Po předchozím článku o prvním soupeři Slovenska na nedávno skončeném hokejovém šampionátu, Dánsku, jsme si pro tebe opět připravili několik zajímavých informací, tentokrát o Ruské federaci. Volba padla na Rusko i proto, že jsme jim chtěli zmírnit bolest po prohraném finále, ale už během sestavování článku jsme narazili na jeden velký problém. Zajímavých informací o Rusku je takové množství, že by se z nich daly poskládat i tři samostatné články. Proto bychom byli rádi, kdybys do komentářů připojil svůj názor, zda bys chtěl i ruské pokračování, nebo bychom se raději měli zaměřit na další země.

Jazyk, kterým mluví poslední dva lidé na světě

barentobserver 

Nejen čeština, ale i každý další jazyk na světě musel během svého života projít nezbytným vývojem. Zpočátku náš jazyk vypadal úplně jinak, než jej známe na vlastní kůži dnes a za to můžeme být do značné míry vděčni svým předků a jejich předkům, kteří jej neustále formovali, přidávali do slovní zásoby nová slova a snažili se o to, aby se rozšířil i mimo jejich region. Ne každému jazyku se však podaří opustit území, kde vznikl, což je i případ jazyka Ter Sami. Tradičně se jím hovoří na poloostrově Kola, konkrétně v ruské části, avšak nemůže se pochlubit velkou základnou fanoušků, kteří by ho i ovládali. Ještě před stovkami let, v 19. století, existovalo přibližně šest menších vesniček, kde se Ter Sami používal jako hlavní jazyk, ale postupem let se stovky místních obyvatel rozhodli přizpůsobit podmínkám a naučili se plynule komunikovat v ruštině, a své jazykové dědictví nechali ležet ladem. Populace se od té doby scvrkla na asi 100 lidí, ale dvě milé stařenky se rozhodly, že svůj jazyk ještě nenechají vymřít a stále jím mluvily, i když ho ovládaly pouze ony dvě. Jazyk Ter Sami utrpěl největší ztráty zejména během kolektivizace ve 30. letech, když Sovětský svaz prohlásil vesnice mluvící tímto jazykem za místa bez potenciálu a množství obyvatel bylo nuceno přestěhovat se na jiná místa. Poslední informace o dvou stařenkách udržujících jazyk nad vodou byly zveřejněny ještě v roce 2010, a proto můžeme pouze hádat, zda jím ještě v nynější situaci někdo opravdu mluví.

Sibiřský kráter, ve kterém se nacházejí biliony diamantů

7878hk.com

Dělají se z nich nádherné šperky, prsteny či náhrdelníky a touží po nich nejedna žena, ale i muži. Pokud mluvíme o diamantech, většinu lidí pravděpodobně napadne krásný drahý kámen zdobící nádherný šperk na ještě hezčí ženě, ale málo lidí si uvědomuje, že diamanty mají své využití i v průmyslu. Protože patří mezi jeden z nejtvrdších materiálů vůbec, často se s technickými diamanty můžeš potkat například v pilách. Nepříliš známým faktem je však to, že Rusko na svém území disponuje místem, kde se podle zveřejněných informací nacházejí biliardy takových diamantů použitelných v průmyslové výrobě. Jde o místo nacházející se na Sibiři, konkrétně v oblasti, kde před téměř 36 miliony let dopadl obrovský bolid Popigaj (blíže nespecifikované vesmírné těleso, které dopadlo na zemský povrch) o průměru asi 100 kilometrů a přitom vytvořil kráter, kde Sověti v 70. letech narazili na zdroj „dopadových diamantů", které by podle nich měli mít až dokonce dvakrát větší tvrdost oproti dnešním používaným diamantům. I když bychom mohli předpokládat, že takový nález by měl mít za následek revoluci na trhu s drahými kameny, sovětští odborníci se tehdy rozhodli, že kráter blíže neposoudí a zaměří se na výrobu syntetických diamantů.

