Zajímá tě aktuální dění, televizní bizáry, rád se vzděláváš, a nerad koukáš na televizi nebo čteš učebnice? Máme pro tebe tip. Lukefry, jako amatérský internetový učitel, ti všechny informace zprostředkuje na videu s garancí, že si fakt něco zapamatuješ.
Máš nějakou oblíbenou televizní show? Každou chvíli se v různých médiích objevují zábavné, vědomostní nebo prostě soutěže, které v sobě mají od každého trochu. Proto by bylo zvláštní, pokud bychom ti představovali něco nového; takový pořad AZ-Kvíz nebo Výměnu manželek pravděpodobně viděl každý Čech.
V podobných pořadech ale nezřídka nastává situace, které místo upřímného smíchu nebo nově nabytých vědomostí vyvolávají spíše husí kůži a kyselý úšklebek. Pokud tě tento pocit doposud minul, jsi asi zainteresovaným fanouškem a tento rozhovor možná nebude úplně pro tebe. Avšak pokud víš, o čem mluvíme, nikdy tě neminul televizní bizár.
Sešli jsme se totiž s člověkem, který je na podobné bizarní situace na televizní obrazovce expertem. Jmenuje se Lukáš Fritscher, na YouTube vystupuje pod přezdívkou Lukefry, a má v oblibě natáčet parodie podobných televizních shows.
V současné době se nicméně věnuje mnohem víc tzv. zábavnému infotainmentu, což můžeme definovat jako druh vzdělání, který v Čechách mnoho lidí zrovna nedělá. V nich se zaměřuje hlavně na mediální podhoubí; kromě toho ale mladým divákům představuje aktuální dění, vysvětluje důležité pojmy, které hýbou světem, a to jak z politiky, tak třeba ze školství nebo právě ze žurnalistiky.
- Jaký je Lukefryho nejoblíbenější bizár
- Proč fandí Jiřímu Babicovi
- Z jakého důvodu je rád, že už na českém YouTube nepřevládá „přehajpovaný“ obsah
- Proč se rozhodl skončit s vysokou školou
- Jakým způsobem učit mediální gramotnosti mladou i starší generaci
- Co je obsahem jeho nového podcastu Filtr
- Kterých videí upřímně lituje
- Jak se dá zvládat natáčení videí a podnikání dohromady
Lukáš alias Lukefry. Jak často lidé, kteří tě neznají, zkomolí výslovnost tvé přezdívky?
Docela často. Já si myslím, že víc než v padesáti procentech. Nezvolil jsem si to úplně chytře, ono to k tomu vyslovování anglicky hodně táhne. Lukefráj. Přitom se to vyslovuje jednoduše česky. Myslím si, že každý, kdo si udělá alespoň trošičku přehled o mojí tvorbě, byť jen to jméno, tak to přečte spíš špatně. To nebylo úplně moudré. (smích)
Takže jsi neuvažoval o změně? V minulosti jsi už nějakou přece provedl.
Já jsem k tomu měl akorát přiložený číslo, a to bylo horší. Nic jiného tam nebylo. Každopádně teď o změně nepřemýšlím, v dnešní době už je to můj určitý brand. Něco, co je se mnou spojeno. A kdybych v tom měl teď dělat změny...
Předpokládám, že se jedná o spojení tvého občanského jména Lukáš Fritscher.
Ano.
Je nějaký rozdíl mezi Lukefrym a Lukášem?
Dnes už ne. V minulosti, myslím, byl. Na videích jsem se za každou cenu snažil být zábavný extrovert, věčně usměvavá tvářička. Dneska mezi Lukášem a Lukefrym není rozdíl, a já se leckdy na YouTube představuju jako Lukáš. Říkejte mi Lukáš.
Jak by ses jedním souvětím představil?
Kluk, kterýho baví dělat videa o tématech, který ho baví, což jsou převážně média, společenské dění a bizár.
Obecně vyhledávám českej bizár. Mám období, kdy sjíždím Výměnu manželek, a dost se nad tím bavím. (...) Otázkou však je, jak moc je to bizár, a jak moc je to spíš smutný.
Prohlížel jsem si tvou stránku na Wikipedii, kde jsem zjistil, že je ti teprve třiadvacet. Jak to máš se školou? Studuješ?
Ne. Strávil jsem dva roky na brněnské žurnalistice, kterou jsem měl, bohužel, jako dvouobor s Evropskými studii. To nebyl dobrej tah. Tak mě následně vyhodili.
Další školu jsi nezkoušel?
Ne.
Takže od toho vyhazovu jsi tvořil pouze videa.
