Human Rights Commission. Vůbec nejvíce ale lidstvu přispěla Všeobecnou deklarací lidských práv. Ta byla přijata 10. prosince 1948 a stala se oficiální listinou připisující stejná práva všem lidem bez rozdílu barvy pleti, věku, pohlaví, náboženství, atd.

Ukončení rasismu bylo po válce její nejvyšší agendou. Ku Klux Klan vypsal odměnu za její hlavu a byla upozorněna, že je ve smrtelném nebezpečí. Přesto ve své práci pokračovala a osobně se stýkala s Rosou Parks, Martinem Lutherem Kingem a dalšími předními bojovníky za ukončení rasové diskriminace. Do konce ze svých názorů neuhnula ani o píď a byla opěrným sloupem všech slabších.

V roce 1960 jí byla diagnostikována aplastická anémie a o dva roky později na ni ve svých 78 letech zemřela. Pohřbena byla v Hyde Parku vedle manžela Franklina.

Eleanor Roosevelt žila a skonala jako kurážná žena s vizí lepšího světa, kterou se jí do jisté míry podařilo realizovat. Stala se příkladem toho, jak jedinec dokáže změnit svět.