Tajné moskevské metro, kam noha běžného smrtelníka tak lehce nevkročí

kinja-img.com

V celé České republice se metrem může pyšnit jen jediné město, Praha, ale například v takovém ruském hlavním městě mají hned dvě. Kromě rozsáhlého moskevského metra, které se rozprostírá pod hlavním městem by se o několik desítek metrů pod ním mělo nacházet i další, tyto tajné tunely nesou název Metro-2. Nikdo o něm dodnes neví přesné informace, ale povídá se, že se s výstavbou začalo během Stalinovy ​​éry a je využíváno až do dnešních dnů, kdy se o něj stará ministerstvo obrany ve spolupráci s dalšími institucemi. Druhé moskevské metro by mělo dosahovat větší délku v porovnání s tím původním a samozřejmě i větší hloubku, díky níž by mělo spojovat několik významných bodů, jako například Kreml, sídlo tajné služby FSB, letiště Vnukovo-2 a podzemní bunkr Ramenki, o který se také zasloužil Stalin. I přesto, že na jeho stavbě se musely podílet stovky, ne-li tisíce pracovníků, dodnes se nikdo oficiálně nevyjádřil k tomu, v jaké míře bychom se o tajné síti tunelů mohli bavit. V minulosti se už někteří odvážlivci rozhodli veřejnosti říct pravdu o tom, zda se hlouběji pod Moskvou nacházejí další tunely metra, ale do novin nepronikly žádné fotografie, pouze příběhy lidí, kteří na výstavbě údějně pracovali, nebo bývalých poradců a funkcionářů, kteří potvrdili jeho existenci. Vody však rozvířila odvážná skupina s názvem Urban Explorers, která se rozhodla najít vstup do tajného metra a podle získaných záběrů se jim to i podařilo.

Rusové vhazovali do kbelíku s mlékem žáby, aby předešli jeho zkažení

 npr.org

Před stovkami let, kdy na světě ještě neexistovaly ledničky, ani podobná zařízení, která by umožňovala uskladňování potravin v ideálních teplotách na to, aby se nepokazily, si Rusové dokázali poradit. Když si tehdy nadojili vědro dobrého čerstvého mléka ze svých pasoucích se krav, často se jim zkazilo a nedalo se o několik hodin později vypít. Nevíme jak, ale postupem času přišli na to, že jistý druh žab dokáže posloužit jako perfektní antibakteriální a antimykotický prostředek. Jednoduše ji vhodili do kbelíku s mlékem a ona prostřednictvím slizu vylučovaného z její pokožky zabránila zkažení mléka, za což byli tehdejší Rusové nesmírně vděční, i když neměli ani nejmenší tušení, jakým způsobem jim žába vlastně pomáhá. Na neobvyklého živočišného pomocníka přišel tým odborníků vedený ruským chemikem, který se od té doby snaží získat z vylučovaného sekretu potřebné látky k tomu, aby se na jejich základě mohly začít vyrábět další nová léčiva. V sekretu se jim totiž podařilo nalézt několik důležitých peptidů, které by podle svého chování mohly pomoci v dalším medicínském vývoji.

Ruský panovník, který nechal oběsit potkana

wikimedia

I když se na pozici panovníka Ruské říše v průběhu let vystřídaly desítky schopných, ale i méně schopných vládců, o některých z nich se toho ví velmi málo. Jedním z takových panovníků je i Petr III. Ruský. Petr se narodil v roce 1728 ve městě Kiel v dnešním Německu a když přišel do Ruska, měl velké problémy s jazykem. I navzdory všemu se v roce 1762 dostal na trůn, avšak jeho vláda trvala pouze něco více než 6 měsíců. Snažil se sice Rusko posunout na vyšší úroveň a přiblížit se k tehdejším rozvinutějším evropským zemím, ale kromě toho se k němu váže i jeden z nejbizarnějších příběhů ruských panovníků vůbec. V té době ještě nebyl panovníkem Ruské říše, ale bylo o něm známo, že si velmi rád i v pokročilých letech hrával se svými vojáčky. Miloval je až natolik, že když je jednoho dne objevil bez hlav a spatřil prchajícího potkana, okamžitě věděl, co bude následovat. Potkana se mu nakonec podařilo chytit a připravil pro nějdisciplinární trest. Zvíře postavil před vojenský tribunál, který ho prohlásil vinným, Petr si mezitím vyrobil miniaturní šibenici a potkana nakonec oběsil. Na výstrahu pro všechny ostatní ho dokonce nechal na veřejnosti viset přesně 3 dny, aby dal všem svým lidským, ale i zvířecím nepřátelům jasně vědět, že si s ním není radno zahrávat. Bohužel, jeho životní cesta skončila o pár let později, když ho z trůnu sesadila jeho manželka Kateřina Veliká a Petr byl následně zavražděn, i když se povídá, že možná spáchal sebevraždu.