Já jsem si v tu chvíli, kdy mě vyhodili, říkal, že je čas si dát rok. Trošku se rozdýchat, pustit se naplno do videí a dalších projektů, které jsem měl kolem toho. A za rok naskočit na nějakou výšku. To jsem si tehdy myslel.
Ale ono se to teď rozjelo takovým způsobem, že mám spoustu projektů. Tolik věcí, o kterých si myslím, že mě posouvají a formují můj budoucí životopis a budoucí obraz ve společnosti, že získávám mnohem větší relevantnost a vlastně i vzdělání tím, co teď dělám. Tím, že stojím úplně na vlastních nohách, a že jsem začal zkoušet nové věci. Proto školu v dnešní době nevyžaduju, nevyhledávám a nepotřebuju.
Třeba se to za pár let změní. Já si vždycky říkám, že žijeme v době, že když si ve třiceti řeknu, že chci začít studovat, tak můžu. Klidně dálkově, není to problém. Ale teď by mě to spíš zdržovalo než naopak.
Fanoušci, respektive diváci, vědí, že tě mohli poprvé zaregistrovat jako tvůrce videí na YouTube. Mezi tvé nejznámější kousky patří parodie na známé české shows typu Výměna manželek. Jaký je tvůj nejoblíbenější bizár?
Můj nejoblíbenější bizár, to je dobrá otázka! Ty jo, to je tolik možností, ze kterých si vybrat. Teď hrozí, že řeknu nějakej, který potom zjistím, že není můj nejoblíbenější.
Ne, já obecně vyhledávám českej bizár. Cokoliv je bizarní, to je moje, a to mě zajímá. Mám období, kdy sjíždím Výměnu manželek, a dost se nad tím bavím. (smích) Mohl bych tedy říct Výměnu manželek. Otázkou však je, jak moc je to bizár, a jak moc je to spíš smutný. Mám pocit, že to občas vypnu, a mám z toho hlavně depresivní pocity než ten, že: „Hej, teď jsem se strašně dobře bavil.“
Moje bizáry se potom často přesovají do internetových sfér. Do různých skupin, bavím se kanály typu Jiří Babica a podobně.
Jiří Babica to poměrně rozjel. Dnes je z něj prakticky youtuber.
Je z něj youtuber a očividně kolem něj stojí tým lidí, který mu radí, co má dělat. Protože se vyloženě začal v poslední době chytat na memes, které se o něm začaly šířit na internetu, a využívá toho.
A já nechci pana Babicu podceňovat, ale nemyslím si, že je to úplně z jeho hlavy. Spíš vedle něj stojí někdo, kdo říká: „Hele, tohle lidi zrovna řeší, tohle se jim líbí. Pojďme dělat přesně to.“ Jinak by nevydal video se jménem KřupKřup řízečky. To by podle mého názoru normálně neudělal.
To ale na druhou stranu asi není špatně.
Rozhodně ne. Je to adaptace na moderní dobu a současný svět. Protože, co si budeme, co Jiřímu Babicovi zrušili pořad v televizi, tak zmizel. Moc se o něm nemluvilo. Pak se na chvíli zjevil na Barrandově, dělali tam něco s panem Sapíkem. Nyní to ale také nejspíš jenom reprízují.
Takže on vlastně zmizel z televizních obrazovek. Má nějakou restauraci, oukej, ale víme, co je postihlo za období na jaře tohoto roku. Takže možná hledal cestu, kdy se za A chtěl nějak zabavit a za B, jak se udržet na obraze. A našel cestu skrz YouTube. Proč ne? Cesta to je. Já tomu fandím.
Ty sám jsi osobnost, která může potvrdit, že YouTube je cesta. Když se vrátíme trochu do minulosti, co byl první popud k tomu, abys začal točit podobné parodie?
První parodií byl Utajený šéf. A teď to bude znít strašně paradoxně, ale tehdy to vzniklo na popud placené spolupráce. Respektive já jsem seděl před jednou nabídkou, která nezněla špatně. A vždycky, když mám řešit nějakou placenou spolupráci, tak chci, ať to dává smysl. Ať nenatočím video o předvolební situaci v České republice a do toho uprostřed plácnu reklamu na zahradní sekačku. To je blbost. Tohle byla určitá událost, určitá služba.
Já jsem chtěl k tomu vymyslet něco relevantního, co by k tomu sedělo. Šlo o hledání práce. Sešel jsem se s jedním kamarádem, šikovným kreativcem a videomakerem, se kterým jsme to tehdy vymýšleli. Házeli jsme na stůl různé nápady, až jsme si všimli reklamy v televizi na show Utajený šéf. Tam je to pracovní prostředí, který chceme zpracovat, pojďme vymyslet na to nějakou parodii. A začalo se to skládat.
