Obětí stalkingu nejsou pouze ženy, ale také muži. Své o tom ví Tomáš K., který byl pronásledován více než 10 let.
Tomáš K. se na maturitním večírku zastal spolužačky, kterou si zbytek třídy dobíral. Od té doby se jeho život otočil o 180° a přilepily se na něj dvě ženy, kterých se nemohl zbavit ani po soudním zákazu přiblížení. Obětí stalkingu nejsou pouze ženy, ale také muži a my ti přinášíme rozhovor s Tomášem K., který byl pronásledován více než 10 let.
Média Vás často označují za největší oběť stalkingu v Česku. Ve kterém roce Vás Barbora Kupková se svou matkou Evou začala pronásledovat?
Vzpomínám si, že to začalo v roce 2003, tedy hned po maturitě a v následujících letech se pak pronásledování stupňovalo k horšímu.
Tehdy jsem neměl ani nejmenší tušení, co všechno se tím spustí…
Četla jsem, že tomu předcházelo zastání se Barbory na maturitním večírku. V jakém smyslu jste se jí zastal?
Šlo o běžné žerty ze strany spolužáků, které ani nebyly nikterak zvlášť agresivní. V tu chvíli mi bylo Barbory líto a pokusil jsem se spolužáky umlčet, ačkoliv si již ani nepamatuji, zda se mi to povedlo, nebo ne. Samozřejmě jsem tehdy neměl ani nejmenší tušení, co všechno se tím spustí…
Od toho okamžiku Vás tedy obě ženy začaly pronásledovat?
Ne okamžitě, ale začal jsem je pravidelně vídat před domem jakoby náhodou, později už na mě cíleně čekaly (jedna, druhá, nebo obě) a po pár týdnech či měsících, si zjistily, kde jsem tehdy studoval a od té doby mě „doprovázely“ skoro dennodenně.
Kolik let jste byl stalkován?
Jestli to dobře počítám, tak to bylo 10 až 11 let, ale přesné datum si v kalendáři neeviduji (smích). Celé to skončilo až v roce 2013, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem nařídil Babory matce Evě Kupkové ústavní léčbu. Pak tedy ještě nějakou dobu trvalo, než do léčebny skutečně nastoupila, ale od té doby jsem Barboru zahlédl už jen zřídka.
Obě dvě mě takřka každý den doprovázely cestou do Prahy i domů, vysedávaly před kolejí, před fakultou a okolo hospod, kam jsme s kamarády chodili. Jejich pronásledování se začalo stupňovat
Mezitím jste odjel z rodného Mostu studovat vysokou školu do Prahy. I tehdy stalkování pokračovalo?
Tam se to vlastně teprve rozjelo na plné obrátky. Obě dvě mě takřka každý den doprovázely cestou do Prahy i domů, vysedávaly před kolejí, před fakultou a okolo hospod, kam jsme s kamarády chodili. Jejich pronásledování se začalo stupňovat, pouštěly se do mých kamarádů a zejména kamarádek, které nejspíše považovaly za „ohrožení“.
Barbora spolu s matkou se přestěhovaly také, nebo jak takové pronásledování probíhalo?
Těžko říct, zda se přestěhovaly, vlastně ani nevím, jak a kde tehdy přespávaly, ale neustále se snažily kontrolovat můj pohyb. Na veřejně dostupných místech byla vždy alespoň jedna z nich, většinou ale obě a ono pouhá přítomnost by se možná i dala snést, ale interakce z jejich strany se postupně stupňovaly a nebylo to nic příjemného především pro moje okolí, které si vyslechlo mnoho nadávek a urážek.