Sovětský svaz vyměnil Pepsi za 17 ponorek

redkalinka

Vše začalo v roce 1959 v ruském hlavním městě, kde se v horkém červencovém počasí konala „Americká národní výstava", kterou v Moskvě uspořádala americká vláda a měla to být událost prokazující lepší životní úroveň Američanů ve srovnání s obyvateli Sovětského svazu. Akce se tehdy zúčastnil tehdejší americký viceprezident Richard Nixon, ale také sovětský vůdce Nikita Chruščov a kromě toho, že si několik minut vyměňovali názory, svět obletěla fotografie Chruščova s ​​pohárem Pepsi v ruce. V čele korporace PepsiCo v té době stál D. Kendall a ten se rozhodl využít fotografii, ale i svůj politický vliv, aby se Sovětským svazem uzavřel dohodu o dovozu Pepsi do země. Při uzavírání dohody se však vyskytl jeden hlavní problém: v SSSR se platilo rubly a ty nemohly být na mezinárodním finančním trhu zaměněny za jiné měny. Obě strany se proto dohodly, že Rusové za Pepsi zaplatí tím, čeho mají přebytek, a tedy vodkou značky Stoličnaja. To se psal rok 1972, ale o 17 let později, v roce 1989 smlouva vypršela a SSSR muselo v nové smlouvě jednat s jinou strategií, protože vodka v té době už jako platba nestačila. Sovětský svaz proto přišel se zajímavou nabídkou, Pepsi namísto vodky a peněz nabídl menší flotilu vojenských plavidel obsahující 17 ponorek, jeden křižník, fregatu a torpédoborec. Právě díky tomuto obchodu se ze společnosti Pepsi na několik dní stala 6. největší námořní velmoc v počtu ponorek, avšak plavidla skončila rozebrána a materiály z nich prodány.  

Radioaktivní jezero Karačaj, které by člověka zabilo do jedné hodiny

grist

Po světě se nachází množství neuvěřitelně znečištěných měst a oblastí, ale u jednoho z ruských jezer by si pravděpodobně nevydržel živý ani více než hodinu. Smrtící jezero leží v Čeljabinsku oblasti v Rusku a jmenuje se Karačaj a bylo v 90. letech minulého století prohlášeno za nejvíce znečištěné místo na celé Zemi. Za všechno nese odpovědnost závod Majak, který v těsné blízkosti jezera od roku 1948 zpracovává jaderné palivo a do historie se smutně zapsal i jako místo konání jedné z největších katastrof ve spojení s jadernou energií 29. října 1957, kdy vybuchla nádrž na skladování nebezpečných látek a zamořila okolí. Abychom se však vrátili zpět k jezeru, vodní plocha se během let stala rychlým a jednoduchým místem, kam směřovala většina radioaktivního odpadu ze závodu, o kterém však svět až do 90. let vůbec nevěděl. Na to doplatili zejména lidé žijící v jeho blízkosti, když se u nich náhle začaly objevovat nemoci způsobené pitím vody a dýcháním vzduchu v zamořené oblasti. Posledních dvacet let se sice neslo na vlně napravování chyb z minulosti, ale i přes stovky tun betonu v jezeře bychom se k němu pravděpodobně nikdy nechtěli byť jen přiblížit na několik kilometrů.  