Ve finále jsme nakonec vybrali něco, co bylo hrozně úspěšný. Mělo to několik stovek tisíc zhlédnutí. Mě to bavilo tvořit, lidi kolem mě taky, a je to bavilo sledovat. Pozitivní reakce na všech stranách. Podařilo se nám taky dostat ten product placement do videa hrozně přirozeným způsobem, že si lidi pomalu ani nevšimli, že v tom byl. Poté se začaly nabalovat a vznikat další, který už vznikaly ve smyslu: „Dáme parodii, mám na tohle skvělý nápad.“
A teď už jsem ve slepý uličce. Mám pocit, že tak nějak už všechno vzniklo. A to těch parodií nemám tolik, možná pět nebo šest. Hele jednoduše; když udělám parodii na Farmář hledá ženu, tak si tím v podstatě vybiju možnosti parodovat další seznamky. Protože to, z čeho bych si dělal legraci, by už byly úplně stejný prvky a systém.
Vždycky, když mluvím o nějakém tématu, tak to není z donucení. Nemluvím o tom, protože je to trendy, ale protože mě to zajímá.
Myslíš, že neexistuje extra seznamka, ve které by nešlo si dělat srandu z jiných věcí než v těch obyčejných?
Tak existují šílený seznamky, ale to jsou věci, který jsou za jinak hrozně složitě zparodovatelný. Jak chceš zparodovat bizár? Bizár nemůžeš udělat ještě větším bizárem. Proto jsem aktuálně v takové slepé uličce, kdy přemýšlím, co by se vlastně ještě dalo zparodovat, aby to bylo něčím nový a fresh, a zároveň to nebyla vykrádačka sebe sama.
Teď trošku odbočím Jaký je vlastně tvůj vztah s youtuberem Atim? Všiml jsem si, že v právě v parodiích figuruje v některých prostřizích…
Já mám Marťase strašně rád, my jsme hrozně dobří kamarádi.
Takže nic mezi sebou nemáte?
No já přemýšlím, zrovna Ati… On byl vlastně v Masterchefovi. Tam byl hlavně kvůli narážce na Baštu a mně to přišlo vtipný. Taky je to dneska jeho nejsilnější a nejznámější série, tak jsem Marťasovi napsal, jestli by nebyl schopný natočit krátkou scénku.
Klip z Masterchefa tedy není vystřižený z jiného videa?
Ne, není. Je to exkluzivně natočený pro mě. Myslím, že vždycky, když jsme něco takového udělali, to tak bylo. Domnívám se, že se vzájemně respektujeme jako tvůrci, mám rád Martina jako člověka, mám rád jeho styl humoru a jsem rád, že se naše cesty mohou spojit takovým drobným způsobem. Většinou, když potřebuji nějaký vsuvky do videí, tak Martin je zrovna jeden z těch lidí, kteří mě napadnou. Tak mu vždycky píšu.
Fajn. Pomiňme teď bizár, který sice je velkou částí tvého kanálu. Najdeme na něm totiž mnohem více témat. Můžeš je přiblížit?
Jasně. Bizár je jen jedna ze sfér, co mě baví. Poslední dobou bych to celý schoval pod jeden pojem – společenský témata. Kdybych měl vytáhnout něco z poslední doby, tak jsem například zkoušel na týden bezlepkovou dietu. Abych ukázal život celiaků, který může být mnohem složitější, než si spousta lidí může myslet. Věnoval jsem se politické situaci na Slovensku, v jarním období jsem se hodně věnoval tematice českého školství na dálku a školství obecně.
Vždycky, když se objeví nějaké téma, které mě osobně začne zajímat, a řeknu si, že bych o tom chtěl vlastně vědět víc, tak to je ideální podhoubí k tomu, abych tu oblast chtěl zpracovat i ve formě videa.
Vzpomeneš si na nějaký určitý milník, který tě utvrdil v tom, že je potřeba začít dělat na společenských tématech?
Nepřišel. Všechno to bylo průběžně.
Všechno to byl přirozený vývoj.
Jo. Přirozený vývoj související s tím, jak jsem stárnul, a jak se měnily mé zájmy. Vždycky jsem tvořil podle jednoho jednoduchýho pravidla, a to je dělat taková videa, která by mě samotnýho bavilo sledovat. A mě samozřejmě bavil jinej obsah v sedmnácti nebo osmnácti letech než teď. Nicméně vždycky tam zůstal ten bizár, protože to je pro mě malá guilty pleasure.
Každopádně jsem člověk, kterej se zajímá o dění kolem sebe, a kterej se zajímá o témata, o kterých toho tolik neví. To je nejlepší cesta pro to si rozšiřovat obzory.
Pozoroval jsi potom nějaký vývoj ve své fanouškovské základně? Například, že by ti začali nadávat, že se měníš, nebo jestli náhodou nezačali z různých důvodů přicházet noví diváci?
Začali přicházet noví lidé, starší. Moje komunita hezky zestárla, za což jsem vlastně jenom rád, jelikož to odráží to, co dělám. Ale negativní reakce jsem neměl. Když dělám vážnější témata, tak buďto se na to ti mladší nedívají nebo to nějak přežvýkaj, zvládnou a něco jim to dá.
Bavily mě jiný věci, dělal jsem parukový skeče. Když mluvíme o skečích, dneska je už nedělám. Byl tam nějaký vývoj. Ale zároveň si myslím, že taková byla prostě doba. Trošku tě k tomu tlačila, dělali to všichni a vykročit z toho bylo hrozně náročný.
Takže další přirozený vývoj? To máš docela štěstí, ne? Ne každému se to povede.
Mám. Ale to vychází i z toho, že jsem se nikdy vyloženě nepřetvařoval. Vždycky, když mluvím o nějakém tématu, tak to není z donucení. Nemluvím o tom, protože je to trendy, ale protože mě to zajímá. Myslím si, že je to na tom vidět, že to ve finále vidí i diváci, a že v nich občas vyvolám i zájem.
Na které video jsi nejvíc pyšný?
To video mapující školství v průběhu koronakrize. V něm jsem mluvil s asi pětadvaceti studenty středních škol různého věku, zaměření a krajů, bavil jsem se s několika učiteli, s teoretickými pedagogy, s odborníky. Snažil jsem se celé to téma obsáhnout jak po straně faktické, tak po stránce názorové.
Je to video, ve kterém se nádherně kříží různé názorové proudy. Je nádherně vidět, že pro každého studenta je důležité trošku něco jiného. Jak jsem se bavil nejen s tradičními, ale i alternativními učiteli, tak to dotváří hezký obrázek. Asi tím, jak mám za sebou nějakou žurnalistickou minulost, tak mě tato témata baví, a mám radost, když můžu předat, pomocí investigativní práce, nějakou hodnotu.
To jsem právě chtěl podotknout. Evidentně jsi tu školu nepotřeboval dostudovat na to, abys mohl dělat jistým způsobem žurnalistiku.
Ano. Každopádně jsem jí byl ovlivněn. Dala mi základ v tom, jak pracovat s informacemi, co je důležité, co si nemůžu dovolit, kde je nějaká etika.
Dobře. Tak když máme video, na které jsi nejvíc pyšný, tak musí logicky přijít otázka na tu stranu druhou. Které video ještě z nějakého důvodu na kanále máš, ale nejraději bys jej smazal?
Já si myslím, že to, co mě štvalo, jsem už smazal. (smích)
K tomu jsem se chtěl také dostat. Na tvé wikipedii je uvedeno, že tvůj YouTube účet existuje už 9 let.
Jo.
Nejstarší video, které je na něm nahráno, je z roku 2015.
Přesně tak, no. Ty další jsou nedohledatelný. Já jsem nechtěl, aby si to lidi, když budou vyhledávat mé jméno nebo brand, našli. Na druhou stranu to není tak, že bych se styděl za svou minulost. Myslím si, že to byla cesta, kterou si člověk musí projít. Bez minulosti nemůže být současnost ani budoucnost, tak to prostě je.
Nicméně jsem nechtěl, aby na lidi, kteří zadají heslo Lukefry do vyhledávání, našli vedle video o školství nebo slovenský politice vyskočí devět let starý video, kde s kamarádem hrajeme ve 360p Minecraft, neumíme v něm pořádně mluvit. Na kanále ale mám nějaký videa, ve kterých jsem na ty starý videa reagoval. Takže se k tomu dá dostat, ale není to tak jednoduchý.
Čili to video, na které nejsi úplně hrdý, bys dokázal jmenovat?
Je to video, ve kterém jsem si dal zelenou paruku, celé video je natočeno v alteregu, a hledal jsem si v různých internetových kvízech, jaká jsem Disney princezna. Na tohle jsem se s postupem času koukal, a říkám si: „Tohle nechci, aby bylo spojováno s mým jménem.“ Jde asi o věc, které lituju, že jsem v minulosti dělal, a k čemu se rozhodně nechci vracet.
Tehdy se to bralo tak, že video musí být za každou cenu zábavný, přehajpovaný, strašně akční. Jsem rád, že je ta doba pryč.
Účet Lukefry tedy prošel jen jakýmsi faceliftem.