 Televizní show, ve které jsi za ukradení auta a útěk před policisty získal zcela nový automobil 

carhumor

V porovnaní s dnešními relacemi v českých televizích by následující ruská zábavná show vyzněla jako nejextrémnější televizní program v historii. Populární byla zejména v letech 1997 až 1998, nesla název „Intercept" a množství Čechů by si pravděpodobně rádo zahrálo. Princip hry spočíval v tom, že hráči byli rozděleni do dvou týmů, jeden tým byli zloději kradoucí auta a druzí hráli role policistů v typických amerických autech Ford Crown Victoria. Hlavní cenou byl automobil Daewoo Espero, ale na to, by ho člověk mohl získat, potřeboval přežít celých 35 minut v ulicích Moskvy s policisty za patami s tím, že dokonce musel dodržovat dopravní předpisy, protože jejich porušení bylo potrestáno 60sekundovým zastavením. Nemusíme snad dodávat, že tato ruská show byla v některých momentech pořádně divoká a utéct namotivovaným policistům bylo pro většinu soutěžících příliš těžké.

Den, kdy se nepracuje, ale plodí se děti

summer-schools

Umíš si představit, že se se svou něžnější polovičkou snažíš o zplození potomka, ale nedaří se ti to i kvůli tomu, že na to prostě vedle časově náročné práce nezbývá čas? Podobný problém se vyskytl i v Rusku, kde se v některých oblastech porodnost dostala na historická minima, a proto se kompetentní lidé rozhodli situaci vyřešit trošku radikálním způsobem. Aby snažícím se párům umožnili užít si intimní chvilky bez rozmýšlení nad zaměstnáním, prohlásili 12. září za Den plození. Tradice začala v ruském městě Uljanovsk a nese s sebou zajímavou motivaci, protože pokud se páru podaří počít potomka 12. září, je docela možné, že se jim dítě narodí 12. června, tedy na Den Ruska, což znamená, že je jejich místní samospráva za snažení odmění například automobilem, finanční hotovostí nebo domácími spotřebiči.

Moskevská kavárna, kde čas jsou peníze, a to doslova

npr.org - Diana Derby

Nejen v zahraničních zemích, ale také v Rusku někteří podnikaví mladí lidé přicházejí s nápady, které mohou pro běžného člověka vyznít zvláštně, ale celkově dávají smysl. To je i případ podniku s názvem Tsiferblat v Moskvě, kde každý návštěvník po vstupu dostane do ruky nefunkční budík a může se jít usadit k jakémukoliv stolu. Nicméně, v této kavárně se neplatí za nápoje či koláčky, ale za čas. Jak se říká, čas jsou peníze a mladý Ivan Meetin to pochopil doslovně, když ve své kavárně zavedl neobvyklý režim, kde lidé platí výlučně za čas strávený v podniku namísto toho, aby platili za zkonzumované potraviny. Ceny se přitom pohybují na relativně nízké úrovni, neboť první hodina návštěvy člověka vyjde na přijatelných 3,5 eura a pokud v kavárně strávíš více než pět hodin, následující čas je zcela zdarma. Majitel kavárny se dokonce pyšní tím, že nabízené nápoje jednoznačně nepatří mezi ty nejlevnější, protože v jeho portfoliu by si vybral i ten největší kávový fajnšmekr. Pravidla dokonce lidem umožňují přinést si do kavárny vlastní jídlo, a proto, pokud se budeš někdy nacházet v Moskvě a potřebuješ najít místo, kde si na hodinku odpočinout, kavárna Tsiferblat by měla být určitě na tvém seznamu. 

Jak to už bývá naším dobrým zvykem, na samotný závěr jsme si pro tebe opět připravili dávku ženské krásy. O Ruskách je všeobecně známo, že velké množství z nich se může pochlubit sympatickou tváří a atraktivními ženskými křivkami, ale naší suverénně nejoblíbenější Ruskou se stává půvabná Sasha Markina, která nejenže vládne Instagramu, ale také srdcím mnoha beznadějně zamilovaných mužů. Více o ní se dočteš například tady.