Je to vývoj, přesně. Bavily mě jiný věci, víc jsem dělal parukový skeče. Víc jsem skákal do různých rolí. Když mluvíme o skečích, dneska je už nedělám. Byl tam nějaký vývoj. Ale zároveň si myslím, že taková byla prostě doba. Trošku tě k tomu tlačila, dělali to všichni a vykročit z toho bylo hrozně náročný.
To máš stejně, jak jsem kdysi vysvětloval, proč jsem se začal věnovat společenštějším tématům, vlastně stejný důvod. Nikdo to nedělal. Tady všichni točili let’s playe, challenge. Nikdo tu nedělal nic jiného. Tehdy jsem se možná i bál vykročit z toho davu a udělat krok mimo. A jsem rád, že se to tehdy začalo dít. Lámaly se ledy. Začal přicházet vážnější obsah na YouTube. Supr, jsem za to hrozně rád.
Tehdy se to bralo tak, že video musí být za každou cenu zábavný, přehajpovaný, strašně akční. Jsem rád, že je ta doba pryč. Vývoj je vidět i v těch parodiích. Kdybych je dělal šest let zpátky, všechno bych hrál já v parukách. Dnes si to už nedovedu představit. Já mám kolem sebe spoustu talentovaných lidí. Vezmu je, dohromady se super kameramany a dalšími lidmi, a jdem tvořit. Ať to nějak vypadá, ať to má nějakou hodnotu, formát, koncept.
A to je přímo tvůj štáb?
Jsou to kamarádi.
Nebylo by zajímavé mít vlastní produkci a herce?
My máme takovou malou produkci. Tedy firma, kterou vlastním. Ale jedná se spíše o svatby, plesy, možná hudební klipy, nejde o filmy.
Jasné. Vraťme se ještě k YouTube. Když se za svou kariérou ohlédneš, udělal bys něco jinak?
Netočil bych videa jako alterego. (smích) Ne, ty jo. Asi bych nedělal určitý kampaně a nespojoval se s určitými značkami. A to je jediný. Co se týče samotný tvorby, tak asi ne. Protože říkám, je to určitej vývoj, a ty věci se musely stát, abych se dostal k tomu, co dělám dnes.
Nemůžu se tě nezeptat také na to, jestli tě lidé nesrovnávají s Kovym?
Srovnávají, pořád. V podstatě dennodenně.
Jak to vnímáš?
Vlastně ve finále dobře. Protože ten hlavní důvod, proč nás srovnávají, jsou témata. A co si budem, já jsem rád, že je nás víc, kdo otvírají společenský témata. Jak se něco řeší, vždycky je lepší, když to jde z více stran. Takže já si nemyslím, že bychom se s Karlem nějak opakovali. Když už, tak se doplňujem.
Teď je třeba krásný případ ve videích o Tik Toku, který jsme vydali oba. Ale zatímco to jeho takové obecné a dává mu obecný kontext, moje je víc analytický. Když prvně zkoukneš Karlovo a potom moje video, tak ti to dá krásný kontext o tom, co se řešilo kolem této čínský sítě.
Ale o tom srovnávání; my jsme tu jediní dva, co se věnujeme zábavnýmu infotainmentu a je logický, že nás lidi budou srovnávat.
Znáte se?
Ano.
Probíhá tam nějaká konverzace nebo vzájemná inspirace?
Bavíme se o tom, co jako plánujeme, co bychom chtěli dělat, a podobně. Ale spíš se v tom navzájem podporujeme, ať už jde o cokoliv. Protože, jak říkám, jsme tu jediní dva, kteří se věnujeme informativnímu obsahu. Byla by hloupost, kdybychom šli proti sobě.
Zajímá mě ještě to, jestli ti to srovnávání s Kovym třeba nelichotí? Když se podíváš, kam se až dostal. Mimochodem, přijde mi, že máte i podobný hlasový výraz.
Lehce jo, ale s tím já nic neudělám. (smích) Jinak já to asi nevnímám ani negativně ani pozitivně. Já to vnímám jako logický argument a logickou otázku. A že bych se z toho vyloženě tetelil blahem, se říct úplně nedá. Každopádně to není něco, co by mi nějakým způsobem vadilo.
Ty i Kovy jste velkými osobami jak na YouTube, tak třeba na Instagramu. Čím pro tebe vlastně třeba sociální sítě jsou?
To je dobrá filozofická otázka. Sociální sítě jsou pro mě prostředek komunikace ve všech možných významech, které v tom můžeme najít. Ať už přímé komunikace s konkrétními lidmi, masové komunikace z mého pohledu, komunikace způsobu šíření mé tvorby. Taky komunikace ve stylu, že já přijímám informace, které zde komunikují různá média. Sociální sítě jsou hodně o vstřebávání informací.
Není to taky pro tebe to, co tě živí? Nemůže to být třeba i potenciálně nebezpečná záležitost?
Obojí! Sociální sítě mají strašně moc významů a hrozně moc různých pohledů, jak na ně můžeme nahlížet. A to jak z pozitivního, tak z negativního hlediska. Samozřejmě. Je to pro mě prostředek k výdělku, i YouTube je sociální síť. Ale současně je to nebezpečná věc, a to hlavně pro ty, kteří se v tomto světě neumí orientovat. Proto taky dělám přednášky po základních školách.
To je důvod, proč se nyní spojuji s Národním ústavem pro kybernetickou a informační bezpečnost ohledně jednoho velkýho projektu v roce 2021. Protože ze své pozice cítím potřebu upozorňovat na to, že sociální sítě jsou super, ale má to svý stinný stránky a je dobrý s tím nějak pracovat. Není dobrý mít otevřený účet, není dobrý říkat lidem o sobě všechno, není dobrý komunikovat s kýmkoliv, kdo vám napíše.
Říkám si, jestli i kvůli tomu nevznikl podcast Filtr, na kterém teď pracuješ, kde se zabýváš mediální problematikou, ověřováním informací, deepfake nebo hoaxy.
Jasně, ono to s internetovou bezpečnostní souvisí. Už jenom z jednoho prostýho důvodu; dneska většina mladejch lidí, asi i včetně mě, přijímá informace skrz sociální sítě. Týká se to jich, týká se to internetu, a obecně přijímání informací z této sféry. Ale kromě toho jde primárně o mediální gramotnost a o to, jak se orientovat ve světě médií, televize, tisku, influencerů, a tak dále.
Myslíš, že se na tuto problematiku dostatečně neupozorňuje?
Ze širšího období ano. Teď se ale naštěstí začaly rozjíždět projekty, které se tomu nějakým způsobem věnují. Každopádně, co si budem, má to hodně pejorativní negativní význam. Když řekneme mediální gramotnost, spousta lidí na internetu začne argumentovat, že se jedná o vymývání mozků, a že je to nepotřebná věc. Ale pokud tohle někdo řekne, tak neví, co to mediální gramotnost je.
Myslím, že tu ty projekty jsou, akorát se liší ve formě. My jsme první podcast, který něco takovýho zkouší. Podcasty jsou přece jenom fenoménem posledních let, tak se zkoušíme touto cestou dostat k posluchačům. Ale existují videoprojekty, knižní projekty, akční přednáškový projekty po školách, a my jsme se Českým rozhlasem rozhodli jít do těch audiovln.
Je dobrý číst věci do konce. To je věc, kterou hrozně neumíme. Ztrácí se schopnost (...) udržet pozornost v dlouhým čteným textu, obzvlášť u dnešní mladý generace. Dvoustránkový článek je pro ně dlouhej, (...) to samý řeknou i v momentě, když se napíše dlouhej popisek k instagramový fotce. Je to hrozně špatně.
Jak vlastně vznikla spolupráce mezi tebou a Českým rozhlasem? Oslovili tě?
Přišlo to ze strany Českýho rozhlasu s tím, že oni začal připravovat nějaký projekt, mají nějaký nápady a směr, kam by to plus mínus chtěli směřovat. Hledali pro to nejen hlas a moderátora, ale i spolutvůrce, který se na celém projektu bude spolupodílet.
Jednak jsme si sedli s produkčním týmem, kterým na tom dělá. Jednak se mi líbil ten projekt, protože myšlenka toho je taková, že se vezmou má videa a předělají se do audiformy, což je super. Z tohoto důvodu jsem do toho projektu zaplul a scénáristicky i konzultačně jsem se podílel na všech epizodách.
Mám i trošku odbornější otázku. Jakým způsobem bys lidem doporučil přijímat informace z médií? Mají se některé přijímat a jiné zase filtrovat pryč?
To je přesně to, co by mediální gramotnost neměla být. Neměli bychom říkat, kde ano a kde ne. Ano, máme nějaké usvědčené dezinformační weby, tak to není úplně dobrý, pak máme samozřejmě weby, který jsou na hraně. Tam bychom se měli zamýšlet. I když mám pocit, že některé weby v České republice jsou označovány za rádoby dezinformační, u kterých to je tak 50 na 50, a na druhou stranu lidé berou za relevantní weby takové, které jsou pro mně jasně jednostranně zaměřený.
Každopádně je nutno informace nepřijímat jen z jednoho zdroje. To je číslo jedna. Není dobrý být aktivní čtenář jednoho konkrétního média, je dobrý to kombinovat. A hlavně nad věcma přemýšlet a zařazovat je do kontextu.
Taky je dobrý číst věci do konce. To je věc, kterou hrozně neumíme. Ztrácí se schopnost číst a udržet pozornost v dlouhým čteným textu, obzvlášť u dnešní mladý generace. Dvoustránkový článek je pro ně dlouhej, řeknou, že to nechtěj číst. To samý řeknou i v momentě, když se napíše dlouhej popisek k instagramový fotce. Je to hrozně špatně.
Titulek a perex hrozně často zjednodušuje a cluckbaituje, láká k prokliku, a trošku modifikuje informace, který v tom článku jsou. Číst do konce je třetí důležitej bod.
Bavíme se hodně o mladých lidech a jejich mediální gramotnosti, ale co starší lidé? Seznamují se s tím i lidé, kterým je třeba šedesát let a naběhnou na Facebook? Jak je naučit mediální gramotnosti?
S tím bojuju já sám se svými prarodiči. Ale moje babička v tom naštěstí začíná být zběhlá, protože sleduje moje videa. (smích)
To je hrozně složitá otázka. Hlavně o problematice, do který já tolik nevidím. Věnuju se převážně mladé generaci, které tak trošku vidím do hlavy. Myslím si, že u starší generace to je úplně jiný problém. Pro ně je to nový svět, nový pravidla, nový postupy. Něco, s čím dosud nemohli přijít do kontaktu a něco, co funguje trošičku jinak, než jsou zvyklí.
Jak tam pracovat s mediální gramotností? Asi s nimi hlavně mluvit. Ukazovat jim co nejvíce věcí na konkrétních příkladech, debatovat s nimi. Ale říkám to jako obyčejnej kluk, co bohužel nevidí do hlavy starší generaci.
Když se vrátím přímo k Filtru, v upoutávce říkáš, že posluchačům například představíš i to, jak funguje bulvár. Jaké jsou tvé zkušenosti s bulvárem? A jak sám na to můžeš odpovědět, zveš si hosty?
Odpovím nejprve na druhou část. Pracujeme s konkrétními hosty. Skoro v každé epizodě máme respondenta, a to odborného nebo z terénu. Pracujeme se šéfredaktory různých médií, s lidmi z investigativní redakce Českého rozhlasu, s odborníky na internetovou gramotnost, případně s lidmi z univerzit. Snažíme se tomu dát i nějakou odbornost.
Konkrétně na problematiku bulváru nahlížíme s přesahem na sociální sítě, a s přesahem na myšlenku: „Nesdílejte cokoliv, může to být zneužitelný.“ A ukazujeme to na příkladu dnešního fungování bulváru, který naprostou většinu informací bere ze sociálních sítí slavných lidí. Už to není o tom, že by si je několik dní stopovali na dálku, ale jdou na Instagram, a ty fotky malých dětí nějaký modelky si vytáhnou a napíšou z toho tři články. Ta modelka se pak rozčiluje, co si dovolujou o tom psát. Dala to veřejně na sociální sítě, takhle to prostě funguje.
Nedávno se jednomu mému kamarádovi stalo, že mu citovali v článku větu, kterou nikdy v životě neřekl. Ale ten bulvární novinář si ji tam napsal, protože se mu tam zrovna hodila.
Chápu.
Pokud mám přejít k tomu, jaké jsou mé konkrétní zkušenosti, tak musím zaklepat, že se o mě naštěstí moc nezajímá. Já jsem obecně na týhle influencerský scéně spíše ve stínu, což jsem rád. Na stranu druhou mám kolem sebe lidi, o který se zajímá. Vím, jak to leckdy funguje. Vím, kolik článků vzniká vycucaných z prstu hlavně kvůli zajímavýmu titulku, a co bude v něm je vlastně úplně jedno. Mám načteno hodně bulváru.
Současně se ke mě dostávají takové ty věc porušující žurnalistickou etiku. Například nedávno se jednomu mému kamarádovi stalo, že mu citovali v článku větu, kterou nikdy v životě neřekl. Ale ten bulvární novinář si ji tam napsal, protože se mu tam zrovna hodila. Takže tak. Spíš vnímám vjemy okolo mě. Taky to čtu proto, abych měl nějaké povědomí. Přece jenom je v Česku stále nejčtenějším médiem deník Blesk.
Fajn. No, je toho hodně. Mluvíš o sobě jako o osobě ve stínu, ale zvládáš toho spoustu. Jsi youtuber, ale i influencer nebo moderátor. Připadáš si dneska jako osobnost?
Ani ne. (smích) Já mám pocit, že jsem spíš obyčejnej kluk, kterej dělá, co ho baví, a který se tím nějakým způsobem dokáže uživit.
Každopádně tam to nekončí. Krom videí a podcastů si dokážeš najít čas i na další aktivity, už jsme se o tom bavili. Mohl bys přiblížit, čemu se ještě věnuješ?
Ano. Spoluvlastním produkční firmu Czech Social Production, se kterou máme asi dvě hlavní sféry, které děláme. Jedna je videoprodukce. Nejsem ale jedním z terénu. Zvládnul bych to? Asi ano, ale máme na to šikovnější lidi. Takže jsme spíše agentura zprostředkující zakázky. Fotografy nebo kameramany na svatbu nebo maturitní ples jsme schopní zajistit. Případně, v rámci firmy, moderuju.
Druhá sféra je to, že pořádáme eventy. Pořádali jsme akci s youtubery pod jménem Grand Showtime, což byl vrchol. Na tom se následně podílím produkčně, scénáristicky i graficky. Ale žere to hroznýho času. (smích)
No jasně. Jak se to dá skloubit? Být takovou aktivní veřejnou osobou a podnikat v produkční agentuře?
Já to mám tak, že vždycky zvládám jednu aktivitu navíc k mé běžné práci, což je dělání videí, potažmo besedy, debaty, konzultace a všechno možné. Ono je toho fakt docela dost. To je hlavní práce, která mě živí.
Firma naštěstí běží tak nějak sama, já na to spíš dohlížím nebo to řeší moji kolegové. Když už ale jde o přípravu nějaké velké akce, tak musím utlumit ty jiné aktivity vedle, a věnuju se té produkci. Tento podzim mám ale vyloženě vyhrazen pro podcast, který mě aktuálně zaměstnává nejvíce, a je to také jeden z důvodů, proč neplánujeme žádný event.
Kdy jsi vlastně začal podnikat?
Firmu jsme zakládali loni v březnu. V době, kdy se nejvíc rozjížděly akce.
Ono to asi není úplně dávno, takže asi nejde úplně rekapitulovat začátky. Nicméně ještě před začátkem rozhovoru jsme se bavili o projektech jako Soutěž & Podnikej, které pomáhají mladým, kteří chtějí začít podnikat na střední škole. Kdybychom se přesunuli na střední, a ty bys s něčím takovým začínal, ocenil bys podobné projekty?
Určitě bych se tam přihlásil, za mě je to skvělý. Já zpětně strašně lituju toho, že mi dlouho trvalo, než jsem se pustil do youtubování naplno. Měli jsme teda nějaký herní kanál na střední škole, ale přišlo mi, že jsme se tři roky plácali na jednom místě, a nikam se to neposouvalo. Nakopnul jsem to na vysoké.
Zpětně mě mrzí, že jsem už na střední neměl žádný svůj projekt. Protože je škoda vylízt „jen“ s maturitou. Podle mého názoru je obrovský plus, když se člověk už v něčem vyvíjí. Ale zase neříkám, že to všichni musí dělat. Rozhodně ne všichni jsou rození podnikatelé.
Každopádně, když někdo cítí, že chce být grafik, je super si začít dělat portfolio v tomhle věku. Někdo chce psát, tak je super začít v tomhle věku. Dle mého názoru ta střední utváří toho člověka, na vysoké by už měl vědět, co chce. Když má tedy někdo možnost s zapojit třeba právě do Soutěž & Podnikej, měl by to udělat. Může ho to navést, může se zde setkat s odborníky, a zároveň to může i trochu zpopularizovat jeho práci.
Nakonec se pojďme zaměřit na tvou budoucnost. Jaké jsou tvé plány na nejbližší dny?
Práce na videích, čeká mě střih. A kvůli podcastu Filtr, který jsme vypustili s Českým rozhlasem, mě čeká řada rozhovorů a besedy k tomuto tématu. Příští týden jedu natáčet kvůli videu s jedním odborníkem. Jedu na premiéru filmu mého talentovaného kamaráda, na to se hrozně těším. To jsou ty hlavní věci.
Super. A když se zeptáme trochu šířeji? Jsi youtuber, nyní točíš věci o jistých tématech. Přesto, nemůže tě to kreativně vyždímat? Kde se vidíš v daleké budoucnosti, třeba za deset let?
Nesnáším tuhle otázku! Protože já jsem strašně impulzivní člověk a nevím, kde se vidím za rok. Snažím se dělat to, co se snažím dělat v tenhle moment. Kde se vidím za deset let? Nevím. Možná budu točit, možná ne. Možná půjdu do nějakýho média.
Hodně realisticky budu stále tvořit, jen je otázkou co, kde, v jakým formátu, a jestli sám nebo s nějakým silným partnerem za zády.
Takže směřuješ k tvorbě, dokud to půjde.
Dokud mě to asi bude naplňovat a budu v tom vidět smysl. Zatím to lidi baví, můžu si to dovolit, a dokud to bude fungovat, tak se toho budu držet.
